Edgar Wallace

PLÍŽIVÁ SMRT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6. Zasahuje Scotland Yard

Inspektor Gaylor ze Scotland Yardu se dostavil o půl třetí v noci. Byl doslova vyvlečen z postele a řítil se sem autem oslepující sněhovou vánicí.

Mladá lady odešla mezitím domů. Pan Reeder zadumaně seděl před krbem, v němž sám rozdělal oheň a pokuřoval cigaretu.

"Ten případ mi byl čert dlužen," zaburácel Gaylor ve dveřích. "Toho ztraceného policistu našli? Nejmenoval se náhodou Verity?"

"Našel se jen jeho kůň na Beaconsfieldské silnici. Na sedle byla krev."

"Krev?" tázal se překvapeně inspektor.

"Ano, byly na něm krvavé skvrny. A pokud jde o tu mladou lady, byla sekretářkou zvěčnělého pana Wentforda a ten, jak se zdá, ji měl velmi rád, neboť své jmění odkázal ze dvou třetin jí a zbytek své sestře. A v tomto domě nejsou žádné peníze. Pan Wentford měl ale něco uloženo v bankovní filiálce v Beaconsfieldu. A zde," sáhl do kapsy, "jsou ta dvě esa. Eso kárové a eso srdcové. Ale tím si nejsem docela jist. V kartách se totiž nevyznám."

"Jak jste k nim přišel?"

Když mu to pan Reeder vysvětlil, inspektor Gaylor se zachechtal. "Jak můžete tvrdit, pa-ne Reedere, že tam byly připíchnuty až po vraždě?"

J. G. Reeder sáhnuv za sebe, vzal z malého stolku balíček hracích karet. "Prohlédněte si tento balíček karet. Zajisté shledáte, že v něm chybí obě dvě esa. Zjistíte, že dvě karty v něm byly k sobě přilepeny. Ano, byly slepeny krví. Žádné viditelné otisky prstů. Dobře si dovedu představit, že tento balíček hracích karet byl prohlížen až po násilném odklizená pana Wentforda z tohoto světa a že obě červená esa byla z něho až pak vybrána a připíchnuta na dveře.

Inspektor provedl důkladnou prohlídku ložnice a když se vrátil do pokoje, viděl, že pan Reeder spokojeně podřimuje.

"Není do toho všeho to děvče nějak podezřele zapleteno?" zeptal se Gaylor.

"Nemyslím. Než šla domů, podepsala na stanici svou výpověď. Policejní šéf byl tak laskav, že mi poslal opis - leží tady na stole. Také si prohlédli její ruce a šaty, ale to bylo zbytečné. Máme dost důkazů, že přijela vlakem na nádraží v Bouřné Endu večer dvanáct minut po osmé - a vražda byla spáchána čtyřicet minut po sedmé, o několik vteřin dříve nebo později, na tom již nezáleží." "A jak to všechno tak dobře víte, u všech čertů?" tázal se udivený úředník. "Máte pro to nějaký důkaz?"

"čtyřicet minut po sedmé," pravil prostě, "to je můj předpoklad. Pravděpodobně bude po-tvrzen lékařem. Mrtvola ležela zde," ukázal na koberec před krbem - "dokud - zkrátka, ležela zde dost dlouho..."

"Inspektor Gaylor si pozorně pročítal dva archy písemné výpovědi, zaslané místní policejní stanicí. Pojednou vztyčil hlavu.

"Mýlíte se," pravil. "Slečna Lynnová, jak vyplývá z její výpovědi, zatelefonovala svému strýci z nádraží a řekla mu, že se opozdí, poněvadž silnice je zasněžená. A strýc odpověďěl: Přijď co nejrychleji. Mluvil velmi tiše a zdálo se, že je rozčilený. To ovšem poráží vaši teorii o době, kdy vražda byla (...)

(......)