Edgar Wallace

ŘEKA DIAMANTŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

18. BĚLÁSKOVY CESTY K ÚSPĚCHU

Amber zjistil, že silnice z Maidstoneu do Rochesteru je velmi hezká cesta. Někteří lidé sice tvrdí, že zjara je trochu jednotvárná a únavně točitá, že šplhá nahoru a zase dolů. A že je trochu plochá, ačkoliv drsný kentský hřeben se na jedné její straně zdvihá do mírné výše a na druhé se v mlze objeví medwayské údolí.

Ale Amber shledal, že tato procházka znamenitě posiluje a čistí plíce, a ani šedá obloha, ani ostrý rezavý vítr, který vanul od moře, mu nemohl zkazit náladu.

"Měli jsme vám přijet naproti," řekla dívka, která byla s ním a její přítomnost vysvětlovala jeho dobrou náladu a spokojenost.

"Tak se bojím, že tohle počasí -"

"Vyvolá velmi složité poruchy v konstituci ubohého afrického cestovatele," pověděl za ni a vesele se zasmál. "Petr už mi o tom udělal dlouhou přednášku. Zdá se, že jeden z jeho hrdinů měl zánět mozkových blan ze změny podnebí - ačkoliv se to nesrovnává s uznávanou pravdou, že hrdinové nepodléhají vlivům podnebí ani počasí.

"Mně se váš Petr líbí," řekla po chvilce mlčení.

"Je to komický člověk, viďte?" zeptal se Amber.

"Otec ho má taky rád," pokračovala a vzdychla. "Myslíte, že se otec dá někdy do pořádku?"

Amber si trochu déle připravoval odpověď - tak dlouho, že se zastavila.

"Byla bych ráda, kdybyste mi řekl pravdu," poznamenala klidně.

"Chci vám ji říct," odpověděl. "Chtěl jsem jenom nalézt slova. Ano," řekl. "Věřím, že mu bude lépe."

"Není tedy -," nedokončila větu.

"Ne, není šílený. Ovlivnila ho pouze utkvělá myšlenka a jedna příhoda. Od té doby pro něj nic jiného neexistuje."

"Ztratil úplně paměť - a přece se pamatuje na mě a na řeku Hvězd."

Šli mlčky dál, oba příliš zabráni do vlastních myšlenek.

Otázka Suttonova otce zabrala velkou část jejich úvah. Dům, který Cynthie najala, stál dál od silnice. Byl to původně dvorec, ale řada bohatých majitelů jej proměnila v pohodlný malý zámeček a se čtyřmi akry zalesněné půdy tvořil velmi obdivuhodný koutek.

Francis Sutton seděl před praskajícím ohněm s knihou na koleně. Zdvihl hlavu a usmál se, když vešli.

Prožitá zkušenost z něho udělala muže a dosud nikdy se u něj neprojevila lak nápadně jako dosud. Obličej měl opáleny a vyschlý, ztratil chlapeckou oblost tváří a ztratil také výraz netrpělivosti, kterou projevoval, když ho Amber poznal.

"Co nového?" optal se.

Amber natáhl ruce k planoucímu ohni.

"Zítra se ministerstvo pro kolonie zeptá pana Lambaira a spol. kde jsou jejich diamantová pole," řekl. "Bojím se. že náš milý pan Lambaire bude mít poněkud nesnáze."

"Myslím, že bude," řekl Francis suše. "Jakou mu dají lhůtu?"

"Týden. A nepodá-li do té doby svoje prohlášení, pak ministerstvo pro kolonie vydá svoje prohlášení, že pochybuje o páně Lambairově bona fides."

"Neobvyklý postup," mínil Sutton.

"Neobvyklá situace, neohrožený výzkumníku," odvětil Amber.

"Nedobírejte si mě," prosil mladík. "Mám pocit, že jsem zelenáč."

Amber se na něj přívětivě podíval.

"Všichni někdy (...)

(......)