Edgar Wallace

LOVEC HLAV
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVII. PAN FOSS ČINÍ NÁVRH

Adéla Leamingtonová seděla na lůžku ponořená do svého milovaného scénáře, s krabicí "marrins glacés" vedle sebe, celá zachmuřená. Ač se snažila, nemohla se soustředit na spletité poznámky, kterými Foss obyčejně zle zřídil stránky. Jindy by tuto překážku lehce zdolala, ale z nějakých důvodů se jí myslí honily představy, které neměly nejmenší spojitost s její rolí. A to tak nezadržitelně, že by to vyšlo na stejno, kdyby stránky byly prázdné.

Kdo byl Michael Brixan? Tak si detektiva nepředstavovala. A proč zůstal v Chichestru? Snad ne kvůli...? Zrudla při tom pomyšlení a začala se zlobit sama na sebe. Bylo velice nepravděpodobné, že muž, který se vydal po stopách hrůzného zločinu, by tu zůstával jenom proto, aby mohl být v její blízkosti. Nebo snad vrah, ten Lovec hlav, žije v blízkosti Chichestru? Při té děsné představě jí rukopis vypadl z rukou.

Ze zamyšlení ji vytrhl hlas bytné.

"Chcete přijmout pana Fosse, slečno?"

Vyskočila a otevřela dveře.

"Kde je?"

"Zavedla jsem ho do obývacího pokoje," řekla žena, která se poslední dobou stala poněkud uctivější. Možná, že povýšení obyčejné komparsistky na hvězdu bylo všeobecně známo v městečku, které se zajímalo o osudy jediného zdroje svých mimořádných příjmů - filmových ateliérů.

Lawley stál u okna, když dívka vstoupila do pokoje.

"Dobré odpoledne, Adélo," řekl lehce. (Dosud ji nikdy neoslovil křestním jménem a neudělal by to, ani kdyby je znal.)

"Dobré odpoledne, pane Fossi," řekla s úsměvem. "Doslechla jsem se, že nás opouštíte, a je mi to líto."

Foss pokrčil lhostejně rameny. "Měl jsem tu příliš omezené pole působnosti," řekl. Přemýšlel, jestli jí Michael řekl o tom papírku na jejím okně, a usoudil správně, že ne. Foss sám tomu nepřikládal žádný význam a přijal vysvětlení Gregoryho, které spočívalo v tom, že se mu dívka líbí a že jí chce vhodit nějaké květiny a dáreček na usmířenou oknem, o němž tušil, že bude otevřeno. Foss ho považoval za zamilovaného blázna a učinil mu po vůli. Historku, kterou mu povídal Knebworth, odmítal jako přílišné dramatizování skutečnosti.

"Adélo, jste vy ale bláhová, že odmítáte takového muže jako je Gregory Penne," (...)

(......)