Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
V tom čase dcera Faraonova šla k řece,
by se vykoupala provázena svými družkami,
které kráčely podál břehu řeky.
– Exodus
Teď v ranním úsvitu svěžejší voda splývá,
ó sestry, pojďte již! Zvěř doma odpočívá,
břeh v samotu se tají;
jen Memphis ozývá se hluky zmatenými;
teď v nevinný náš ples pod stromy ztemnělými
jen svity zory hrají.
V paláci otcovském co skvostů nakupeno!
Tím květným břehem víc mé oko okouzleno
než zlatým bassinem neb z porfyru,
ty ptáčat prozpěvy líp moje ucho baví,
nad vzácná kadidla, jež u nás tam se taví,
mně milejší jsou vánky zefýru.
Je vlna čistá tak a nebe plné jasu,
ó nechte na keřích průsvitných vašich pasů
ten čistý azur pláti!
Můj vínek sejměte, žárlivý závoj dolů,
chci s vámi, sestry mé, na ňadrech proudů spolu
při šepotu vln laškovati!
Ó spěšme!… V jitra mlhách co jeví se tu zoru?
Co vidím? Pohleďte, vzdáleném na obzoru…
ó plaché dívky, k čemu taký strach?
to jistě, dívky, tam hnán rvavou vlnou k moři
peň palmy ze hlubin se dálných pouští noří,
chce starých pyramid snad vidět práh?
Lze věřit zrakům svým, co zřím, co dí tu slova?
To škeble Iridy či loď je Homérova,
již vánek žene sladký?
Ne! to je kocábka, co sem se žene hbitě,
a proudů na ňadrech v ní dřímat vidím dítě,
jak u prsu by spalo matky!
Spí. Z dálky viděti tu kocábku tak křehkou;
vám zdá se plynouti nestálou vlnou lehkou
jak holubice bílé hnízdo sem;
v své dětské postýlce zde bloudí, větrů vání,
je vlna kolíbá, spí, černá propast v spaní,
tak zdá se uspává je v hrobě svém.
Ó spěšte, vzbouzí se! Ó Memfidské vy děvy,
kde máť, jež mohla by ve proudů běsné hněvy
tak svěřit svého syna?
Své ručky vztahuje, kol vlny nehostinné,
ach, proti smrti jde, on hradby nemá jiné
než kolébky, ta lehká třtina!
Je spasme! Možná dost, to Izraele dítě;
ach, krutý otec můj je všady stíhá lítě,
lze krutým tak být k nevinným?
Pro tvoje neštěstí, já k tobě lásku cítím,
chci býti matkou tvou, buď povinno mi žitím,
když nejsi povinno mi zrozením!
Tak Iphis mluvila, mocného naděj krále,
co Nilu po březích druž její dívčí dále
se v rozmaru svém brala,
Ty mladé krásky vše svou krásou převýšila,
když závoj spustivši svůj zlatý jako víla
dceř králů tady stála.
Pod její nožkou chví se vlna poděšená.
Ji soucit vede dál ku dítěti, jež sténá,
to cesta plná chvějné úzkosti;
již chytla kocábku, již hrdá sladkou tíží
na čele mladistvém lesk pýchy, (již se blíží)
se míchá s dívčí, čistou cudností.
A vlny dělí již, rve třtiny její síla,
již dítě vynáší, z vod, zkad je zachránila,
je v písek vlhký klade,
co kolem kolébky tu hledí sladkým sněním
a s vlídným úsměvem a plachým políbením
se tísní (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky