Jaroslav Vrchlický

EPICKÉ BÁSNĚ - BALADY A ROMANCE
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

První růže

 Sto let byl juž rabín Lévi starý,
 tělem chorý, duchem ale jarý,
 v svatých knihách čítal dnem i nocí,
 ba i tajná kouzla měl v své moci.
 
 Dobře věděl, který strom co šuměl,
 ba i řeči zvířat porozuměl,
 a jak poznal léčivou moc květů,
 tak i postih' dráhy hvězdných světů.
 
 Vesmír, nebe, ba i věčnost celou
 pronik' duší zbožnou, myslí smělou;
 dvakrát přišla smrt - však jaké strachy!
 rabín zahrál vítězně s ní v šachy.
 
 Neodbytná ale v krátké době
 přišla zase jiné ve podobě,
 v hrůze pekla nebo v nebes kráse,
 chytrý rabín oklamal ji zase.
 
 Nové jaro přišlo s květy, zpěvy,
 kolikáté ani rabín neví;
 po nocinoci, již probděl v tuhé práci,
 ještě z rána v myšlénkách se ztrácí.
 
 Aj, v tom k němu vnučka jeho milá
 krokem laňky tiše přistoupila,
 hladila mu rukou děcka něžnou
 vrásky čela i tu bradu sněžnou.
 
 "První růži utrhla jsem tobě,
 jež vykvetla v sličné jara zdobě,
 první z květů je ta růže bílá,
 již nám letos vesna vykouzlila." -
 
 "Jak že - co to pravíš, dcero drahá?"
 a juž po ní vetchou rukou sahá;
 "růže... růže" - a zas hlavu sklání
 ve mladosti sladkém vzpomínání.
 
 "Dej sem růži - snad svou tužbu zkojím!"
 a juž růži tiskne k retům svojim,
 div že do ní nevydechne duši,
 ale běda, pozdě zradu tuší...
 
 Šedou hlavu více nepozvedne,
 oko hasne - a tvář jeho bledne,
 sotva že na dítě ruku sklání
 a rtem mdlým jí šepce požehnání.
 
 Jarní slunce v komnatu se vkrádá,
 zvědavo, zda rabín v knihách bádá;
 jeho duše s hvězdami se druží,
 ale ruka drží svadlou růži.