<<< Literární doupě
Literární doupě

Edgar Wallace

ČERNÝ OPAT

kompletní kniha (e-book)

 

Kokainová dáma - Wallace Edgar, Krtilová Mariana
 
 
cena původní: 99 Kč
cena: 88 Kč
Kokainová dáma - Wallace Edgar, Krtilová Mariana
Práskač - Wallace Edgar
 
 
cena původní: 49 Kč
cena: 46 Kč
Práskač - Wallace Edgar
Práskač, Šprýmař - Wallace Edgar
 
 
cena původní: 156 Kč
cena: 146 Kč
Práskač, Šprýmař - Wallace Edgar

 

    1   >

 

 

I.

"Thomasi!"

"Ano, m'lord!"

Sluha Thomas čekal s výrazem soustředěného zájmu, zatímco bledý muž rovnal na velkém psacím stole hromádku papírových peněz.

Stará ocelová pokladna, z níž je vybral, byla bez ladu a skladu až po okraj plná bankovek všech hodnot.

"Thomasi!" ozvalo se jaksi nepřítomně.

"Ano, m'lord!"

"Dejte ty peníze do obálky - ne do té, vy hlupáku, do té šedivé. Je na ní adresa?"

"Ano, m'lord: Pan Lubilz, Frankfurtská 35, Lipsko,"

"Zalepte ji, doneste na poštu a pošlete doporučeně. Je pan Richard ve své pracovně?"

"Ne, m'lord, odešel asi před hodinou."

Harry Chelford, osmnáctý earl z Chelfordu, si vzdychl. Ještě mu nebylo třicet let, měl hubený a bezbarvý obličej, jako mívají učenci, a jeho bledost zdůrazňovaly smolně černé vlasy. Knihovna, kde pracoval, byla vysoká místnost s galerií, táhnoucí se po třech stranách pokoje, k níž v rohu vedly železné točité schody. Každá pití tří slěn byla od podlahy až ke stropu zakryta knihovnami, kromě čtvrté, kde byl jen krb a nad ním podobizna krásné ženy v životní velikosti. Kdo viděl Jeho lordstvo, nemohl pochybovat o jeho příbuzenství s tou krasavicí neklidného pohledu. Byla to jeho matka, měla stejně jemné tahy, stejné havraní vlasy, stejné nezbadatelné oči. Lady Chelfordová byla pověstně krásná v době, kdy byla představena u dvora, a její tragická smrt byla velkou senzací devadesátých let. Jiný obraz v pokoji nebyl. Přes všechnu krásu a kouzlo nepokládal lord Chelford zámek Fossaway za důstojnou schránu pro takový klenot.

Sluha - v střízlivé černé livreji a s prošedivělými vlasy - otálel.

"Je to všechno, m'lord?"

"Všechno," řekl lord Chelford, ale než sluha tiše došel ke dveřím, dodal:

"Thomasi! Dnes ráno jsem náhodou něco zaslechl, když jste šel s podkoním Fillingem pod mými okny. O čem jste se bavili?"

"Povídal mi o Černém opatovi, m'lord."

V bledém obličeji křečovitě zaškubalo. Už jen při zmínce o Černém opatovi, i za dne, kdy sluneční světlo, proudící okny z barevného skla, kreslilo na podlaze karmínové, ametystové a modré arabesky, začalo Chelfordovo srdce rychleji tlouci.

"Okamžitě ze svých služeb propustím každého, kdo bude mluvit o Černém opatovi. Thomasi, řekněte to ostatním. Duch! Bože! Zbláznili jste se?"

Náhle zrudl, na spáncích mu vystoupily drobné žilky a temné oči jako by mu hněvem zapadly.

"Ani slovo, rozumíte? Je to lež! Říkat, že na Fossawayi straší, je bídná, nesmyslná lež. Nějaký vesnický klacek si z lidí hloupě tropí šašky. Nic jiného to není."

Mávnutím propustil uklánějícího se sluhu a zabral se do studia kurentem psané knihy, kterou toho rána dostal z Německa.

Teprve za dveřmi knihovny se Thomas ušklíbl, ale hned zvážněl. V té pokladně je dobře tisíc liber! Thomas byl tři roky ve vězení pro desetinu té částky. Zajímavá podrobnost. Ani pan Richard Alford o ní neví, ačkoli ten přijde skoro na všechno.

Thomas musel napsat dopis, ale dřív chtěl ohlásit jádro příkazu lorda Chelforda stolníku Gloverovi, zatím tedy odložil pěkně vynášející korespondenci s osobou, která měla živý zájem o události na zámku Fossawayi.

"Je mi jedno, co říká Jeho lordstvo. Duch tu straší a vidělo ho několik lidí. Jilmovou alejí bych nešel v noci ani za padesát miliónů liber," prohlásil důstojný stolník a pokýval hlavou, kterou léta postříbřila. "Sám tomu věří. Byl bych rád, kdyby se oženil... To bych mu přál! Zmoudřel by." A v duchu dodal: Jen nechápu, proč to pověděl sluhovi, a ne mně.

"A my bychom se zbavili pana čipery Alforda - viďte, pane Glovere?"

Stolník pokrčil nos. "Někdo ho má rád, někdo ne," odpověděl záhadně. "Já jsem si s ním neřekl křivé slovo. Thomasi - někdo je u dveří."

Thomas rychle přešel halou a otevřel velké domovní dveře. Pod podjezdem stála dívka. Byla výbojně hezká: červené rty, jasné oči a drahé šaty.

Thomas se na ni usmál, jakmile ji poznal.

"Dobrý den, slečno Wennerová - to je překvapení."

"Je Jeho lordstvo doma, Thomasi?"

Sluha rozpačitě stiskl rty.

"Je doma, slečno, ale bojím se, že vás nesmím k němu uvést. Nemohu za to, pan Alford to přikázal."

"Pan Alford!" zasmála se posměšně. "Chcete mi naznačit, že ačkoli jsem přijela až z Londýna, nemohu s lordem Chelfordem mluvit?"

Ale Thomas přidržoval dveře rukou. Všichni měli rádi tu dívku, která byla donedávna sekretářkou Jeho lordstva, protože se nikdy nepovyšovala nad druhé (neodpustitelný prohřešek v místnostech pro služebnictvo) a vždycky měla úsměv i pro nejnepatrnějšího z personálu. Byl by ji pustil dál, i Jeho lordstvo by její návštěva potěšila, ale někde v pozadí byl Dick Alford, muž, který dával stručné příkazy a byl nejen schopen ukázat mu dveře, ale přímo ho jimi vyhodit.

"Odpusťte, slečno, rozkaz je rozkaz, jak víte."

"Chápu," řekla zlostně. "Thomasi, odháníte mne ode dveří, které mohly patřit k mému domovu."

Pokusil se tvářit soucitně, ale jen se mu povedlo vypadat pitomě. Usmála se na něj, milostivě mu podala ruku a otočila se.

"Slečna Wennerová," hlásil Thomas panu Gloverovi. "Ta, které dal Alford výpověď, protože se mu zdálo, že Jeho lordstvo po ní zamilovaně pokukuje."

V tom okamžiku zazněl zvonek a Thomas pospíchal do knihovny.

"Kdo byla ta dáma, viděl jsem ji oknem."

"Slečna Wennerová, m'lord."

Harrymu Chelfordovi přeletěl mráček přes obličej.

"A požádal jste ji, aby šla dál?"

"Ne, m'lord. Pan Alford přikázal..."

"Ovšem, ano. Zapomněl jsem. Snad je to dobře. Děkuji."

Stáhl si zelené stínítko k očím, protože v knihovně bylo takové šero, že i ve dne musel číst při umělém světle, a zabral se opět do studia nové knihy.

A přece se nemohl na práci soustředit. Jednou dokonce vstal a s rukama sepjatýma a s bradou přikloněnou na prsa začal přecházet po knihovně. Zastavil se před matčinou podobiznou, vzdychl si a vrátil se k psacímu stolu, kde ležel článek vystřižený z londýnských novin, který četl již potřetí ne nepotěšen nezvyklým objevem, že se týká právě jeho, a přece pohněván námětem.

Chelfordbury, tichá sussexská vesnice, má nový sport - hon na strašidlo. Černý opat fossawayský se po dlouhé přestávce znovu objevil. Legenda vypráví, že před sedmi sty lety byl Hubert z Redruthu, opat chelfordburský, zavražděn na rozkaz druhého earla z Chelfordu. Od té doby se jeho duch občas zjevuje. V několika posledních letech kolují strašné pověsti o neviditelné bytosti, jejíž dábelský křik a vytí se rozléhají po kraji. Minulý týden se strašidlo zase objevilo.

Kromě ducha je zámek Fossaway pověstný i jiným romantickým příběhem. Před čtyřmi sty lety bylo na fossawayských pozemcích ukryto velké množství zlata, a to tak důkladně, že dosud nebylo nalezeno, ačkoli všichni earlové z Chelfordu pilně hledali poklad svých otců.

Nynější earl z Chelfordu je zasnouben se slečnou Leslií Gineovou, jedinou sestrou známého advokáta, pana Arthura Ginea, který sdělil našim žurnalistům, že zjevování Černého opata je určitě nejapný žert nešetrné mládeže ze sousedství.

Chtěl výstřižek roztrhat, ale rozmyslel si to a položil jej pod těžítko.

Zmínka o možném žertu vesničanů se mu zalíbila a přijde mu vhod, až nadejde noc a on bude potřebovat uklidnění.

Lord Chelford totiž věřil v Černého opata stejně nábožně, jak důrazně popíral jeho jsoucnost.

Vztáhl neklidnou ruku ke zvonku na stole.

"Už se vrátil pan Richard?"

"Ne, m'lord."

Lord Chelford mrzutě pleskl dlaní o stůl.

"Co vlastně od rána dělá?" zeptal se podrážděně.

Thomas velmi moudře předstíral, že neslyší.

 

    1   >

 

 

 

[Listovat]

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist