Ční vpravo komín továrny jak pozvednutý prst a z nízké pod ním kovárny dští jisker žhavých hrst. Ty cestou mou se míhají jak hvězdné jepice, se stíhají a sbíhají a hasnou záříce. A nové v těsném chomáči jdou vzápětí zas jim, co kraj se do tmy obláčí, spjat v saze, kouř a dým. Na prahu chaty u dveří hra stínů mlhavá, máť ve komínu zášeří své dítě uspává. Jak jisker déšť se nachýlí, zřím mladou její tvář, když osvětlí ji ve chvíli ta přelétavá zář. Z té jedné světlé vteřiny mně obraz v duši pad a kouzlem něhy matčiny tam svítí napořád.
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy
