<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Kurt Vonnegut Jr.

KRIMINÁLNÍK
náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize můžete listovat pouze v rozmezí 2 stran.]

 

 

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 Tato kniha na Novém Literárním doupěti
<   16   

 

14.

"Byla jsem jeho distribučním náměstkem," zahalekala Mary Kathleen na Lelanda Clewese. "Nebyla jsem snad dobrým distribučním náměstkem, Waltře?"

"Jistě - samozřejmě že byla," řekl jsem. Takhle jsme se také seznámili. Na začátku mého posledního ročníku se objevila v titěrné redakci Pokrokového Massachusetts v Cambridgi a prohlásila, že udělá absolutně všechno, co jí řeknu, za předpokladu, že to povede ke zlepšení podmínek dělnické třídy. Udělal jsem ji distribučním náměstkem a dal jí na starosti rozdávání novin u továrních bran, front na polévku a tak dále. Tehdy byla takové vychrtlé nic, zato však houževnatá, veselá a díky svým jasně zrzavým vlasům víc než nápadná. Strašně nenáviděla kapitalismus, protože její matka byla jednou z oněch žen, které zemřely na otravu radiem při malování hodin pro společnost Wyatt Clock. Její otec oslepl z pití dřevného lihu, když pracoval jako noční hlídač v továrně na krém na boty.

To, co zbylo z Mary Kathleen, teď sklonilo hlavu ve skromné reakci na mé potvrzení toho, že byla dobrým distribučním náměstkem, a předvedlo nám tak svou lebku. Měla na ní lysinku velikosti stříbrňáku. Porost kolem byl řídký a kůže bílá.

Později mi Leland Clewes řekl, že málem omdlel. Ještě nikdy neviděl lysinu na ženské hlavě.

Bylo to na něj moc. Zavřel své modré oči a odvrátil se. Když se vzmužil a opět se k nám otočil, vyhýbal se přímému pohledu na Mary Kathleen - stejně jako se vyhýbal mýtický Perseus pohledu na hlavu Gorgony.

"Musíme se co nejdřív sejít," řekl.

"To ano," řekl jsem já.

"Brzy se ozvu," řekl on.

"To doufám," řekl jsem já.

"Už musím běžet," řekl on.

"Chápu," řekl jsem já.

"Dávej na sebe pozor," řekl on.

"Budu," řekl jsem já.

A byl pryč.

Stále jsem měl nohy obestavěné taškami Mary Kathleen. Byl jsem znehybněný a upoutaný jako Svatá Jana z Arcu u kůlu. Mary Kathleen mi nepřestávala ždímat zápěstí a nehodlala ztišit hlas.

"Teď, když jsem tě, Waltře, opět našla," křičela, "nikdy tě už nenechám odejít!"

Nikde na světě se tenhle druh divadla už nedělal. Tolik však můžu říct moderním impresáriům: z vlastní zkušenosti vím, že melodrama stále ještě dokáže přilákat velké davy, za předpokladu, že žena v onom kuse mluví dostatečně hlasitě a zřetelně.

"Celou tu dobu jsi mi, Waltře, říkal, jak hrozně mě miluješ," halekala. "Jenže pak jsi odešel a už jsem o tobě nikdy neslyšela. Byly to tedy jen lži?"

Není vyloučené, že jsem vydal nějaký zvuk. Možná "Eh," nebo "Beh."

"Podívej se mi do očí, Waltře," řekla.

Ze sociologického hlediska bylo pochopitelně tohle melodrama jímavé jako Chaloupka strýčka Toma před Občanskou válkou. Mary Kathleen O'Looneyová nebyla jediná somračka ve Spojených státech amerických. Ve všech větších městech po celé zemi jich byly desetitisíce. Zástupy otrhanců jako ona produkovala neúmyslně a naprosto k ničemu ohromná hospodářská mašinérie. Jiná její část chrlila nelítostné desetileté vrahy, feťáky, trapiče dětí a spousty dalších zlořádů. Lidé tvrdili, že se tím zabývají. Někdy v budoucnu mělo dojít k blíže nespecifikovaným nápravám.

A lidé s dobrým srdcem zatím byli z těchto tragických vedlejších produktů ekonomiky nešťastní, jak by byli nešťastní z lidského otroctví o něco více než před sto lety. Mary Kathleen a já jsme byli zázrakem, za který se naše obecenstvo určitě opakovaně modlilo: za záchranu alespoň jedné somračky člověkem, který ji dobře znal.

Několik lidí plakalo. Já sám jsem k tomu neměl daleko.

"Obejměte ji," ozval se z davu ženský hlas.

Objal jsem ji.

A zjistil, že objímám otep chrastí zabalenou do cárů hadrů. A právě tehdy jsem se sám rozplakal. Plakal jsem poprvé od okamžiku, kdy jsem jednoho rána našel svou ženu v posteli mrtvou - v našem maličkém cihlovém bungalovku v Chevy Chase v Marylandu.

 Tato kniha na Novém Literárním doupěti

 

<   16   

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky

TOPlist