Mika Waltari
překlad: Marta Hellmuthová

EGYPŤAN SINUHET
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

II

Avšak stále jsem byl osamělý a život mi nepřinášel radosti. Znechutilo se mi i víno, ježto mi již nepotěšovalo srdce, nýbrž obličej se mi po něm zachmuřil jako saze, takže jsem chtěl zemřít, kdykoli jsem se napil vína. Proto jsem rozšiřoval své vědění a učil se babylónskému písmu a jazyku, a tak jsem neměl ve dne ani chviličky bez práce a v noci jsem hluboce spal. Neboť nepracoval-li jsem, sevřelo se mi srdce a hořkost nade mnou a nad mými činy mi je sžírala ostřeji než louh.

Poznal jsem také bohy Sýrie, abych viděl, zdali mi mají co říci. Jako vše ostatní, lišili se i bohové Simyry od bohů Egypta. Jejich velkým bohem byl Baal Simyrský a byl to bůh krutý, jehož kněží se kleštili a jenž si žádal lidské krve, aby byl městu milostiv. I moře si žádalo obětí — a Baal si žádal dokonce malé děti —, takže obchodníci a správní písaři byli neustále zaměstnáni jejich hledáním. Proto jsem nespatřil v Simyře jediného znetvořeného otroka a chudým hrozily kruté tresty i za nejmenší přečiny, takže ten, jenž ukradl rybu, aby dal najíst své rodině, byl rozsekán na Baalově oltáři. Naopak tomu, jenž klamal druhé a šidil váhu nebo míchal stříbro do zlata, se nedostalo trestu, nýbrž dobré pověsti chytrého obchodníka, neboť říkali:

"Člověk je stvořen k tomu, aby klamal."

Proto také jejich lodníci a velitelé lodí kradli děti až v Egyptě a podél pobřeží, aby je mohli obětovat Baalovi a získali si tak velikou vážnost.

Jejich bohyní byla Aštart, jako Ištar v městě Ninua, a měla mnoho prsů a oblékali ji denně do šperků a přejemných rouch a sloužily jí ženy, které z jakéhosi podivného důvodu byly nazývány chrámovými pannami, ačkoliv pannami nikterak nebyly. Naopak, jejich úkolem bylo obveselovat se v chrámu a to bylo bohyni libé, a tím libější, čím více stříbra či zlata darovali hosté chrámu. Proto tyto ženy mezi sebou soupeřily v umění zalíbit se mužům rozličnými způsoby a již od dětství se v tom cvičily, jen aby mužové kvůli nim obětovali Aštartě mnoho zlata. Také toto bylo jiné než v Egyptě, kde je velkým hříchem obveselovat se s ženou na území chrámu, takže je-li tam kdo přistižen, pošle se neprodleně do dolů a chrám se očistí.

Avšak vlastní ženy střežili simyrští obchodníci přísně a zavírali je ve svých domech a oblékali je od hlavy až k patě do těžkých rouch, aby nesváděly cizí muže svým zevnějškem. Sami však nicméně chodili do chrámu, aby měli změnu a byli libí své bohyni. Proto nejsou v Simyře domy rozkoše jako v Egyptě, nýbrž není-li některý muž spokojen s chrámovými pannami, nezbývá mu než se oženit nebo si koupit otrokyni, aby se s ní obveseloval. Denně byly prodávány četné otrokyně — neboť bez ustání připlouvaly lodi do přístavu — a byly všech barev a velikostí, tlusté a hubené, děti a panny, podle přání a choutek kupujících. Zmrzačení otroci byli kupováni městskými úřady za nízkou cenu a obětováni Baalovi, a tu se Simyřané usmívali a bili se v prsa a považovali se za velice chytré, že se jim podařilo oklamat svého boha. Byl-li obětovaný otrok příliš starý a bezzubý nebo beznohý či na umření, pak ovázali oči boha páskou, aby neviděl vady oběti, ale oblažil svůj nos vůní krve prolité na jeho počest.

I já jsem obětoval Baalovi, protože to byl bůh toho města a že bylo nejjistější být s ním zadobře. Ale jakožto Egypťan jsem mu nepřinášel oběti lidské, nýbrž jsem mu dával zlato. Občas jsem se také vydával do Aštartina chrámu, jenž se otvíral navečer, a naslouchal jsem hudbě a díval se, jak chrámové ženy, jež nechci nazývat pannami, tančí smyslné tance na počest své bohyně. Ježto to byl zvyk, obveseloval jsem se s nimi a velký byl můj údiv, když mne učily rozličným způsobům, které jsem neznal. Mé srdce však se s nimi neobveselovalo, nýbrž chodil jsem tam z pouhé zvědavosti, a jakmile mne naučily všemu, čemu mne mohly naučit, omrzely mne a nevešel jsem již do jejich chrámu — a dle mého mínění nic nebylo jednotvárnější než jejich umění.

Přesto byl Kaptah kvůli mně zneklidněn a potřásal nade mnou často hlavou, poněvadž obličej mi stárl a vrásky se hloubily mezi obočím a mé srdce se uzavřelo. Tak si přál, abych si koupil otrokyni pro obveselování, ježto jsem se nechtěl oženit s ženou cizího národa — a s egyptskou osadou jsem se nestýkal — a nechtěl jsem se obveselovat ani s ženami, jejichž muži byli na cestách nebo na válečných výpravách ve vnitrozemí. Ježto Kaptah byl správcem mého domu i mého zlata, koupil mi jednoho dne otrokyni podle svého vkusu, omyl ji a oblékl a pomazal vonnými mastmi a pak navečer mi ji ukázal, když jsem byl již unaven léčením nemocných a chtěl jít v klidu na lože.

Tato dívka byla z mořských ostrovů a její pleť byla bílá a její zuby bez vady — a nebyla hubená — a její oči byly kulaté a něžné jako oči jalovice. Hleděla na mne uctivě a obávala se cizího města, do něhož se dostala. Kaptah mi ji ukázal a vylíčil nadšeně její krásu, takže jsem se pokusil obveselit se s ní, abych mu udělal radost. Avšak jakkoli jsem se snažil, abych nezůstal osamělý, mé srdce se s ní neobveselilo a při nejlepší vůli jsem ji nemohl nazvat svou sestrou.

Avšak dopustil jsem se chyby, že jsem k ní byl vlídný, neboť se stala pyšnou a velice mne vyrušovala při práci. Jedla hojně a tloustla a požadovala neustále nové šperky a nová roucha a sledovala mne všude svýma nyvýma očima a chtěla se bez ustání se mnou obveselovat. A nic mi nepomohlo, že jsem odjížděl na cesty do vnitrozemí a do pobřežních měst, ježto při mém návratu byla ona první, kdo mne přivítal, a plakala radostí, když mne spatřila, a chodila opět za mnou, abych se s ní obveselil. A nic nepomohlo, že jsem jí ve svém hněvu nabil holí, poněvadž byla tím více vzrušena a obdivovala mou sílu, takže život v mém domě se mi stal nesnesitelným. Nakonec jsem ji chtěl dát Kaptahovi, jenž ji vybral podle svého vkusu, aby se s ní obveselil a já měl klid, ale ona Kaptaha pokousala a pokopala a vylála mu jak v řeči simyrské, jejíž několik slov se naučila, tak i v řeči mořských ostrovů, jíž jsme ani jeden ani druhý nerozuměli. A nic nepomohlo, že jsme ji zbili oba dva — tím zuřivěji se chtěla se mnou obveselovat.

Avšak chrobák mi přinesl štěstí, neboť jednoho dne přišel ke mně jakýsi kníže z vnitrozemí, a byl to král země Amurrú, jménem Aziru, jenž se doslechl o mé lékařské pověsti. Ošetřoval jsem mu zuby a zhotovil jsem mu nový zub ze slonoviny místo zubu, jejž ztratil v boji se svými sousedy, a pokryl jsem zlatem jeho porušené zuby. To vše jsem učinil, jak nejlépe jsem dovedl, a ježto byl v Simyře na poradách s městskými vládci o společných věcech země Amurrú a Simyry, přicházel ke mně každého dne.

Tak se stalo, že spatřil mou otrokyni, kterou jsem pojmenoval podle mořských ostrovů Keftiet, poněvadž jsem nemohl vyslovit její prapodivné jméno — i zalíbilo se mu v ní velice. Tento Aziru byl silný jako býk a měl bílou pleť. Jeho plnovous byl modročerný a lesklý a jeho oči jiskřily sebevědomě, takže Keftiet počala hledět na něho dychtivě, neboť vše cizí přitahuje ženy. Aziru obdivoval na Keftiet především její tělnatost — ačkoliv dívka byla ještě mladičká — a její šaty, jež nosila po krétském způsobu, silně knížete vzrušovaly, protože přikrývaly šíji, ale prsy zůstavovaly nahé, a on byl zvyklý vidět svou ženu zahalenu od hlavy až k patě. Pro to vše nemohl nakonec ovládnout svou vášeň, nýbrž začal hluboce vzdychat a pravil mi:

"Opravdu jsem tvým přítelem, Sinuhete, Egypťane, a tys mi opravil zuby a učinil, že má ústa září zlatem, když je otevřu, takže má sláva bude velká v zemi Amurrú. Za to vše dostaneš tak velké dary, že v údivu pozvedneš své ruce. Ale přesto jsem nucen zneužít tvého přátelství proti své vůli, ježto v té chvíli, kdy jsem spatřil ženu, která obývá tvůj dům, se mi v ní zalíbilo, a nemohu nyní již udržet svou touhu, neboť vášeň mi rve tělo jako divoký kocour a ani tvé umění nemůže vyléčit tuto chorobu. Vskutku je má vášeň k této ženě tak mocná, že ji považuji za chorobu. Poněvadž ještě nikdy jsem neviděl ženy jí podobné, chápu velmi dobře, že ji miluješ, když zahřívá v noci tvé lože. Přesto tě o ni žádám, abych ji učinil jednou ze svých žen, takže již nebude otrokyni. Mluvím k tobě přímo — neboť jsem tvůj přítel a čestný muž — a zaplatím ti za ni, co jen chceš. Avšak říkám ti také přímo, že nepostoupíš-li mi ji dobrovolně, unesu ji násilím a odvedu ji do své země, kde ji nikdy nenajdeš, i kdyby ses odvážil ji hledat. A kdybys utekl s onou ženou ze Simyry, budu po tobě pátrat a moji poslové ji najdou třeba až na konci světa a tebe zabijí a ji přivedou ke mně. Říkám ti to vše předem, poněvadž jsem čestný muž a tvůj přítel, a nechci tě klamat lstivými slovy."

Tak jsem se zaradoval jeho řečí, že jsem na znamení své radosti zvedl ruku, avšak Kaptah, jenž také slyšel jeho řeč, začal si rvát vlasy a prohlásil, naříkaje:

"Dnes je zlověstný den a bylo by lépe, kdyby se můj pán nebyl vůbec narodil, protože mu chceš odvést jedinou ženu, s níž se jeho srdce obveseluje — a nic nemůže mému pánovi nahradit tuto ztrátu —, vždyť tato žena je mu dražší nad zlato a drahé kamení a kadidlo, neboť je krásnější než luna v úplňku a její břicho je kulaté a bílé jako kupa pšenice, i když jsi je ještě neviděl, kníže, a její prsy jsou jako melouny, jak to mohou tvé vlastní oči potvrdit."

Mluvil tak, protože se naučil způsobům simyrských obchodníků a protože chtěl dosíci za dívku dobrou cenu, ačkoliv jsme oba netoužili po ničem více, než abychom se jí zbavili. Když to Keftiet uslyšela, vypukla v pláč a prohlásila, že mne nikdy neopustí, ale v pláči se dívala s obdivem na knížete Aziru a jeho kadeřavý plnovous.

Zvedl jsem ruku a umlčel je, a předstíraje velkou vážnost, pravil jsem:

"Kníže Aziru, králi země Amurrú a příteli můj! Zajisté je tato žena drahá mému srdci a nazývám ji svou sestrou, tvé přátelství však je mi ze všeho nejdražší, a proto ti ji dávám darem, nikoli prodávám, a prosím tě, abys s ní dobře zacházel a činil jí vše, čeho si žádá divoký kocour v tvém těle, vždyť nemýlím-li se, obrátilo se její srdce k tobě a ona bude šťastna tím vším, pokud ji znám, neboť její tělo skrývá v sobě přečetné divoké kočky."

Aziru zajásal radostí a pravil:

"Vskutku, Sinuhete, ačkoliv jsi Egypťan — a všecko zlo pochází z Egypta —, od dnešního dne jsi mým bratrem a přítelem a tvému jménu bude blahořečeno po celé zemi Amurrú, a kdykoliv přijdeš ke mně, budeš sedět po mé pravici před všemi mými velmoži i ostatními hosty, i kdyby to byli králové, to přísahám."

Když domluvil, zasmál se, až jeho zuby zazářily vším svým zlatem, a hleděl na Keftiet, jež zapomněla na svůj pláč, a zvážněl. Jeho oči žhly jako žhavé uhlíky a uchopil dívku do náruče — a melouny se zahoupaly — i hodil ji do svých nosítek, aniž pocítil její váhu. Tak odešel a odvedl si Keftiet a nespatřil jsem ho potom po tři dny — a nikdo jiný v celém městě Simyře ho nespatřil —, neboť se zavřel ve své hospodě po celé tři dny a tři noci.

Kaptah i já jsme se převelice radovali, že jsme se zbavili této obtížné dívky. Nicméně mi Kaptah vyčítal, že jsem za ni nežádal žádného daru, ačkoliv bych byl dostal od Azira, co bych byl chtěl.

Avšak já jsem mu odpověděl:

"Získal jsem si přátelství krále Aziru, když jsem mu dal tuto dívku darem. O zítřku předem nikdo nic neví. I když je země Amurrú malá a bezvýznamná a pěstuje jen osly a ovce, přátelství krále je přátelství krále, a snad důležitější než zlato."

Kaptah potřásl hlavou, ale pomazal chrobáka myrhou a obětoval mu čerstvý trus v díky za to, že jsme se zbavili Keftiet.

Než se Aziru vrátil do amorejské země, přišel ještě ke mně a poklonil se přede mnou až k zemi a řekl:

"Nenabízím ti dary, Sinuhete, neboť jsi mi dal dar, jemuž není rovno. Tato dívka jest ještě podivuhodnější, než jsem si představoval, a její oči jsou jako bezedné studny a nikdy se jí nenasytím, ačkoliv ze mne vytlačila všecko mé sémě, jako když se tlačí olej z olivy. Abych byl k tobě upřímný, má země není příliš bohatá a zlato si mohu opatřit pouze, uložím-li poplatky obchodníkům, kteří projíždějí mým územím, a vedu-li válku proti svým sousedům — ale tu jsou Egypťané ihned jako ovádi na mé šíji. A škoda je často větší užitku. Proto ti nemohu dát takové dary, jaké bys zasloužil za svůj čin, a jsem roztrpčen na Egypt, který zničil dávnou svobodu mé země, takže již ani nemohu v klidu vést války a přepadat obchodníky, jak bylo zvykem mých otců. Avšak to ti slibuji, že kdykoli přijdeš ke mně a požádáš mne o cokoli, dám ti to, bude-li to v mé moci, pokud jen nepožádáš o tuto ženu či o koně, neboť koní mám málo a potřebuji je pro své válečné vozy. Požádej však o kteroukoli jinou věc a já ti ji dám, bude-li to v mé moci. A jestliže ti někdo ublíží, pošli mi jen slůvko a moji mužové ho zabijí, ať je kdekoli, ježto mám své lidi zde v Simyře — i když to každý neví — a mám také své lidi v jiných městech syrských, ale doufám, že to zachováš v tajnosti. Říkám ti to pouze proto, abys věděl, že ubiji kohokoli budeš jen chtít a nikdo o tom nebude nic vědět a tvé jméno nebude zapleteno do věci. Tak veliké je mé přátelství k tobě."

Když domluvil, objal mne po syrském způsobu, i viděl jsem, že si mne váží a obdivuje velice, dalť mi zlatý řetěz ze svého hrdla a zavěsil jej na hrdlo mé, ačkoliv to byla pro něho zajisté těžká oběť, neboť přitom hluboce vzdychl. Proto jsem mu i já dal zlatý řetěz, který jsem dostal od nejbohatšího loďaře simyrského, poněvadž jsem zachránil život jeho manželce při obtížném porodu, a zavěsil jej na jeho hrdlo, i neztratil tedy výměnou nic, což mu bylo velmi vhod.

Tak jsme se tedy rozloučili.