Edgar Wallace

PLÍŽIVÁ SMRT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

17. Zápisník pana Reedera

Pan Reeder si už léta vedl zápisník, kam si detailně zaznamenával všechny události, na nichž pracoval sám nebo s jinými lidmi. A tak pod záhlavím Dvě červená esa objevilo se v tomto zápisníku vylíčení, psané jeho čitelným a rozvážným rukopisem:

"Roku 1919 přijel do hotelu Majestic v Nizze muž, který se do hotelové knihy zapsal jako Rufus Machfield. Používal ještě několik jiných jmen a měl pověst řemeslného hráče karet, který se svou zručností živil převážně na parnících, obstarávajících osobní přepravu mezi britskými přístavy a New Yorkem.

Šlo o rodilého Dána, který ale přijal britské státní občanství a jeho stálou londýnskou adresou byly Colvin Gardens, Gayswater. V hotelu Majestic se setkal s Charlesem nebo Walterem Lynnem, dobrodruhem, jenž rovněž "operoval" na parnících severoatlantických paroplavebních společností. Při jedné ze svých zámořských cest se Lynn seznámil s panem Georgem McKayem, zámožným obchodníkem s vlnou z Bradfordu. Nezjistilo se nic, co by dokazovalo, že ti dva spolu hráli karty a pan McKay si také na nic takového nevzpomíná. Ale toto seznámení mělo pro Lynna značnou cenu, neboť bylo zvykem pana McKaye, že přijížděl do Nizzy každoročně a byl tam také v oné době, kdy se tu Lynn setkal s Machfieldem. McKay byl znám také jako úspěšný hráč.

Lynn a Machfield dali hlavy dohromady a sestavili plán, jak oloupit McKaye přímo u hracího stolu. Hazardní hry nejsou v Nizze omezeny jen na herny, úředně povolené. V oné době bylo v Nizze několik soukromých nelegálních heren, kde se hrálo o částky mnohem vyšší než v hernách veřejných. O nejvyšší sumy se hrávalo zpravidla v herně Le Signe. Jest-liže chtěli ti dva darebáci McKaye podvést přímo u hracího stolu, museli si zajistit spolupráci úředníka herny. Lynnova volba padla na mladého krupiéra jménem Lamontaine, který sám pak měl přemluvit dva druhé krupiéry, aby šli oběma darebákům na ruku a slíbil jim slušný podíl na kořisti.

Ukázalo se, že Lamontaine je nástrojem velmi ohebným a poddajným. Oženil se s mladou dívkou a protože se nenaučili šetřit, dostali se do dluhů. Lynn si Lamontaina pozval k sobě, vysvětlil mu svůj záměr a Lamontaine ochotně souhlasil s tím, že polovinu kořisti obdrží pro sebe a pro své dva druhy. Druhá polovina se měla rovným dílem rozdělit mezi Lynna a Machfielda. Lynn zřejmě nebyl s takovým dělením spokojen, ale Machfield se se svoji čtvrtinou spokojil, poněvadž dobře věděl, že pan McKay v poslední době mnoho vyhrává. A protože, jak se říká, s jídlem roste chuť, utěšoval se Machfield představou, že si pořádně namastí kapsy.

Měl se hrát bakarat, jednoduchá hazardní hra. Pan McKay nikdy nedovedl odolat pokušení, aby sám "držel bank," zvláště když to mohl být bank velký. Bylo nezbytné, aby všechny přípravy byly uspíšeny, než bohatý obchodník s vlnou opustí jižní Francii. Čtrnáct dní po první poradě Lamontaine podal důvěrnou zprávu, že všechno je hotovo a že již zajistil spolupráci obou krupiérů. Bylo (...)

(......)