Edgar Wallace

ČERNÝ OPAT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIII.

Leslie strávila velmi nudné odpoledne a více než jednou litovala, že Arthurovi slíbila, že se pro něho v kanceláři zastaví. Měl ji odvézt do Willow House.

Nebýt slibu, byla by se brzy odpoledne vrátila vlakem do Chelfordbury, protože nákupy jí nezabraly víc než půl hodiny.

Zatelefonovala bratrovi a navrhla mu ten plán, nepochybovala, že jej přijme, byla však překvapena, když jí řekl:

"Myslím, že by ses měla vrátit domů se mnou. Přijď do kanceláře v půl čtvrté místo v pět. Abych nezapomněl, Gilder nás pozval k sobě na čaj. Nevadí ti to, viď?"

"Pan Gilder?" řekla překvapeně a Arthur chvatně pokračoval:

"Musíme být k němu zdvořilí, bude naším sousedem a - ostatně to není špatný člověk."

Měla v úmyslu předstírat bolení hlavy a snad by byl přijal výmluvu, která, i když se na ni dívala shovívavě, nebyla podle jejího vkusu. Jenže Arthur od ní málokdy žádal nějakou úsluhu a Leslie z jeho hlasu vytušila, že si přeje, aby byla k řediteli milá, a proto svolila, třebas nerada.

Nedal najevo, že vycítil dívčino zaváhání, a chvatně odzvonil.

Na celém světě by nebyla našla důvod, proč ji návštěva u Gildera mohla rozladit, a přece ta vyhlídka ležela nad Leslií jako mrak.

Tentokrát vešla do bratrovy kanceláře soukromým vchodem. Arthur byl sám, seděl u stolu jako obvykle - hlavu v dlaních a smutné oči upřené na pijavý papír psací podložky. Měla dojem, že je bledší než obyčejně, a v očích měl nepřítomný, uštvaný pohled, který ji překvapil. Přinutil se k úsměvu, ale Leslii neoklamal.

"Chybí ti něco, Arthure?" zeptala se úzkostlivě.

"Jsem jako řípa," usmál se, "ale dnes jsem měl mnoho práce a jsem unavený."

Zdálo se, že si nepřeje, aby se o něm mluvilo, a hned se rozhovořil o návštěvě, na kterou se chystali.

"Gilder bydlí u Regent's Parku," řekl. "Buď k němu milá, Leslie, jak nejvíc můžeš. Velmi ho potřebuji. Abych nezapomněl," dodal rozpačitě, "je svobodný."

Tomu se zasmála, ani zdaleka netušila, jak mnoho ta poznámka pro ni znamená.

"Nevěděla jsem, že se mu daří tak dobře," pohodila hlavou. "Nechci říci, že svobodný člověk nemůže být majetný, ale nebyla bych čekala, že bude mít venkovské sídlo v Chelfordbury a byt u Regenťs Parku."

"Není špatný," zdůrazňoval Arthur, když stiskl zvonek. "Doufám, že se ti bude líbit - je velmi zábavný."

Zábavný - nebyl právě výraz, kterým ho chtěl označit, ale bylo to jediné slovo, na něž v tom okamžiku připadl. Gilder přišel, jako by byl na zazvonění čekal. Přes paži nesl lehký převlečník a v ruce držel bezvadný šedý plstěný klobouk. Leslie si nepříjemně uvědomila, jak zkoumavě si ji ten muž prohlíží.

"Znáš pana Gildera, Leslie?"

Gilderovy rozpaky a nejistota přešly i na ni. Ať se sebevíc pokoušela, nedovedla setřást podivný neklid. Ovzduší bylo jako nabité elektřinou a Leslie by jistě byla zaražená, kdyby nevynakládala úsilí se tomu ubránit.

Cestou pan Gilder mluvil téměř bez ustání. Měl hluboký, příjemný (...)

(......)