Jaroslav Vrchlický

NOVÉ PŘEKLADY Z VICTORA HUGA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Předmluva

K svým dosud vytištěným překladům z básní Victora Huga připojuji tuto knihu poslední. Zahájil jsem literární dráhu svou roku 1874 prvním výborem z básní Hugových, pokračoval jsem v něm v „Poesii francouzské nové doby“ 1878, v „Nových básních V. Huga“, 1882 vydaných, dále v „Moderních básnících francouzských“, druhé své antologii francouzské lyriky a pak ještě v knize překladů „Z cizích Parnassů“ 1894.

Měl jsem původně v úmyslu sestaviti s básněmi, jichž překlady vznikly od roku 1874 až do doby dnešní, všecky v jednu velkou antologii z V. Huga sestavenou chronologicky dle jeho sbírek básnických. Ale tu se okázalo, jak málo se u nás čte velká poesie. Ani první můj výbor z Huga před 25 lety Vydaný v bývalé „Světové poesii“ není posud rozebrán, neřku-li pak pozdější Ottův! Z antologií ostatních jsem nechtěl kusy přebírati, jsouť součástkami oněch publikací a dosti závažnými, a tak nezbylo nic, než vydati tuto novou řadu překladů (od 1894-1900) o sobě.

Knihou tou zavírám vůbec své překlady z Huga. Vše chce konečně býti zúčtováno a uzavřeno před koncem.

Kniha tato obsahuje další výbor z knih mistrových. Jen menší čísla byla v časopisech otištěna, většina povstala v době poslední.

Překládal jsem ještě víc, než tu je podáno, ale mnohé jsem založil a ztratil dobou, jiné opět nedokončil a odložil, jiné konečně nespokojen s prvním překladem znova překládal. Tak se stalo, že zde otiskuji druhý překlad básně „Ó kéž jest vždycky mnou tvá duše naplněn“ (Básně V. H. 1874 str. 115), pak druhý překlad básně v „Moderních básnících francouzských“ nadepsané „Vyhnanec“ (str. 244). Znova jsem přeložil jednu ze ztracených z „Contemplací“ (Kdys jedinou pochmurný, prorocký, velký kmet) a pak jsem na mnohých místech předělal překlad básně „Na kytaru“ (Pěl Gastibelza, muž ten s karabinou), který v první sbírce (str. 76) mých překladů, z Huga dnes již mne neuspokojoval. Čtenář aspoň vidí, že takové překlady jsou místy těžkou klopotnou prací, ustavičným pilováním a při tom prací naprosto nevděčnou.

Ale buďsi! Vím, co vděčím V. Hugovi v rozvoji své skromné vlohy, a tyto překlady jsou jen malou splátkou tohoto dluhu. Podávám i zde jen to, co a jak jsem to dovedl bez pretensí, bez naděje, že to dojde ohlasu. Na to jsem již příliš zvykl u nás.

V Praze, dne 5. listopadu 1900

J. V.

 

 

 

Příteli
Jaromíru Boreckému

 J. V.

 

     Dne 26. února 1891