Edgar Wallace

POSTRACH CHICAGA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

11

Maria slyšela, že někdo hraje na varhany. Vrátila se do salónu. Velký gauč zmizel. Neviděla ho, a proto ho nepostrádala. Když se jí mnohem později policie ptala na gauč, popřela, že by tam kdy vůbec stál. Když jí ukázali červenou pohovku, do které by se dal skrýt člověk a případně i přenést, nedokázala ji identifikovat. Vrátila se a poslouchala Perelliho, jak hraje na varhany. Ale neposlouchala ho dlouho.

O této noci se vypravují podivné historky, ale jedno je jisté: když Maria líbala Perelliho, v dosahu několika metrů od ní se skrývalo všechno smrtelné, co bylo v O'Harovi.

Když přišla domů, byla velice neklidná. Zjistila, že se její muž ještě nevrátil. Odešla opět do Tonyho bytu a byla víc znepokojená než předtím.

Angelo Verona seděl s vyhrnutými rukávy u velkého úzkého stolu a měl hodně práce, protože byl výplatní den. Před ním se kupily tři hromádky peněz a Angelo zrovna třídil špatně napsané účty.

Měla ho ráda - ostatně všichni ho měli rádi. Stál hlavounovi v Chicagu nejblíž, jednou bude kontrolovat veliké a důležité podíly, pokud se osud k němu nezachová macešsky a otrávený přítel Mika Feeneye nenapíše "konec" k nejzajímavější kapitole jeho života.

Když vešla, Angelo telefonoval.

"... ne, pan Perelli není doma. Kdo volá?... Chicago Daily News? Jděte k čertu! Nemáme vůbec nic pro noviny, nic nevíme, rozumíte? Není prostě doma!"

Praštil sluchátkem. Vtom si uvědomil, že není v místnosti sám.

"Myslel jsem, že jsme vás ztratili," přivítal ji ironicky.

"Mluvil jste právě s Conem?" zeptala se ho.

Povzdychl si. Slyšela přece, co povídal, a jestli si plete chicagské noviny s Conem O'Harou...

"Ne, dítě, to nebyl Con. Pokud by ho snad nepřijali do Chicago Daily News jako redaktora zločinecký rubriky."

Nevnímala ironii, unikal jí i ten druh ironie, která neklade zvláštní nároky na inteligenci.

"Nevrátil se?"

"Ne," odpověděl Angelo a pustil se opět do práce.

Zavrtěla hlavou a vzdychla si.

"Sedím doma už od devíti hodin a čekám. A ani slůvko jsem o něm neslyšela."

Po pravdě byla docela ráda, když ji při návratu domů Con nečekal. Ale původní uspokojení se rychle měnilo ve značný neklid. Nesedla si však a nekroutila palci mlýnek; provedla generální prohlídku šatníku a zušlechťovala svůj zevnějšek, aby vypadala před vstupem do nového milostného dobrodružství co nejpůvabněji.

"Pravděpodobně odejel rychlíkem Dvacáté století," prohodil Angelo a ani od své práce nevzhlédl. "Včera v noci něco povídal, že pojede do Detroitu. Proč sakra všichni chtějí jenom do Detroitu...?"

"A mně se ani slůvkem nezmínil, že pojede do Detroitu," divila se Maria. "Snad poslal telegram."

"Ne," odpověděl Angelo unaveně, "netelegrafoval." A pak si vzpomněl: "Telefonovali vám z komisařství."

"Mně?" vyděsila se. "Co chtěli? O mně přece vůbec nic nevědí."

"Asi ne," připustil Angelo. "Ptali se jenom, jestli jste tady, a já jsem jim řekl: ,To je ale divná (...)

(......)