Jaroslav Vrchlický

MODERNÍ BÁSNÍCI ANGLIČTÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXIX. Lord G. N. Byron. (1788-1824.)

Vedle Shelleye největší básník naší doby, směrodatný genius, jehož hluboký vliv na ostatní literatury evropejské vtisknul poesii celé periody nesmazatelnou pečet.

Sláva jeho začla prvními zpěvy "Childe Harolda" (1812), po nichž následovala řada světoznámých povídek orientalních "Giaur", "Nevěsta z Abydu", "Lara", "Korsar". Roku 1813. se oženil, ale již r. 1816. opustila jej choť, načež proveden rozvod z příčin dosud nevysvětlených. Byron opustil na to Anglii, cestoval po Německu, Švýcarech a Italii, pokračuje v "Childe Haroldovi". Vedle toho vznikly postupem málo let básně "Vězeň Chillonský", "Obležení Korinthu", "Parisina", mysteria "Manfred", "Kain", "Nebe a země", dramata "Sardanapal", "Marino Falieri", "Oba Foscari", básně "Sen", "Tassův nářek", "Vidění soudu", "Ostrov", "Mazepa", "Beppo" a obrovský genialní "Don Juan", bohužel nedokončený. Z lyriky drobné vynikají některé kusy intimní a "Hebrejské melodie" zvláštní něžností a jímavým kouzlem. Při povstání řeckém uposlechl výzvu komitetu filhelenského a vydal se se sborem Suliotů, jejž sám vydržoval, do Řecka. Podlehl však před bojem zimnici v Missolunghi. Pohřben na rodném statku blíž Newstead Abbey; pruderie anglická mrtvole jeho v opatství Westminsterském klidu nedopřála.

U nás záhy z Byrona překládáno. Frič, Sládek, Krásnohorská, Krsek, Jung a j. - a přece nám chybí Byron úplný. Výbornou studii o Poesii a povaze B. podal prof. J. Durdík. (Druhé vydání r. 1394.)

SVÉMU SYNU

Ty vlasy len, ten modrý zrak,
jak matka měla právě tak,
ten důlek v bradě, růžný ret,
jenž smíchem krade srdce hned,
řka blažší době: Vrať se, stůj!
hne srdcem otce, hochu můj.

Ty jeho jméno zašeptneš,
kéž Willy, tvým by bylo též!
Pryč výčitky, jen o tě péčí
se vina moje těchou zléčí,
stín matky usmíří hněv svůj
a usměje se, hochu můj!

Hrob její tíží dávno zem,
tys odchován byl cizincem,
škleb provázel tvé zrození,
tvé jméno plen je proklení,
však přes vše vírou pevný stůj,
máš srdce otce, hochu můj!

Svět necitelný můž si lát;
mám práva přírody se vzdát?
Co mravokárce jsou mi vrásky?
Já žehnám ti, ó dítě lásky!
ples, mládí dá mi život tvůj!
já nad tebou bdím, hochu můj!

Teď sladko, jíti v stopách tvých,
než stářím tvář má plna ryh,
než do půl písku v sutkách žití,
mi bratrem, synem můžeš býti,
let námahu všech, život svůj
dám po právu ti, hochu můj!

Jsem nezkušen a příliš mlád,
žár otcův neomrazí chlad,
míň kdybys byl mi milený,
plá v tobě obraz Heleny!
Hruď šťastná jednou jí, ta svůj
slib dodrží již, hochu můj!

SLOKY KU INDICKÉ MELODII

Ach, poduško má sirá, sirá, sirá!
Kde jest můj milý, ach kde jest můj milý?
To on, jejž ve snu zřím jak vodstvem pílí,
tak v dáli - v dáli, vln jej proud kol svírá.

Ach, poduško má sirá, sirá, sirá!
Kde jeho skráň? Má hlava leží v lkání,
a hlava má se jako vrba sklání
bez lásky, sama - noc kol dlouhá, čírá.

Ach, ty má smutná, poduško má sirá!
Sny sladké sešly (...)

(......)