Mika Waltari
překlad: Marta Hellmuthová

EGYPŤAN SINUHET
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KNIHA PÁTÁ

CHABIROVÉ

I

Nyní jest mi vypravovat o Sýrii a o městech, která jsem navštívil, a tu učiním snad nejlépe, když řeknu hned na počátku, že v zemích rudých se děje vše opačně než v zemích černých. Tak není tam řeky, ale řeka padá z nebe na zem a zavlažuje půdu. U každého údolí je hora a za horou je další údolí, a každé to údolí obývá jiný lid a vládne tam jiný kníže, který platí poplatky faraónovi nebo je alespoň platil v té době, o níž vypravuji. Mluví se tam různými jazyky a nářečími a obyvatelé pobřeží mají živobytí z moře, buď jako rybáři či jako obchodníci, ale ve vnitrozemí žije obyvatelstvo z obdělávání polí nebo z loupeží, jimž egyptské posádky nejsou s to zabránit. Jejich oděv je pestrý a zručně tkaný z vlny, a zakrývají své tělo od hlavy až k patě, tuším snad proto, že v jejich zemích je chladněji než v Egyptě, avšak snad i proto, že považují za necudné odhalovat svá těla, jen tehdy ne, když venku konají svou potřebu, což je opět pro Egypťana ohavné. Nosí dlouhé vlasy a plnovous a jedí vždy uvnitř domu, a jejich bohové — každé město má své vlastní — vyžadují i lidských obětí. Z toho všeho, co jsem řekl, vyrozumí každý, že v rudých zemích je vše jiné než v Egyptě, avšak proč je tomu tak, to nemohu říci, neboť to nevím.

Proto také každý pochopí, že egyptští velmožové, kteří byli posláni v té době jako vyslanci do syrských měst, aby vybírali poplatky pro faraóna a veleli tamějším posádkám, považovali svůj úkol spíše za trest než za čest a toužebně vzpomínali na břehy řeky, kromě několika, kteří otupěli a — svedeni novotou a nezvyklostí — změnili oděv i způsob myšlení a obětovali cizím bohům. Podivné mravy Syřanů a jejich neustálé pletichy a vytáčky při placení poplatků právě tak jako spory mezi jednotlivými knížaty ztrpčovaly egyptským správním písařům život. V Simyře byl nicméně Amonův chrám a egyptští osadníci pořádali hostiny a navštěvovali se a také všecky svátky slavili společně, nevměšujíce se mezi Syřany, nýbrž zachovávajíce své vlastní zvyky a snažíce se, jak nejlépe dovedli, představit si, že žijí v Egyptě.

Pobyl jsem dva roky v Simyře a naučil jsem se tam za tu dobu jazyku i písmu Babylónie, neboť mi bylo řečeno, že každý, kdo to umí, může cestovat po celém světě a všude se dorozumí mezi vzdělanými lidmi. Babylónské písmo se píše na hliněné tabulky a vrývá se ostrým pisátkem, jak každý ví, a tak si dopisují i králové mezi sebou. Avšak proč je tomu tak, to nedovedu říci, nejspíše asi proto, že si myslí, že papyr může shořet, kdežto tabulka se zachová věčně a vypravuje tak, jak rychle králové a panovníci zapomínají na svá přátelství i na své posvátné smlouvy.

Když jsem řekl, že v Sýrii je vše jiné než v Egyptě, myslil jsem také na to, že lékař tam musí sám vyhledávat nemocné a že nemocní nevolají lékaře, nýbrž vezmou toho, kdo k nim přijde, neboť si představují, že jim jejich bohové právě onoho lékaře poslali. Dávají také lékařům dary předem a nikoli pouze potom, až jsou uzdraveni, což je pro lékaře výhodné, poněvadž uzdravený nemocný zapomíná rád na vděčnost. Také je zvykem, že šlechtici a bohatci mají svého vlastního lékaře, jemuž dávají dary, pokud jsou zdrávi, avšak onemocní-li, nedají mu již žádný dar, dokud se neuzdraví.

Mínil jsem začít zde ve vší tichosti provozovat své umění, ale Kaptah řekl:

"Ne, nikoli."

Chtěl, abych věnoval všecko své jmění na nádherná roucha a na odměny vyvolávačům, kteří by šířili mou pověst uzdravitele po městě všude tam, kde se scházejí lidé. Vyvolávači měli také říkat, že nebudu vyhledávat nemocné, nýbrž že nemocní mají přijít ke mně, a Kaptah mi dovolil přijímat jen ty, kteří mi přinesli nejméně plíšek zlata. Řekl jsem mu, že je to nerozum v městě, kde mé umění nikdo nezná a jehož mravy jsou tak rozdílné od mravů černé země. Ale Kaptah trval na svém a nic jsem u něho nezmohl, neboť zamanul-li si něco, byl tvrdohlavý jako osel.

Přiměl mne také, že jsem šel navštívit nejpřednější lékaře syrské a řekl jsem jim:

"Jsem egyptský lékař Sinuhet, jemuž dal nový faraón jméno Ten-jenž-jest-osamělý, a má pověst jest veliká v mé zemi. Probouzím mrtvé a vracím zrak slepcům, chce-li tak můj bůh, neboť mám s sebou malého sice, ale zato mocného boha. Nicméně vědění není všude stejné, ba ani nemoci nejsou všude stejné. Proto jsem přišel do vašeho města, abych poznal zdejší nemoci a léčil je i abych se poučil vaším věděním a vaší moudrostí. Nechci vás nikterak rušit ve vašem oprávněném řemesle, vždyť kdo jsem já, abych soupeřil s vámi? A zlato je jako prach u mých nohou, a proto vám navrhuji, abyste mi posílali ty nemocné, kteří přivolali na sebe hněv vašich bohů, takže je nemůžete uzdravit, a zvláště ty, u nichž je třeba použít nože — ježto vy ho nepoužíváte —, abych tak mohl poznat, zdali je může můj bůh uzdravit. Uzdravím-li takového nemocného, dám vám polovinu darů, jež dostanu, neboť vskutku jsem sem nepřišel za zlatem, nýbrž za věděním. Avšak jestliže ho neuzdravím, nepřijmu od něho žádných darů a pošlu vám ho i s dary zpět."

Simyrští lékaři, jež jsem potkával na ulicích či na tržišti, když vyhledávali nemocné, a k nimž jsem nyní takto mluvil, natřásali své dlouhé pláště a škrábali se ve vousech, řkouce:

"Jsi opravdu ještě mlád, avšak tvůj bůh tě obdařil moudrostí, neboť tvá slova jsou příjemná našim uším. A jmenovitě to, co říkáš o zlatě a o darech, je moudře řečeno. I to, co jsi povídal o noži, se nám dobře hodí, protože při léčení nemocných se k němu nikdy neutíkáme, ježto nemocný, do něhož řízneš nožem, ještě bezpečněji zemře než ten, jehož jsi se nožem nedotkl. Pouze jedno žádáme a to, abys neléčil nikoho kouzly, neboť naše kouzelnictví je nanejvýš mocné a v tomto oboru je již příliš mnoho soupeření jak v Simyře, tak i v ostatních městech na pobřeží."

Bylo pravda, co říkali o kouzelnictví, poněvadž po ulicích chodili přečetní nevzdělaní muži, kteří neuměli ani číst, kteří však slibovali, že uzdraví nemocné kouzly a kteří měli tučné dny v domech důvěřivých lidí, dokud se jejich nemocní neuzdravili či nezemřeli. V tomto se také lišili od Egypťanů, neboť — jak každý ví — v Egyptě se provozují kouzla pouze v chrámech a to kněžími vyššího stupně, takže všichni ostatní čarují potají, ježto se bojí trestu.

A tak výsledek mého jednání byl, že ke mně přicházeli nemocní, které jiní lékaři nemohli uzdravit, a já jsem je uzdravoval, avšak ty, které jsem nemohl vyléčit, jsem posílal zpět. Přinesl jsem si z Amonova chrámu do svého domu posvátný oheň, abych se mohl očišťovat, jak je předepsáno, a pak jsem se odvážil použít i nože a provést řezy, které udivily simyrské lékaře natolik, že se škrábali ve vousech. Podařilo se mi také vyléčit jakéhosi slepce a navrátit mu zrak, ačkoliv ho předtím ošetřovali jak lékaři, tak i kouzelníci, natírajíce mu oči prachem smíchaným se slinami. Já však jsem ho vyléčil jehlou, jak je zvykem v Egyptě, i získal jsem si tímto činem velikou pověst, třebaže nemocný později opět zrak ztratil, neboť tato uzdravení nejsou trvalá.

Obchodníci a bohatci simyrští žijí život ve velké lenosti a přepychu a jsou tlustší než Egypťané a trpí záduchou a žaludečními chorobami. Léčil jsem je nožem, takže krev z nich tekla jako z vepřů, a když má zásoba léků došla, bylo mi k velkému užitku, že jsem se naučil sbírat podle měsíce a hvězd léčivé byliny za příznivých dnů, neboť v tomto bylo vědění simyrských lékařů tak nepatrné, že jsem se nikterak nespoléhal na jejich léky. Lidem otylým jsem dával koření, jež zmenšovalo jejich žaludeční bolesti a chránilo je před dušením, a prodával jsem tyto léky za vysokou cenu podle majetnosti nemocného a nebyl jsem s nikým ve při, nýbrž dával jsem dary městským lékařům i správním úředníkům, a Kaptah šířil mou pověst a častoval v mém domě žebráky a vypravěče, aby mne vychvalovali po ulicích a na tržištích, takže mé jméno neupadlo v zapomenutí.

Získal jsem si spoustu zlata a vše, co jsem nespotřeboval pro sebe či na dary, jsem ukládal v obchodních domech simyrských, které posílaly lodi do Egypta a na mořské ostrovy a do země Chatti, takže mi patřily části mnohých lodí, někdy setina, někdy pětisetina, podle stavu mého jmění. Některé se již nikdy nevrátily, ale většina se vrátila a mé zlato, zaznamenané v knihách domů, se zdvojnásobilo, ba i ztrojnásobilo. Takový byl v Simyře zvyk, který je neznám v Egyptě, a i chudí dávali v sázku svou měď a zvětšovali si tak svůj majeteček či chudli ještě více, neboť sbírali měď mezi sebou — třeba deset či dvacet takových chudáků —, aby si koupili tisícinu lodi nebo jejího nákladu. Tak jsem nemusel schovávat zlato u sebe, což přitahuje zloděje a loupežníky, nýbrž všecko mé zlato bylo zaznamenáno v knihách obchodních domů, a kdykoli jsem cestoval do jiných měst, jako do Gebalu či Sidonu, abych tam léčil choré, nemusel jsem brát s sebou zlato, ale dostal jsem od obchodního domu hliněnou tabulku, a předložil-li jsem ji domům v Gebalu či Sidonu, dostal jsem od nich zlato, kdykoli jsem je potřeboval a chtěl si něco koupit. Avšak většinou jsem se k tomu neuchyloval, protože jsem dostával zlato od nemocných, které jsem uzdravoval a kteří si mne povolali ze Simyry, když ztratili všecku důvěru v lékaře svého města.

Tak se stalo, že jsem měl úspěch a mé jmění rostlo a Kaptah tloustl a oblékal se do drahých rouch a natíral se vonnými mastmi a stával se den ze dne drzejším i vůči mně, dokud jsem mu občas neuštědřil několik ran holí. Avšak proč jsem měl takový úspěch, to nemohu říci. Byl jsem mlád a věřil jsem ve své umění a mé ruce se netřásly, když držely nůž, a byl jsem odvážný v léčení nemocných, poněvadž jsem neměl co ztratit. Neopovrhoval jsem ani syrským uměním a utíkal jsem se k jeho lékům, kdykoli se mi zdály dobré, a Syřané byli obratní především v užívání rozžhaveného kovu místo nože, ačkoliv tento způsob byl pro chorého mnohem bolestnější. Snad mi můj úspěch přinesl i posvátný chrobák, jemuž Kaptah sloužil jako bohu, takže jsem mu nařídil, aby pro něho dal udělat skříňku ze zlata a stříbra, a Kaptah mu nosil každého dne čerstvý kravský trus v oběť, aby mohl valit kuličku hnoje před sebou, jak je zvykem chrobáků, ačkoliv jsem je sám při tom nikdy neviděl. Opravdu nevím, zda mi můj úspěch přinášel chrobák, avšak pro všecku jistotu jsem k němu byl zdvořilý a dovolil Kaptahovi, aby mu sloužil, takže si začal představovat, že je knězem, a nikoli sluhou.

Avšak můj úspěch byl tak velký také proto, ježto jsem nikomu nezáviděl a s nikým nesoupeřil, nýbrž velkomyslně jsem se dělil o své dary s ostatními a přijímal nemocné, které jiní nemohli uzdravit, a vědění mi bylo důležitější než zlato. Když jsem již měl totiž dost zlata, abych mohl žít podle své důstojnosti, bylo mi vědění důležitější než zlato a uzdravoval jsem občas i chudé, abych se poučil z jejich chorob. Také se mi stalo, že někteří nemocní zemřeli a mé umění nedostačovalo k tomu, abych je uzdravil, avšak nevyčítali mi to, třebaže většina lékařů ztratí svou pověst, když jim jejich chorý zemře. Kdežto o těch, kteří zemřeli v mé péči, se říkalo:

"Jeho Baal tomu tak chtěl, ježto ani Sinuhet, Egypťan, ho nemohl uzdravit." Tak velká byla má pověst v Simyře.