Jaroslav Vrchlický

SELSKÉ BALADY
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Balada vánoční

 Vzbouřili se sedláci
 proti pánům v ráz,
 práce již je trmácí,
 bolí plec i vaz,
 hladem hynou děti, ženy, ba zdá se být otrávený
 i ten boží klas.
 
 Vzali kosy, brány, rýč,
 motyku a cep,
 švihá, zvoní to jak bič
 o tu panskou leb.
 Jedli dlouho zvěř a pstruhy, a sedlák měl zápas tuhý
 o plesnivý chleb.
 
 Panský zámek dobyli,
 zapálili věž,
 vykradli vše obilí,
 krávy, koní spřež,
 zrubali vše panskou chasu, nešetřili ani krásu
 žen a dívek též.
 
 Pán se z honu navracel
 s chrty, ohaři,
 vztek mu divý v duši vjel
 a krev do tváří,
 utek' v zmatku ku sousedu a tam celou svoji bědu
 vypsal císaři.
 
 V krátké době trouby jek,
 dragoni tu již,
 pojímali dobytek,
 zapálili chýš,
 sedláky pak chytli v hvozdě, na útěk se daliť pozdě -
 Bože, ty to víš!
 
 Pláň se táhla bez hrází,
 v prostředku strom stál;
 vojska tlum sem přichází,
 táborem se dal,
 dlouho prohlížel tu sosnu, bručel a se ztrácel do snů
 starý generál.
 
 "Pěkný strom to! Z daleka
 lze jej uvidět,
 pověsíme člověka
 na každičkou sněť,
 sedláci jej v celém kraji odtud pěkně uhlídají,
 hoši, k práci hned!"
 
 Stalo se a ve chvíli
 přivedli je sem,
 každá sněť se nachýlí
 smutným břemenem;
 v haluzích to stená, praská. Pane Bože, což tvá láska
 opustila zem?
 
 Pět a dvacet sedláků
 visí do kola!
 Pět a dvacet přízraků,
 každý mrtvola.
 V haluzích to praská, kvílí, haluze se níže chýlí
 k zemi do pola.
 
 Děl generál do boty
 strčiv karabáč:
 "To trest selské holoty,
 co žen, dětí pláč?
 Jako svícen strom ten stojí, vánoční to strůmek v chvoji,
 pěkný ramenáč!"
 
 Tu děl kdosi ve mraku:
 "Já jej rozsvítím!"
 Blýsklo se všem ve zraku,
 síra, oheň, dým,
 temný zvuk a rachot hromu, kvílení a praskot stromu,
 rychle, jak to dím.
 
 Celý tábor v plameni,
 v moři ohně stál,
 útěk, zmatek, úpění,
 a strom jasně plál,
 mrtvolami obepjatý hořel jako svícen zlatý,
 svítil v šírou dál.
 
 Prchla noc a hořel zas,
 hořel tak dnů pět,
 občas náhle v jeho jas
 boží anděl slet',
 sedlákovu duši vzal, na srdce ji Bohu dal,
 jako bílý květ!
 
 Na pasece pusto kol,
 popeliště, rum,
 ve krajině utkvěl bol,
 nevzbudí se z dum,
 hruď tvá lidu křivdy cítí, strom však svítí, svítí, svítí
 v sny všem tyranům!