Edgar Wallace

DŮM HRŮZY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Prolog

Co se týče těch několika smutně privilegovaných ubožáků, kteří vcházejí a vycházejí z ústavu zločinců v Broadmooru, je nevhodné, ne-li přímo protizákonné, přiznávat jim nějaký zvláštní charakter, který by jim byl vlastní před tím, než je právníci a milosrdná porota odsoudili k pobytu na tomto beznadějném místě. Přesto se však často ukazovalo na Johna Flacka, když kráčel těžkými kroky, s rukama za zády, s bradou schýlenou na prsa, vysoký, hubený, starý, ve špatně padnoucích šatech žlutavě šedé barvy, Nemluvil s nikým a oslovovali ho jen někteří.

"To je Flack, ten Flack, víte, nejchytřejší podvodník na světě, bláznivý John Flack ... devět vražd ..."

Muži, kteří byli v Broadmoorském vězení za jednu vraždu, byli při svém podivném způsobu uvažování na starého Johna pyšní. Dozorci, kteří ho na noc zamykali a hlídali, si na něho nestěžovali, protože jim nepůsobil mrzutosti a během celých šesti let od jeho uvěznění ho nikdy nepřepadla zuřivost, která tak často končí pro nevinnou oběť v nemocnici a pro zuřivce v měkce vypolštářované cele.

Většinu času trávil Flack psaním a čtením. Pokud měl své pero, byl jakýmsi geniem. Psal neobyčejně rychle a plnil stovky malých sešitů velkými pojednáními o zločinu. Ředitel mu byl po vůli a dovolil mu ponechat si knížky. Očekával, že se mu po určité době dostanou do rukou a pomohou rozmnožit jeho již beztak zajímavé muzeum.

Jednou, jako by to bylo zvláštní vyznamenání, dal starý John řediteli přečíst jednu knihu. Ředitel četl a těžce oddychoval. Kniha měla název "Způsob, jak vykrást trezor v bance, střežený dvěma hlídači". Ředitel, bývalý voják, četl a četl a přestával, jenom když se chtěl podrbat na hlavě. Tento spis, napsaný čistým, čitelným písmem, neobyčejně připomínal divizní rozkazy k útoku. Žádná podrobnost nebyla vynechána, bylo tu pamatováno na všechny případy. Nejenže zde byly podány podstatné podrobnosti o jedu, kterého musí být použito, aby mohl být zneškodněn venkovní noční hlídač, ale byl zde i vysvětlující odstavec, který citujeme:

"Není-li možné opatřit si tento prostředek, podotýkám, že je nutné zavolat předměstského lékaře a popsat mu následující symptomy ... Lékař pak předepíše jed ve velmi malém množství.

Musí se opatřit šest lahví tohoto léku a musí se použít následující metoda, aby byl jed z léku jako výtažek vyloučen...

"Napsal jste hodně takových věcí, Flacku?" zeptal se udivený ředitel.

"Tohle?" John pokrčil hubenými rameny. "Dělám to pro zábavu, abych zkoušel svou paměť. Napsal jsem o tomhle předmětu už šedesát tři knihy a všechny jsou bezpochyby dokonalé. Během šesti let, co jsem tady, jsem nebyl schopen vymyslet ani jedno zdokonalení svého starého systému."

Žertoval? nebo to byl výplod narušeného ducha? Ředitel, zvyklý na své svěřence a na jejich zvláštní způsoby, si tím byl jistý.

"Chcete tím říci, že jste napsal encyklopedii zločinu?" zeptal se nevěřícím tónem. "Kde ji máte?"

Tenké rty starého Flacka se stáhly do pohrdavého úsměvu, ale neodpověděl.

Šedesát tři rukopisné svazky představovaly jeho životní dílo. Bylo to velké dílo a byl na ně hrdý.

Při jiné příležitosti, když se ředitel zmínil o jeho zvláštních literárních schopnostech, řekl:

"Dal jsem velké jmění do rukou jednoho rozumného člověka," řekl zamyšleně. "Je to energický muž a knihy se mu dostaly do rukou opravdu brzy. Při spoustě nových vědeckých objevů platí, že co je novinkou dnes, je zítra už překonané."

Ředitel měl své pochybnosti o existenci těchto politováníhodných knih, ale brzy po této rozmluvě musel své mínění opravit. Scotland Yard, který se málokdy honí za přeludy, poslal do vězení svého vrchního inspektora Simpsona, muže, který naprosto postrádal obrazotvornost a byl za to povýšen. Jeho rozhovor s bláznivým Johnem Flackem byl krátký.

"Pokud jde o ty vaše knihy, Johne," řekl, "bylo by strašné, kdyby se dostaly do špatných rukou. Ravini říká, že jste někam ukryl sto svazků ..."

"Ravini?" Starý Flack odhalil své zuby. "Poslouchejte, Simpsone! Vy si asi nemyslíte, že byste mě v tomhle strašném místě mohl držet celý život, nebo snad ano? Jestli si to myslíte, přesvědčíte se o ně čem jiném. Některou noc vám uteču, jestli chcete, můžete to povědět řediteli, a potom si já a Ravini porozprávíme."

Jeho hlas se stával hlasitým a pronikavým. Staré známé šílené blýskání, které Simpson viděl dřív, se znovu objevilo v jeho očích.

"Snil jste někdy ve dne, Simpsone? Já už třikrát! Vynalezl jsem novou metodu, jak odnést milion, to je jedna věc, ale ta není důležitá. Druhá věc se týká Reedera, můžete mu říct, co vám teď povím. Je mým snem potkat ho jednou samotného za krásné, temné mlhavé noci, kdy policie nemůže určit, odkud přicházejí výkřiky. A třetí sen se týká Raviniho. Raviniho by mohlo potkat jediné štěstí, a to, že by zemřel dřív, než se odsud dostanu!"

"Jste blázen!" řekl Simpson.

"Proto jsem přece tady," řekl John Flack opravdově.

Rozmluva se Simpsonem a pak rozmluva s ředitelem byly dvě nejdelší rozmluvy, které měl za celou dobu šesti let, strávených v Broadmooru. Obyčejně, když nepsal, potuloval se po okolí s bradou skloněnou až na prsa a rukama složenýma za zády. Někdy chodíval k jistému místu blízko vysoké zdi. Říká se, že přes ní házel dopisy, i když je to velmi nepravděpodobné. Spíš je možné, že našel posla, který vynášel jeho četné tajné dopisy ven z Broadmooru a výměnou mu přinášel jednoslabičné odpovědi. Flack byl velmi dobrým přítelem dozorce, který byl pověřen jeho hlídáním. Jednou, časně zrána, byl tento muž nalezen s podřezaným hrdlem a dveře, u nichž měl hlídku, byly otevřené. John Flack zmizel, aby uskutečňoval své sny, které snil za dne.