Jules Verne
překlad: Zdeněk Hobzík

MATYÁŠ SANDORF I.
(Nový hrabě Monte Christo)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA ČTVRTÁ
TAJNÁ ZPRÁVA

Za dva dny poté byl Sarkany uveden do domu Ladislava Zathmara. Byl představen Silasem Toronthalem, a proto ho hrabě Sandorf bez váhání přijal. Takovým způsobem se Sarkany i bankéř stali na sobě závislými spoluviníky v úkladu, kterého se oba zúčastnili stejnou měrou. Jejich cílem bylo vniknout do spiknutí, které mohlo původce stát život. Konečným cílem pak byla odměna za udání, obrovské jmění, jehož část měla vplynout do kapes dobrodruha, který byl ochoten podniknout vše, aby si je naplnil, a druhá část do pokladen bankéře, který se octl v takových nesnázích, že nemohl dostát svým závazkům.

Snad ani není třeba se zmiňovat, že podle smlouvy mezi Toronthalem a Sarkanym měla být odměna za zradu rozdělena na dva stejné díly. Kromě toho měl bankéř zatím vybavit Sarkanyho dostatečným množstvím peněz, aby mohl v Terstu i se Zironem slušně žít a platit všechny výlohy za jednání, kterých bude třeba v jejich záležitosti. Sarkany zase musil bankéři vydat opis lístku, který byl důkazem spiknutí…

Mohl někdo vinit hraběte Matyáše Sandorfa z neopatrnosti, že uvedl do domu cizince ve chvíli, kdy šlo o tak vážné věci, takřka v předvečer povstání, k němuž každé chvíle mělo být dáno smluvené znamení?

Hrabě k tomu měl své důvody. Jednak mu šlo o to, aby jeho soukromé záležitosti byly uspořádány. Chystal se k účasti na nebezpečném dobrodružství, v kterém mohl ztratit hrdlo nebo alespoň svobodu, anebo v kterém mu hrozilo vyhnanství, kdyby se mu podařilo uprchnout. Hraběti se také zdálo vhodné uvést cizince do domu Zathmarova, aby tím odvrátil jakékoli podezření. Domníval se totiž – a jak víme, nemýlil se –, že v sousedství domu zahlédl slídily. Byli to Sarkany a Zirone, které hrabě neznal. Domníval se, že jsou to členové terstské policie. Jestliže bylo podezřelé, že se několik osob schází na uzavřeném místě, pak bylo jistě nejlepším obranným prostředkem k odvrácení podezření přijmout do domu i člověka cizího, třeba by šlo o pouhého účetního. Mohla snad přítomnost takového člověka být spiklencům nebezpečná? Ne, neboť tajné zprávy mezi Terstem a maďarskými městy se již nevyměňovaly a všechny listiny týkající se povstání byly zničeny. Nikde nebylo ani jediné písmeno, které by někoho mohlo přivést na stopu spiknutí. Veškerá zabezpečovací opatření byla provedena a dalších nebylo třeba. Hraběti Sandorfovi zbývalo jen dát smluvené znamení, jakmile nadejde vhodná doba. Uvedení cizího člověka do domu Zathmarova mohlo tedy jen rozptýlit podezření policie, jestliže byla již někým varována.

Domníval se, že zahlédl slídily

 

Důvody byly jistě správné a nebylo by se nic stalo, kdyby do domu byl býval uveden jiný muž než Sarkany a doporučen někým jiným než Silasem Toronthalem.

Sarkany byl mistr v přetvářce a tato jeho vlastnost, jakož i příjemný zjev mu byly jen na prospěch. Hrabě Sandorf a jeho přátelé se tím dali oklamat a upadli do léčky. Mladý účetní byl horlivý, svědomitý, ochotný a vyznal se velmi dobře v účtech, (...)

(......)