Edgar Wallace

SMEČKA DĚSU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Jednoho krásného jarního dopoledne kráčel pan Shelton honosnou Lombardskou třídou; třídou bank a pojišťoven. Míjel jeden peněžní ústav za druhým, až se zastavil před palácem, jehož fasáda byla pokryta hlazenou žulou.

"Co je to za budovu?" oslovil Shelton policistu u kraje jízdní dráhy.

"Městská a Jižní banka, pane," odpověděl uniformovaný muž pokládaje ho za turistu.

U chodníku zabrzdil automobil. Řidič úslužně otevřel dvířka a z vozu vyklouzla velmi hezká dívka, dále pak starší žena unaveného pohledu, a konečně pečlivě oděný mladík s černým knírem a monoklem, držící svůj cylindr v pěstěné ruce.

Trojice vešla do banky a policista namířil k šoférovi.

"Jak dlouho tam budou?"

"Nejdéle pět minut!"

"Zdrží-li se, musíte na parkoviště!" upřesnil policista a vrátil se k domnělému turistovi.

"Jste v Londýně cizincem, pane?"

"Právě jsem se vrátil z Jižní Ameriky..." přikývl Shelton. "Byl jsem tam celých pětadvacet let. Argentinská banka je rovněž tímto směrem?"

Policista potvrdil otázku. Shelton potřásl hlavou:

"Ani se nechce věřit, že právě tady, na této třídě jsou nahromaděny milióny a milióny ve zlatě..."

"Nikdy jsem je neviděl, ale nelze pochybovat o tom, že tu opravdu jsou..."

Policista se zarazil v půli věty. Jeho ruka se zvedla k pozdravu. Patřil muži, který vyskočil ve spěchu z taxíku. Ten vrhl na policistu vyčítavý pohled, pátravě si změřil okounějícího Sheltona a také zmizel v bance.

"Kdo to byl?? Policejní úředník?" zajímal se pan Shelton.

"Ne, pane. Je to jistý gentleman z City, kterého znám."

Sázkař Long při vstupu do banky nemohl přehlédnout sličnou tvář dívky, stojící u pokladního okénka. Usmál se na ni, a aniž by byl vyveden z míry, že mu přátelské gesto nevrátila, vešel do pracovny ředitele banky Monkforda. Malý, zavalitý, úplně lysý muž vstal ze svého křesla a přátelsky mu potřásl rukou.

"Prosím o okamžik strpení, Longu", nechal se slyšet. "Jen musím něco vyřídit s jedním z našich zákazníků..."

Ředitel se vrátil přesně po pěti minutách. Mnul si spokojeně ruce a halasil:

"Je to žena vzácné povahy. Všiml jste si jí?"

"Je opravdu hezká!" souhlasil Sázkař.

"Asi máte na mysli její sekretářku Noru Sandersovou. Ale já mluvím o Miss Revelstoke, starší ženě z těch dvou. Je naší zákaznicí již téměř třicet let. Měl byste se s ní seznámit. Opravdu vzácná povaha. A ten mladík, který přišel s nimi, je její advokát. Na můj vkus poněkud hejsek a dandy, ale jako právník schopný člověk s velkou budoucností..."

V ředitelově kanceláři bylo malé okénko, jehož sklem bylo možné kontrolovat situaci v sále banky. Long se zájmem sledoval, jak jmenovaná dáma přepočítávala velmi pozorně svazek bankovek, který jí odevzdal pokladník. Její sekretářka se zatím bavila studií stropu peněžního ústavu. Byla to tvář kromobyčejná. Takový byl Longův první dojem. S některými typy dívčí krásy se setkáváme denně, tato se však od nich lišila čímsi (...)

(......)