Edgar Wallace

PLÍŽIVÁ SMRT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

8. Mladý pán v rozpacích

Pan McKay, když ho Reeder našel v oddělení za přepážkou, nevypadal svěže a čiperně. V očích měl unavený výraz a toho rána se nepozorně holil. Na bradě měl náplast.

"Znáte mě, mladý muži?" zeptal se ho, když vstoupil do prostoru za přepážkou.

"Ano, pane," pravil Kenneth.

"Na manžetách vaší košile je krev. Řízl jste se při holení do brady, že? Vypadáte, jako byste v noci nespal doma."

Kenneth zprvu neodpovídal.

"Ne, pane," pravil konečně. "Nepřevlékl jsem se do čisté košile, máte-li na mysli to, pa-ne."

Pan Reeder se usmál, ale pozoroval mladého muže dlouhým, pátravým pohledem.

"A teď mi řekněte, proč včera večer, mezi devátou a půl desátou, jste šel do domu zvěčnělého pana Wentforda?" otázal se mírným hlasem. Mladík zbledl.

"Nevěděl jsem, že je mrtev - až do dnešního rána jsem ani neznal jeho jméno," zajíkal se Kenneth McKay.

"Šel jsem tam, poněvadž - zkrátka, abych je špehoval... Sledoval jsem jistý pár už z Londýna a pak jsem se vplížil do toho domu."

"Patrně vám šlo o jistou mladou dámu, o slečnu Margot Lynnovou. Nejste do ní náhodou zamilován?" vyzvídal pan Reeder.

"Ano, jsem do ní zamilován. Jenže - nejsme již přáteli," pravil Kenneth tiše. "To ona vám řekla, že jsem tam byl, viďte? Nebo snad jste nalezl mou čepici - jsou na ní iniciály mého jména."

Pan Reeder přikývl.

"Přijel jste týmž vlakem jako slečna Lynnová? Dobrá. Můžete to tedy dokázat?"

"To právě nemohu, zrozpačitěl Kenn. "Vyklouzl jsem z vlaku ještě než zastavil. Nechtěl jsem, aby mne viděla. Z nádraží jsem vyšel postranním východem. Nikdo mne neviděl - hustě sněžilo."

"Nepříjemné, velmi nepříjemné," pravil pan Reeder zamyšleně. "Domníval jste se patrně, že existuje jakýsi podivný vztah mezi panem Wentfordem a tou roztomilou mladou lady?"

"Nevím, co jsem se domníval- byla to prostě hloupá žárlivost."

"Ještě něco, pane McKayi. Nedávno jste vyplatil jakési lady na šek pana Wentforda šest set liber," pravil potom pan Reeder.

"Ano ta lady měla tvář zahalenou hustým závojem" přisvědčil mladý muž. "Přijela autem. Byla to ovšem velká částka, ale den před tím mi pan Kingfeather uložil, abych proplatil každý šek s podpisem pana Wentforda, ať jej předloží kdokoli."

Pan Reeder neměl dalších otázek. Před odchodem z banky se ještě zastavil u pana Kingfeathera.

"Nařídil jste panu McKayovi vyplatit každý šek od pana Wentforda, ať jej předloží kdokoli?" tázal se.

"To se rozumí, že ne," odpověďěl pan Kingfeather rázně. Naopak byl bych od něho očekával, že se přesvědčí, zda osoba, která šek předloží, má k takovému inkasu oprávnění. Ještě jedna věc, o které jsem se nezmínil: Obvykle obědvám v protější restauraci a vždy sedím u okna, odkud vidím na naši banku. Ale nevzpomínám si, že bych byl viděl nějaké auto."

"Hm -" to bylo vše, co na to pan Reeder řekl.

V Beaconsfieldu a v okolí pak provedl malé pátrání a když byl hotov, odjel do Wentfordova (...)

(......)