Tvé tělo mramorové, socha světlá, kde jedna barva sedmi tóny zpívá, od skrání perleťových k šíji splývá, jak lekníny by rybníka hlaď zkvětla. A dál se hrnou celé proudy světla, žhnou v prsů poupatech, z nichž každé dívá se udivené z košilky, jež schvívá se níž, jak mha by z plné luny slétla. Co přijde dál, jak samý úběl ryzí, je orgie a triumf jarních sněhů, je hymna, jejíž sloka v hvězdách mizí. V těch hvězdách letních nocí mlčenlivých, v nichž na rtech rety pijí věčnou něhu, co nahé údy chví se v liljích živých.
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy