Edgar Wallace

ZAČOUZENÁ CELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VI. KAPITOLA

O'Regan se v zamyšlení vrátil k psacímu stolu. Nepochyboval, že mu dívka nepověděla pravdu, aspoň ne pravdu celou. Bylo to něco, co si jenom s velkou neochotou doznával o Josephine Bradyové, protože se jeho myšlenky od onoho tanečního večera před několika týdny stále a stále vracely jenom k ní a byly to myšlenky rozhodně příjemné.

Vinou Josephiny Bradyové se O'Regan již několikrát přistihl při myšlenkách, které podle jeho názoru rozhodně nepatřily do kanceláře policejního úředníka, a také dnes, když ji zde tak náhle zahlédl, měl jakýsi podivný pocit, který až dosud znal jenom z poslechu a o němž se domníval, že je proti němu důkladně obrněn jednak svou policejní hodností, jednak svým osvědčeným chladem k ženám. A kromě toho právě dnes zjistil - čemuž jenom ztěžka mohl uvěřit - že dívka, jejíž oči jsou tak něžné jako jsou oči této Josephiny Bradyové, dovede také klamat či dokonce být nějakým způsobem v tajném styku s takovými lidmi, jako je tento Perryfield nebo tento nebožtík Schnitzer.

Ano, snažila se mu něco zatajit. I když vzal v úvahu ten velký duševní otřes, který musela včera utrpět, přece jen ani nemohl uvěřit, že když viděla - nebo aspoň slyšela - jak byla spáchána vražda, odešla ze Schnitzerova domu, aniž komu co řekla, a dokonce že odešla na schůzku se svým přítelem. Ne, ani ty její něžné, trochu zavlhlé oči ho nemohly přinutit, aby přijal jako pravdu, co mu povídala. Ale ještě méně mohl uvěřit tomu, co mu vypravovala o pozdější události - proč kupříkladu utíkala, ačkoliv to jediné, co měla učinit, bylo, aby klidně čekala na silnici, zastavila si první auto, které pojede okolo ní, a požádala jeho majitele nebo řidiče, aby ji zavezl do města? Před čím vlastně utíkala? Co ji tolik postrašilo, nebo, lépe řečeno, kdo ji tolik postrašil?

O'Regan se zamračil. Za tím vším jistě vězí Perryfield. Neměl sice rozumného důvodu pro takové podezření, přece však to bylo podezření docela jasné a určité. Perryfield znal Josephinu Bradyovou, která byla Schnitzerovou sekretářkou, a Schnitzer se znal s Perryfieldem - někde musí být nějaký spojovací článek. Jenom kdyby dovedl vypátrat, kde to asi je.

Jeho myšlenky byly přerušeny Spellmanovým a Lavinovým návratem.

"To děvče je postrašeno, kapitáne," pravil Spellman.

"Velmi mnozí lidé jsou postrašeni, když odcházejí z policejního ředitelství, Spelle," pravil O'Regan. "Ale tentokrát mne nemusíte kárat, protože jsem se k ní choval asi tak hrubě jako holoubek."

"Chtěl jsem říci, že to děvče je postrašeno něčím, co vůbec nesouvisí s policií," pravil Spellman. "Byla velmi rozčilená a požádala mne, abych uložil některému policistovi, aby ji doprovodil domů. Poslal jsem s ní Jenningse."

O'Regan přikývl.

"Přepjaté nervy," pravil. "Jistě to nebyla pro ni příjemná podívaná na zastřeleného Schnitzera."

"Řekla vám něco, kapitáne?" vyzvídal Lavine.

"To se rozumí. Řekla mi kupříkladu, že včera večer si vyjela autem se svým přítelem."

(...)

(......)