Když dokola se všecko tříští v té zoufalé o život hře, mé dílo vstříc jde době příští na osamělé, jedné kře; já na ní stojím, já s ní pluji, ať sporné větry, jak chtí, dují, ať kol to praská, vře a mře. Vím, o mne též proud otírá se, tu nechuť, závist, všední dým, ryk jízlivosti v hadím hlase, poušť, kam jen oko pohroužím. Jdu, vydrží kra rány tyto? Mně námahy mé není líto, já přec jen žil – víc netoužím!
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy
