Edgar Wallace

ZÁHADNÁ NÁLEPKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

4. KAPITOLA

Paní Gordon Wilberforceová byla statná, kyprá dáma ušlechtilých aristokratických rysů a vlasů bílých jako padlý sníh. Je pravda, že ještě nedosáhla věku, kdy je sněžná bělost vlasů samozřejmá, a tak se vyskytli lidé, kteří vyprávěli s bezohlednou otevřeností historku, nikterak vhodnou pro paní Wilberforceovou.

Podle těchto klepů se paní Wilberforceová obrátila na salón krásy známého kosmetika-lékaře a ten se pokoušel dodat vlasům paní Wilberforceové nádherný zlatý nádech, který by kouzelně přitahoval její přátele a obdivovatele až do pozdní osmdesátky. Ale tentokrát se prý "doktor krásy" nesetkal s úspěchem, který jeho diskrétní inzeráty v novinách plně zaručovaly. Polovina vlasů paní Wilberforceové byla zelená a druhá polovina měla barvu tmavě karmínové hnědi. A tak prý paní Wilberforceová s hrdinným sebezapřením poručila rozechvělému panikáři, aby vlasy bez milosti vybílil.

A takto se potom objevila v úzkém rodinném kruhu. Na vysvětlenou uváděla, že zešedivěla přes noc po výstupu, který měla se svou dcerou Joyce.

Joyce Wilberforceová trápila svou matku různým způsobem. Ne poslední příčinou toho trápení byla skutečnost, že matka nerozuměla dceři a Joyce nerozuměla své matce.

Setkáváme se s nimi v útulném budoáru s vyhlídkou na Hyde Park, při snídani. Paní Wilberforceová byla velmi zamyšlena.

"Joyce," řekla, "dej pozor, co ti chci říct, a snaž se, abys nebyla roztržitá."

"Ano, matinko," odpověděla dívka pokorně.

"Pamatuješ se na děvče, které jsme propustily? Jmenovala se Jeny Briglowová."

"Jeny Briglowová?" zeptala se Joyce. "Ano, pamatuji si na ni velmi dobře. Neměla jste ji ráda pro její chování."

"Myslela si o sobě bůhví co," řekla kousavě paní Wilberforceová.

Dívčiny rty se stáhly v úsměv. Joyce se se svou matkou nikdy neshodla. Nebylo to poprvé, kdy spolu rozmlouvaly o Jeny Briglowové, a vždy bylo v jejich rozhovoru plno protikladů, jimiž se vyznačovala i tato rozmluva.

"Jeny byla hodná dívka," pronesla Joyce klidně. "Byla poněkud romantická, byla zamilovaná do senzační četby, ale jinak na ní nebyla chybička."

Paní Wilberforceová se pohrdavě ušklíbla.

"Jsem velmi potěšena tvým smýšlením," řekla a změřila dívku přísným pohledem.

"Proč mi to, matinko, říkáte?"

"Dobrá," řekla paní Wilberforceová, "a nezdá se ti podivné, že se ta hrozná zlodějka jmenuje taky Jeny?"

Joyce se zasmála.

"Není to přece žádné zvláštní jméno," odsekla.

"Ale její počínání je víc než zvláštní," odpověděla její matka. "Všichni, u kterých loupila, jsou naši osobní přátelé nebo přátelé lorda Claythorpa. Musím ti říct," pokračovala přehnaně rozechvělým hlasem, "že svou ztrátu bereš na lehkou váhu. Myslím, že přece víš, že ukradený náhrdelník za padesát tisíc liber byl dárek pro tebe!"

Joyce přikývla.

"Dárek, který měl ozdobit oběť," řekla ironicky.

"Hlouposti!" supěla paní Wilberforceová. "Oběť - to jistě! Máš se vdát za dědice lorda (...)

(......)