Edgar Wallace

ŘEKA DIAMANTŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

1. AMBER

Amber seděl ve své kobce ve vězení ve Willesborough pohvizdoval si písničku a poklepával nohou o podlahu do taktu. Přitáhl si židli k drsné zdi a zaklonil ji tak, že stála jen na dvou ze tří noh.

Jeho oči bloudily kriticky těsnou místností.

Lžíce a umývadlo na polici; vězeňské předpisy zvětralé v tupou žluť nad ní. Postel pěkně ustlaná ...., pokývl pomalu hlavou a stále hvízdal.

Vlevo nad postelí bylo malé okénko s tabulkami ze silného skla, jež propouštělo denní světlo, ale svou nepravidelně svraskalou plochou zabraňovalo výhledu ven. Na polici nad postelí byla bible, modlitební kniha a špinavá kniha z vězeňské knihovny.

Ušklíbl se na knihu. Byla to neobyčejně hloupá zpráva o neobyčejně hloupé ženě - misionářce, která strávila dvacet let na Severním Borneu.

Amber neměl nikdy štěstí na knihy z vězeňských knihoven. Před pěti lety, když viděl poprvé vnitřek jedné z věznic Jeho Veličenstva, vymyslel si plán na studium - národní a politické hospodářství a řecké drama. Zažádal si o potřebnou literaturu, aby se mohl oddat svým studiím. Byly mu dodány Prvopočátky řecké gramatiky a Švýcarská rodina Robinsonů - což ani jedno, ani druhé neposloužilo jeho cílům. Naštěstí jeho věznění skončilo dřív, než očekával, a Amber je strávil tím, že překládal dobrodružství ctnostných Švýcarů do latinských veršů, ale protože v tom brzy nenacházel dost zábavy, zanechal toho.

Za-svého čtvrtého uvěznění chtěl studovat chemii. Ale štěstí mu opět nepřálo a nedostal se k ničemu, co by se blížilo jeho vědeckým touhám. Opatřili mu příručku k seznamu úředně schválených léčiv.

Amber byl v době, o níž píšeme, mezi osmadvacátým a třicátým rokem věku, vyšší, urostlý, ačkoliv působil štíhle. Vlasy měl žluté do ruda, oči šedé, rovný nos, pevnou bradu. Při úsměvu se ukázaly dvě řady skvělých zubů. Nebyl oholený, což hyzdilo jeho vzezření, ale i přes ošklivý trestanecký šat to byl neobyčejně hezký mladý muž.

Klíč zazněl ve dveřích a Amber vstal, když zámek cvakl a dveře se otevřely.

"Sedmdesát pět," řekl autoritativní hlas, a Amber vyšel ze své cely do dlouhé chodby a postavil se do pozoru.

Dozorce ukázal na vězňovy boty, uložené u dveří cely.

"Obujte se!"

Amber uposlechl.

"Proč tohle rušení posvátného soukromí, můj vznešený Auguste?" ptal se kleče na jednom koleně, jak se obouval. Dozorce, který se nejmenoval Augustus, neodpověděl. V dřívější době by byl Ambera potrestal za drzost, ale výstřednosti tohoto jinak vzorného vězně byly už dobře známy a mimo to měl jakési právo na shovívavost, neboť to byl on, kdo zachránil pomocného dozorce Beita od zuřivého útoku londýnské tlupy lupičů. To se přihodilo v okresní věznici v Devizes roku 1906, ale vězeňský svět je malý a Amberova pověst prolétla z Exeteru do Chelmsfordu a z Lewesu ledakams.

Kráčel se svým strážcem dlouhou chodbou dolů po vyleštěném ocelovém schodišti, do poschodí, kde byla veliká síň, a úzkou kamennou chodbou vedoucí ke kanceláři ředitele věznice. Tam několik minut (...)

(......)