Edgar Wallace

DŮM HRŮZY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XXI.

Slečna Margareta Belmanová se rozhodla, že si udělá volno způ- sobem, který poskytuje trvalou radost z volné chvíle.

Tento svůj úmysl sdělila dopisem panu Reederovi.

"Na světě jsou jen dvě místa, kde se můžu cítit šťastná a bezpečná," psala. "Jedním místem je Londýn a druhým New York, kde je na každém rohu policejní strážník a kde je mnohem více zábav než na venkově. A pokud se vám chce, udělejte si čas a pojeďte se mnou do některého z divadel, které jsem sepsala na zadní straně tohoto dopisu, do Národní galerie, do Britského muzea, do Toweru - ne, když o tom přemýšlím, nemyslím, že bych do tohoto seznamu měla zahrnovat londýnský Tower - je příliš středověký a strašidelný, do Kensingtonského parku nebo na podobná místa, kde je veselo. Vážně, drahý J.G. "tato familiárnost způsobí, že se- bou škubnete, ale já jsem nechala všechen stud stranou", chtěla bych být součástí toho velkého, zdravého davu - už nechci být osamělou, hys- terickou ženou."

V tomto tónu dopis pokračoval. Pan Reeder vzal do ruky svůj poznámkový sešit a s modrou tužkou v ruce prošel všechna ujednaná dosta- veníčka, dřív než s velkou námahou napsal dopis, který u Margarety Belmanové vyvolal svojí opatrností a poněkud slavnostní terminologií výbuchy tichého smíchu.

Nezmínila se o Richmondském parku, a to z dobrých důvodů.

Richmondský park je totiž v pozdním podzimu, kdy vanou studené větry a kdy zvěř již odešla do zimních útulků - jestli totiž zvěř zimní útulky vůbec vyhledává - sice malebný, ale ne příliš příjemný. Pro oko estétů může být požitkem jen tehdy, když jsou jejich těla dobře oblečena do vlněného prádla.

Jednoho žlutošedého odpoledne pan Reeder najal taxi, posadil se slavnostně po boku slečny Margarety Belmanové a vůz se trhavě rozjel dolů po Clarence Lane, která je snad nejhorší silnicí v Anglii, na- čež zabočil železnými vraty do parku.

Nakonec se dostali k místu, kde byl jen trávník a keře.

Časně zjara tu kvetly rhododendrony. Tady pan Reeder nechal zastavit, oba vystoupili a bez cíle se procházeli malým lesíkem. Půda se svažovala dolů k malé, trávníkem pokryté dolině. Pan Reeder se tu posadil vedle slečny Belmanové a v duchu si pomyslel, že tohle je dobré pro revmatismus.

"Proč jsme šli do Richmondského parku?" zeptala se Margareta.

Pan Reeder zakašlal.

"Mám - hm - pro Richmondský park romantickou slabost," (...)

(......)