Jaroslav Vrchlický

MODERNÍ BÁSNÍCI ANGLIČTÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XLI. Percy Byshe Shelley (1792-1822.)

Vedle lorda Byrona největší básnický genius této doby a z největších vůbec. Při veškeré jemnnsti své povahy duch revolucionářský a visionářský velkých cílů reformatorských, největší idealista a optimista. Již v koleji Oxfordské znepřátelil se následkem své brožury "o nutnosti atheismu" se svou rodinou a popudil zle na sebe veřejné mínění přední společnosti anglické. Devatenáctiletý oženil se, ale již po třech letech rozloučil sňatek a zasnoubil se znovu, ale oženil teprve 1816. po smrti své první manželky. Na základě zásad atheistických vyslovených v básni "Královna Mab" byly mu odňaty děti z prvního manželství a Shelley vedl dlouhý a marný proces o jich navrácení. Opustil Anglii a žil v Italii, kde se spřátelil s Byronem. Při vyjíždce na moři zahynul v bouři v zálivu u Lerici, Byron dal mrtvolu spáliti a urna zazděna u pyramidy Cestiovy v Římě vedle hrobu Keatsova.

Díla: Královna Mab, Alastor, duch samoty, epos Vzpoura Islamu, původně Laon a Cythna, Odpoutaný Prometheus, Hellas, tragedie Cenci, elegie na smrt Keatse Adonais, Epipsychidion, lyrika plná snivosti a měkkosti a hudby.

Do češtiny přeložil "Cenci" J. V. Černý, Promethea a lyriku má Vrchlický v rukopise.

ZÁPAD SLUNCE

Žil kdysi jeden, v jehož něžném těle
jak světlo s větrem v jemném oblaku,
jenž taje v modru nebes poledních,
smrt v boji byla s geniem. Ba nikdo
slasť jeho plesu nestih, jakým dech
mu ustál, vzduch jak v žáru poledním,
když s paní lásky své,jež poprv bezdnou
slasť sloučeného žití okoušela,
on cestou procházel se u pole,
jež hájem zastíněno na východ,
se volně v obzor tálilo k západu.
Tam slunce zhaslo teď, však prouhy zlata
se třásly v popelavých mracích, v trávě
na drnu, v klonících se květinách,
na bílém vousu starých pampelišek
a v stíny soumraku se mísily,
na lesů hnědých spoustu které lehly.
Zved na východě měsíc znícený
se z kmenů zčernalých ve stromů houšti,
co ve výši vzplál promyk bledých hvězd.

Té noci jun a dívka leželi,
v spánku i v lásce, tu když přišlo ráno,
byl mrtvý, chladný její milenec.
Ať nikdo milost Boha nezří v tom.
A dívka neumřela, nesšílela,
leč mnoho roků žila, - ač si myslím,
že trpělivost, něžnost, smutný úsměv
a vůle pevná neumřít, však žíti
pro otce kmeta, byly šílenstvím,
když šílenstvím jest jiný být než svět.
Jen vidět ji, jakbys čet povídku,
již důmyslný básník stkal, by tvrdá
hnul srdce v bol, jenž matkou moudrosti.
Jí víčka slzy spálily, rty její
a bledé tváře byly jako mrtvé
a ruce tenké, tak že bludnou spletí
žil jemných snadno viděls prokmitat
dne rudé světlo. Tak tvůj vlastní hrob,
v němž ve dne, v noci duch dlí mučený,
je vše, co zbylo, bědné dítě, z tebe!

Jenž zdědil's víc, než může dáti zem,
bez vášně klid a ticho bez výčitky,
mají-li mrtví spánek ne - jen oddech,
a jsou-li v skutku tím, co být se zdají,
bez nářku věcmi, aneb jestli žijí
skanuvše v moře lásky hluboké,
též nápis můj zní stejně jak tvůj: Mír!
(...)

(......)