Edgar Wallace

POSTRACH CHICAGA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2

Tony Perelli se rád díval dolů na město, kterému vládl, ze širokého balkónu ohraničeného benátským zábradlím.

Chicago bylo pro něho domovem i královstvím. Nekonečné řady aut, plynoucí sem tam po široké třídě pod ním, odvážely denně do práce jeho poddané a společníky. Všude pod blýskavými střechami žili lidé, kteří ve sklepech přechovávali "poklad". I hosté, pozvaní k obědu, spatří na stole "poklad" - v lahvích se zlacenými hrdly, "poklad" v jiskřivých skleničkách.

Zákon zakazoval "poklad" vyrábět nebo prodávat; každý tajný sud nebo soudek propašovaný do sklepa platil za nezákonný; a přece kupci podporovali pašeráky, kteří "poklad" obstarali, i pistolníky, kteří jej chránili. Nechtěli jim odepřít radost z pohledu na "poklad" na stole, a proto se mlčky dohodli, že každý, kdo by bránil jeho doručení, má být zastřelen nebo vyhozen z jedoucího automobilu na okraj silnice. Byli by se asi tvářili pohoršeně, kdyby to někdo takhle formuloval, ale ve skutečnosti zákazníci platili za střely, které vyhlazovaly tyhle otravné lidi z povrchu zemského, a tak nevědomky přispívali na jejich pohřební věnce.

Perelli se vrátil do nádherného salónu, který sloužil zároveň jako jídelna, obývací a přijímací pokoj. Povýšení kritici s nosem nahoru přirovnávali salón ke vstupní hale do přepychového biografu. Tvrdili, že je vulgární, křiklavý a nevkusný. Ve skutečnosti zde architekt přesně napodobil nejkrásnější komnatu dóžecího paláce.

Japonský sluha Kiki přinesl pánovi kávu. Minn Lee se řídila pravidly, jak je Tony stanovil; teprve později je trochu uvolnil. Podle nich se nesměla celé dopoledne vůbec objevit. Angelo si nedávno najal byt v módní čtvrti. Do práce přicházel později.

Tony se podíval na hodinky. Osm hodin. Doba vhodná pro zahájení návštěv. Zabzučel zvonek a Perelli přesně věděl, kdo přichází.

Redu Gallwayovi nebylo nikdy valně v tomto prostředí; dnes se cítil ještě hůř než jindy, protože přicházel silně rozladěný. Jen s přemáháním v sobě dusil vztek z minulé noci.

"Posaď se, Rede. Copak je novýho v Západní čtvrti?"

Red polkl.

"Já spíš žasnu nad tím, co se děje v Chicagu," začal chraptivě. "Musím všecko vědět, Perelli - a pokavád se to nedozvím, tak to spustím - rozumíš?"

Perelli si ho zvědavě prohlížel zpod dlouhých brv, jako by byl nějaké bizarní zvíře.

"Co chceš spustit? To je k smíchu! S tebou je docela legrace. Tak ty to chceš spustit. Jenom do toho! Jen se spusť!"

Red se v rozpacích zavrtěl na židli.

"A co Leeson - Mose Leeson? Byli jsme kámoši, Perelli. Někdo ho vodbouch. Rád bych dostal do prádla toho chlapíka, co to udělal."

Antonio Perelli se usmál.

"Já jsem ho vodbouch," pravil suše.

Rozhostilo se napjaté ticho.

"Tak co?"

"Podívej - takhle se přece nejedná se slušným chlapem - s mým kámošem... byli jsme spolu jako bratři."

"Tak si navlíkni černý hadry," opáčil Perelli klidně. "Tvůj brácha je mrtvej."

"Proč?"

Red ze sebe tu (...)

(......)