Edgar Wallace

ČERNÝ OPAT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXIX.

Byla asi v polovině cesty přes Dlouhou louku, když se zastavila. Strach jí sevřel srdce, na zádech cítila husí kůži, obrátila se a pohlédla za sebe. Někdo šel za ní. Ve skutečnosti neslyšela nic, ale srdce ji varovalo a rozbušilo se. Nikoho neviděla. Jistě si to jenom představuji, řekla si. Rozum a pud se postavily proti sobě a nakonec pud zvítězil. Tušila, že někdo je velmi blízko - nanejvýš dvacet yardů - za ní. Blíž a blíž dobíhala k domu a najednou se otočila. V té chvíli to věděla určitě, na silnici slyšela kroky.

"Kdo je tu?" zvolala.

Nikdo neodpověděl, ani kroky najednou nezaslechla. Pomyslila si, že pronásledovatel jde po travnatém kraji silnice, proto zabočila vpravo a rozběhla se příjezdovou cestou k zámku.

Neznámý také utíkal, dolehl k ní jeho sykavý dech a krev jí tuhla v žilách. A když se dostala ze skupiny stromů, spatřila proti šedivému lesku okrouhlé nádržky postavu - dlouhý hábit a velkou kápí.

Vykřikla a letěla dál.

Příjezdová cesta ji dovede do Dickovy pracovny! S úlevou si oddychla, když spatřila otevřené dveře a světlo uvnitř. Pohlédla přes rameno - stále tam však byla ta děsivá silueta.

Leslie vykřikla.

V mžiku vyběhl Dick z pracovny a chytil dívku do náruče. Vyslechl její rozčilené vyprávění, skoro ji odnesl do pokoje, usadil do křesla a vyrazil do tmy.

Za pár minut se vrátil.

"Nic jsem neviděl. Říkáte, že to byl Černý opat?"

"Nevím... Někdo v kápi a v kutně... Tím jsem si jista."

Byla to zlá předmluva k tomu, co chtěla povědět - vlastně v hrůze zapomněla na důvod své návštěvy.

"Přišel Arthur s vámi?"

Zavrtěla hlavou. "Dicku, už vím," byla její první slova, když mohla souvisleji promluvit.

"Co víte?"

"O majetku lady Chelfordové."

"Pověděl vám o tom?" zeptal se a zrudl.

"Ne, Arthur ne. Gilder mi to řekl."

"Pan Gilder? Vím, že vás navštívil. Proto tedy přišel?"

Přikývla.

"Nic jiného nechtěl?"

"Přišel mi nabídnout peníze."

Viděla, jak přimhouřil oči.

"Opravdu? Za určitou cenu, ovšem!"

Přikývla.

"A vy - co jste mu řekla?"

Těžce dýchala, musí chvíli mlčet, nemá-li se zachovat jako malé dítě, to si uvědomila.

"Vy jste svolila?"

"Právě jsem mu poslala dopis."

Viděla, jak se kousl do rtu, až se ukázala kapička krve. Byla by snesla, kdyby křičel, kdyby proklínal, ale on se na ni jen díval, a v tom pohledu byl soucit.

"Dicku! Dicku!" vzlykla mu na prsou.

A Dick ji konejšivě objal. "To nemůžete udělat, drahá. Všechno jiné by bylo lepší než to."

Zavrtěla hlavou - nemohla opět promluvit.

"Říkám vám, že všechno jiné by bylo lepší než to." Hlas mu zněl tvrdě, nesmlouvavě. "Ať raději Arthura na pět let zavřou, než abyste žila v zoufalství! Znám toho člověka - znám ten druh lidí. Nemyslím na jeho věk, mluvím o jeho způsobu myšlení a o jeho zlobě. I kdyby mu bylo dvacet, řekl bych, Leslie, že si ho nemůžete vzít!"

Lehce se od něho odtáhla a otřela (...)

(......)