Jules Verne
překlad: Zdeněk Hobzík

MATYÁŠ SANDORF I.
(Nový hrabě Monte Christo)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DRUHÁ
MAĎARSKÝ HRABĚ

Uhry společně se Sedmihrady byly karlovickým mírem roku 1699 připojeny k Rakousku a za dvacet let potom byla vyhlášena pragmatickou sankcí nedílnost rakouských zemí. Od té doby zůstávaly Uhry ve svazku rakouské říše, ale všichni Maďaři nebyli, jak se zdá, tímto svazkem vždy nadšeni.

Alespoň v době našeho vyprávění žil v Uhrách maďarský šlechtic, který nenáviděl vše cizí a přál si obnovit ve své zemi samostatnost. V mládí poznal Košuta, a ač byl vychován v jiných názorech, přece jen se obdivoval jeho nadšenému srdci.

Onen šlechtic byl hrabě Matyáš Sandorf, který bydlil v starém zámku v okrese fogarašském v sedmihradské župě. Jeho zámek, vystavěný na severním výběžku Karpat, které oddělují Sedmihrady od Rakouska, byl jako stvořen za útulek spiklenců.

Sousední doly, náležející k zámku Artenaku, byly pro majitele zámku stálým a značným zdrojem příjmů. Panství zaujímalo větší část fogarašského okresu a jeho obyvatelé se nijak netajili tím, že jsou hraběti oddáni tělem i duší a že mu žehnají za vše dobré, co okresu i zemi prokázal. Proto byl zámek Artenak veden v dobré patrnosti i ve vídeňských kruzích, kde byl příčinou mnohých podezření i obav, a snad více zámecký pán než zámek sám.

Matyáši Sandorfovi bylo tehdy pětatřicet let. Byl prostředního vzrůstu, ale jeho postava prozrazovala značnou sílu svalů. Na širokých ramenou spočívala krásná, hrdá hlava. Zdravý, poněkud hranatý obličej byl přímo vzorem maďarského typu.

Vynikající a všeobecně známou vlastností hraběte bylo, že nikdy nikomu neodpustil příkoří nebo urážky, učiněné jeho přátelům, ale zato že se vůbec nestaral, co kdo říká nebo si myslí o něm. Měl neobyčejný smysl pro spravedlnost. Nebyl z těch, kdo přenechávají osudu, aby trestal zlé činy.

Třeba ještě připomenout, že se hraběti dostalo výborného vzdělání. Ze záliby se obíral studiem lékařství a fyziky. Byl by se stal jistě věhlasným lékařem, kdyby mu bylo bývalo určeno osudem, že se musí svými znalostmi živit. Takto pěstoval jen vědu pro vědu a jeho vzdělanost, spojená s přirozenou ušlechtilosti, vytvořila z něho muže v pravém smyslu slova. Za takového jej považovali všichni, kdo ho znali, a zvláště vysokoškolští profesoři, s kterými Sandorf udržoval přátelské styky.

V té době byla ještě živa hraběnka Rena Sandorfová, která bývala duší všech společností na zámku Artenaku. Ale patnáct měsíců před začátkem našeho vyprávění skosila ji smrt v plném mládí a v plné kráse. Hraběti zůstala jen dceruška, které teď byly dva roky.

Hraběte Sandorfa tato rána osudu krutě ranila, ba zdálo se, že se z ní ani nevzpamatuje. Zámek pustl a všechen dřívější život v něm utichl. Hrabě žil v zámku jen vzpomínkám a svému bolu. V myšlenkách se teď obíral pouze blahem dcerky, kterou svěřil Růženě Landekové, choti zámeckého správce. Tato dobrá a ještě mladá žena ujala se dítěte s láskou vpravdě mateřskou.

V prvých měsících svého vdovství hrabě Sandorf neopouštěl zámek vůbec. Vzpomínky na ztrátu byly (...)

(......)