Hlas zvonů táhne nad závějí, kdes v dálce tiše zaniká; dnes všecky struny v srdci znějí, neb mladost se jich dotýká. Jak strom jen pohne haluzemi, hned střásá ledné křišťály, rampouchy ze střech visí k zemi jak varhan velké píšťaly. Zem jak by liliemi zkvětla, kam sníh pad, tam se zachytil; bůh úsměv v tvářích, v oknech světla, a v nebi hvězdy rozsvítil. A staré písně v duši znějí a s nimi jdou sny jesliček kol hlavy mé, jak ve závěji hlas tratících se rolniček. Můj duch zas tone v blaha moři, vzdech srdcem táhne hluboce, a zvony znějí, světla hoří - ó Vánoce! Ó Vánoce!
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy
