Jules Verne
překlad: Zdeněk Hobzík

MATYÁŠ SANDORF I.
(Nový hrabě Monte Christo)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA SEDMÁ
VE VLNÁCH PODZEMNÍCH VOD

Bylo jedenáct hodin večer. Z mraků se spustil prudký liják. Byl promíšen kroupami, které se odrážely od skalisk a bičovaly vlny Foiby. Výstřely z věže ustaly. K čemu také mařit prach? Vydají-li je vlny, pak jistě jen jako mrtvoly.

Sotva se hrabě Sandorf ponořil do vody, hned cítil, jak je prudce unášen proudem. Za chvíli ho zahalila úplná temnota, neosvětlovaná již září blesků. Hukot vod přerušil burácení hromu.

Voda ho zanesla do neznámé jeskyně, kam nemohlo zvenčí nic proniknout.

„Sem…!“ ozval se slabý hlas. To volal Štěpán Bathory. Chladná voda ho přivedla k vědomí, ale nedokázal se udržet na jejím povrchu. Vlny by ho byly jistě pohltily, kdyby ho nebylo podepřelo silné rámě, když do nich znova klesal.

„Jsem zde, Štěpáne… neboj se!“

Hrabě Sandorf ho jednou paží přitiskl k sobě a druhou se snažil plovat.

Jejich postavení bylo beznadějné. Štěpán Bathory byl téměř bezvládný, jsa dosud ochromen úderem elektrického výboje. Ač rány na rukou již tolik nepálily, přece jen neměl dost sil, aby mohl plovat. Hrabě Sandorf ho proto nesměl pustit ani na okamžik, nechtěl-li ho vydat smrti v dravých vlnách. A měl dost práce se sebou samým, aby se zachránil.

Kromě toho byl pln obav, kam je asi zanese podzemní proud, kde končí nebo kde se ztrácí. I kdyby hrabě Sandorf věděl, že se tento tok nazývá Foiba, bylo by jeho postavení stejně zoufalé, neboť nikdo netušil, kam spějí dravé vlny této říčky. Uzavřené láhve, které kdysi byly do jejího proudu vrženy, neobjevily se ani v moři, ani v žádné řece. Snad se roztříštily o skaliska nebo uvázly v nějaké rozsedlině.

Uprchlíci byli unášeni dravou rychlostí. To mělo tu výhodu, že se mohli udržet snáze nad vodou.

Štěpán Bathory byl již úplně v bezvědomí a jeho tělo v náručí Sandorfově znehybnělo. Proto se musil Sandorf namáhat a zápasit za oba, ale cítil již, že bude brzy se silami u konce.

K nebezpečí, že budou vrženi na některé skalisko nebo na nějaký výstupek klenby, pojilo se nebezpečí další a větší, že budou pohlceni vírem, který se tvořil všude, kde voda narážela na skaliska. Kdyby byli strženi takovým vírem, nedokázali by se vyprostit a byli by bezmocně otloukáni o skálu.

Konečně se mu podařilo nalézt tělo svého druha

 

Uplynulo už půl hodiny při této plavbě, jejíž každá minula nebo i vteřina hrozila smrtí.

Matyáš Sandorf dosud neochaboval, neboť jeho vůle a vytrvalost byly takřka nadlidské. Vlastně byl rád, že jeho společník je bez vlády. Kdyby byl při vědomí, jistě by se bránil a zmítal. On pak by s ním musel svést boj, aby ho podřídil své vůli. A snad by došlo i k tomu, že by ho musil zanechat napospas dravým vlnám. Ale ani tento stav nemohl trvat dlouho. I síly hraběte Sandorfa ochabovaly. V některých chvílích, když nadzvedl Bathoryovu hlavu nad hladinu, ponořila se do vln jeho hlava, že mu až docházel dech a dusil se. Několikrát musil pustit svého druha a ten se hned potápěl. Vždy se mu však podařilo zase jeho tělo (...)

(......)