<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Kurt Vonnegut Jr.
překlad: Jaroslav Kořán

KOLÍBKA
náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize můžete listovat pouze v rozmezí 12 stran.]

 

 

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 Tato kniha na Novém Literárním doupěti
<   36   >

 

35. Zátiší kutilů

Na zpáteční cestě do hotelu jsem si všiml obchodu s názvem Jackovo zátiší kutilů, obchodu, kde svého času pracoval Franklin Hoenikker. Řekl jsem řidiči taxíku, aby zastavil a počkal na mne.

Vstoupil jsem dovnitř a našel tam samotného Jacka, jak předsedá svým miniaturním hasičským stříkačkám, vláčkům, letadýlkům, lodičkám, domečkům, pouličním svítilnám, stromečkům, tančíkům, raketkám, autíčkům; miniaturním nosičům, průvodčím, strážníkům, hasičům, maminkám, tatínkům, kočkám, psům, slepicím, vojákům, kachnám a krávám. Byl to mrtvolně bledý muž, vážný muž, špinavý muž, a neustále kašlal.

"Co byl Franklin Hoenikker za chlapce?" opakoval a kašlal a kašlal. Potřásl hlavou a sdělil mi, že Franka zbožňoval, jako nikdy nezbožňoval nikoho jiného. "Na takovou otázku se ani nedá odpovědět slovy. Mohu vám jen ukázat, co byl Franklin Hoenikker za chlapce." Rozkašlal se. "Pojďte se podívat," řekl, "ať to vidíte na vlastní oči."

A zavedl mne do suterénní místnosti krámku. Bydlel tam dole. Měl tam manželskou postel, kredenc a sporák.

Jack se omluvil za rozestlanou postel. "Manželka mě před týdnem opustila." Zakašlal. "Pořád se ještě snažím spojit pramínky svého života znovu dohromady."

A potom otočil vypínačem a zadní část suterénu zalilo oslňující světlo.

Zamířili jsme za tím světlem a zjistili, že je to slunce, ozařující fantastickou miniaturní krajinu na překližce, ostrov tak dokonale pravoúhlý jako kansaské městečko. Každá nepokojná duše, každá duše, která by chtěla pátrat po tom, co leží za jeho zelenými hranicemi, by spadla doslova z kraje světa.

Všechny detaily byly tak jemně vyváženy, tak perfektně provedeny v materiálu i barvě, že jsem si musel sednout na bobek a prohlédnout si je zblízka, abych vůbec uvěřil, že je ta země skutečná - kopce, jezera, řeky, lesy, města a všechno to ostatní, co je tak drahé každému dobrému vlastenci, ať už je kdekoli domovem.

A všude se táhla špagetová síť železničních kolejí.

"Prohlédněte si dveře těch domků."

"Tak jemné. Tak podrobné."

"Mají opravdické kliky a jejich klepadla opravdu klepou."

"Bože."

"Ptáte se, co byl Franklin Hoenikker za chlapce; tohleto postavil."

"Docela sám?"

"Ach, trochu jsem mu pomáhal, ale všechno, co jsem dělal, jsem dělal podle jeho výkresů. To dítě bylo génius."

"To mu nikdo neupře."

"Jeho bratr byl trpaslík, víte."

"Já vím."

"Pomáhal nám to letovat zespodu."

"Je to jako živé."

"Nebyla to hračka a neměl to taky hotové za noc."

"Řím taky nebyl vybudován za jediný den."

"Víte, to dítě nepoznalo pořádný domov."

"Slyšel jsem."

"Jeho pravý domov byl tady. Strávil tady dole tisíce hodin. Někdy si ani nepouštěl vláčky; jenom tak seděl a díval se, jako my."

"Je na tom k vidění fůra věcí. Je na tom k vidění tolik věcí, když se podíváte zblízka, že je to jali cesta do Evropy."

"Viděl věci, které vy nebo já vůbec nepostřehneme. Z ničeho nic třeba strhnul kopec, který vypadal stejně skutečně jako každý jiný, co jste v životě viděl - alespoň pro vás nebo pro mne. A věděl proč. Udělal na místě toho kopce jezero a přes jezero dřevěný most a vypadalo to hned desetkrát líp než předtím."

"Takový talent jen tak každý nemá."

"Svatá pravda!" přisvědčil horlivě Jack. Ta horlivost ho stála další záchvat kašle. Když záchvat přešel, měl oči plné slzí. "Víte, říkal jsem tomu chlapci, že by měl jít na univerzitu a studovat nějaký technický obor, aby mohl potom pracovat pro Americkou leteckou nebo nějakou podobnou firmu - velkou a mocnou, aby ho podpořila ve všech jeho nápadech."

"Mám dojem, že vy jste ho taky pořádně podporoval."

"Kdepak. Rád bych, ale nešlo to," hořekoval Jack. "Neměl jsem k tomu kapitál. Co jsem mohl, to jsem mu dal zadarmo, ale většinu materiálu si koupil za peníze, co vydělal nahoře jako můj prodavač. Za nic jiného neutratil ani šesták - nepil, nekouřil, nechodil do kina, nechodil s holkama, nebyl blázen do auťáků."

"Takových by tahle země potřebovala víc."

Jack pokrčil rameny. "Inu... hádám, že ho ti floridští gangsteři oddělali. Báli se, aby nemluvil."

"Taky myslím."

Jackovi náhle povolily nervy a rozplakal se. "Rád bych věděl," vzlykal, "jestli ti hnusní zkurvysyni vůbec mají ponětí, koho to zabili!"

 

 Tato kniha na Novém Literárním doupěti

 

<   36   >

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky

TOPlist