Mika Waltari
překlad: Marta Hellmuthová

EGYPŤAN SINUHET
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

II

Zem, jíž vládne Babylón, je nazývána mnohými jmény, podle rozličných národů, které ji obývaly. Ale já ji nazývám Babylónií, ježto tak každý jasně ví, o kterou zemi jde. Je to země úrodná a pole jsou brázděna zavodňovacími strouhami a půda je plochá, kam až oko dohlédne, ale jiná než v Egyptě, kde je vše odlišné, již i v tom, že egyptské ženy melou obilí vkleče a točí kulatým kamenem, kdežto babylónské stojí a otáčejí dvěma kameny proti sobě, což je přirozeně mnohem namáhavější.

A v této zemi nerostou stromy a je jich tak maličko, že je považováno za zločin vůči lidem i vůči bohům, porazí-li někdo strom, i je podle zákona potrestán. Avšak vsadí-li kdo stromy, přivolává na sebe přízeň bohů. V Babylónii jsou lidé otylejší a tučnější než kdekoli jinde, a mnoho se smějí po způsobu otylých lidí. Jedí tučná moučná jídla a viděl jsem u nich ptáka, kterému říkají slepice a který neumí létat, nýbrž bydlí s nimi a snáší jim darem denně jedno vajíčko, které je skoro tak velké jako vejce krokodýlí, ačkoliv vím, že mi nikdo neuvěří, až to uslyší. Nabídli mi také tato vajíčka, která Babyloňané považují za velikou pochoutku. Ale neodvážil jsem se jich dotknout, neboť jistota je jistota, nýbrž spokojil jsem se pokrmy, které jsem znal a o nichž jsem věděl, jak byly připraveny.

Obyvatelé té země říkali, že Babylón je nejstarší a největší město na světě, ale já jsem jim nevěřil, vždyť jsem věděl, že ze všech měst nejstarší a největší je Veset. A opakuji znovu, že není na světě města podobného Vesetu, musím však uznat, že mne Babylón překvapil svou mocí i svým bohatstvím, neboť již hradby města byly vysoké jako hory a strašlivé na pohled a věž, kterou postavili svým bohům, čněla až k nebi. Domy stavěli o čtyřech až pěti poschodích, takže lidé bydleli a žili svůj život nad sebou a pod sebou, a nikde, ani ve Vesetu, jsem neviděl tak bohaté a přepychové obchody a takové množství zboží jako v obchodních domech chrámových v Babylóně.

Jejich velkým bohem je Marduk a Ištaře postavili bránu, která je větší než vstupní brána Amonova chrámu, a pokryli ji barevnými polévanými cihlami, jejichž složité obrazy oslňovaly oči v slunečním jasu. Od této brány vedla široká cesta k Mardukově věži a věž byla postavena v poschodích, podél nichž vedla cesta až na vrchol a byla tak mírná a tak široká, že několik vozů mohlo po ní jet vedle sebe. Na vrcholku věže bydleli hvězdopravci, kteří znali vše o tělesech nebeských a počítali jejich dráhu a oznamovali šťastné a nešťastné dny, takže každý si podle toho mohl zařídit život. Říkalo se o nich, že mohou také předpovídat budoucnost, ale k tomu potřebují znát den a hodinu narození, takže já jsem jejich umění vyzkoušet nemohl, neboť jsem neznal přesnou dobu svého zrození.

Mohl jsem si vzít za své tabulky z chrámové pokladnice tolik zlata, co jsem jen chtěl, a proto jsem se ubytoval u Ištařiny brány ve velkém domě pro cizince, který měl několik poschodí a na jehož střeše rostly ovocné stromy a myrtové keře, a tekly tam také potůčky a v rybníčku se honily ryby. V této hospodě bydleli též velmožové, kteří přicházeli ze svých venkovských sídel, jestliže neměli vlastní dům ve městě, ba i vyslanci cizích zemí, a komnaty byly plny tlustých koberců a lůžka byla vystlána kožešinami zvířat a na stěnách byly sestaveny z polévaných cihel barevné obrazy, veselé a lehkomyslné. Jméno toho domu bylo Ištařin dům radovánek a patřil Věži bohově, jakož i vše ostatní, co bylo v Babylóně pozoruhodného. Kdyby se spočítaly všecky komnaty a všichni obyvatelé a služebnictvo, myslím, že by se objevilo, že v tomto jediném domě bylo tolik lidí jako v celé čtvrti Vesetu, ačkoliv tomu nikdo neuvěří, kdo v něm sám nebydlel.

Nikde jinde na světě není vidět tolik rozličných lidí jako v Babylóně a nikde není slyšet na ulicích tolik rozličných jazyků jako tam a Babyloňané sami říkají, že všecky cesty vedou do jejich města, které je středem světa. Tvrdí totiž, že jejich země není na jeho pokraji, jak se myslí v Egyptě, ale že na východě za horami jsou mocné říše, jejichž ozbrojené karavany přinášejí občas do Babylónu podivuhodné zboží a látky a vzácné křehké vázy. Musím také říci, že jsem viděl v Babylóně lidi, jejichž pleť byla žlutá a oči šikmé — a přece si své tváře nemalovali — a věnovali se obchodu a prodávali látky, které byly jemné jako královský len, ale ještě hladší, a hrály všemi barvami světa jako čistý olej.

Neboť obyvatelé Babylónu jsou především obchodníky a neváží si ničeho více než obchodu, takže i jejich bohové obchodují mezi sebou. Nemilují války, ale najímají vojáky a staví hradby jen proto, aby chránili svůj obchod, a přejí si, aby všecky cesty byly otevřeny všem národům a ve všech zemích. Avšak přejí si to jmenovitě proto, ježto vědí, že jsou nejlepšími obchodníky na světě a že jim obchod vynáší více než válka. Přesto jsou pyšni na své vojáky, kteří hlídají hradby jejich města a jejich chrámů a kteří pochodují denně k Ištařině bráně ve svých přílbách a ve svých ochranných pancířích zářících zlatem a stříbrem. Jilce jejich mečů a špičky kopí jsou pokryty zlatem a stříbrem na znamení jejich bohatství. A říkají:

"Viděl jsi kdy, cizince, podobné vojáky a podobné válečné vozy?"

Král babylónský byl ještě bezvousý chlapec, jenž si musel připínat nepravý vous na bradu, když usedal na trůn, a jméno jeho bylo Burnaburiaš. Miloval hračky a povídky o zázracích, a až ze země Mitannu mne předcházela má pověst, takže sotva jsem se usadil v Ištařině domě radovánek a sotva jsem navštívil chrám a promluvil s kněžími Věže a s lékaři, byla mi přinesena zpráva, že mne král zve k sobě.

Kaptah z toho zneklidněl — podle svého zvyku — a řekl:

"Nechoď tam, nýbrž prchněme spolu co nejrychleji, neboť od králů nepocházívá nic dobrého."

Ale já mu odpověděl:

"Hlupáku, cožpak jsi zapomněl, že máme s sebou chrobáka?"

Řekl:

"Chrobák je chrobák, a nikterak jsem naň nezapomněl, ale jistota je jistota a vždycky lepší než nejistota, i nesmíme příliš pokoušet trpělivost chrobákovu. Jestliže jsi přesto pevně rozhodnut jít do paláce, nemohu tě zadržet a půjdu s tebou, abychom zemřeli společně. Jestliže se kdy prese všecko očekávání vrátíme do Egypta, rád bych vypravoval, že jsem ležel na břiše i před králem babylónským. Byl bych věru hloupý, kdybych nevyužil této příležitosti, když se mi nabízí. Nicméně, půjdeme-li, musíme zachovat svou důstojnost a ty musíš žádat, aby ti poslali královská nosítka, a nepůjdeme dnes, neboť dnes je den nešťastný podle zvyků této země, a obchodníci zavřeli své obchody a lidé odpočívají ve svých obydlích a nic nedělají, ježto dnes by se nic nedařilo, neboť je sedmý den týdne."

Když jsem věc rozvážil, uznal jsem, že Kaptah má pravdu, neboť jsou-li pro Egypťana všecky dny sobě podobny kromě těch, jež jsou označeny za nepříznivé podle hvězd, tak snad v této zemi byl každý sedmý den nešťastný i pro Egypťana, i bylo lépe zvolit si jistotu místo nejistoty. Proto jsem řekl služebníku královu:

"Myslíš si zajisté, že jsem pošetilý cizinec, ježto mne zveš ke králi za takového dne. Ale přijdu zítra, pošle-li tvůj král pro mne nosítka, neboť nikterak nejsem mužem hodným opovržení a nechci stát před ním s oslím lejnem mezi prsty svých nohou."

Služebník řekl:

"Obávám se, prašivý Egypťane, že budeš pro svá slova přiveden před krále, lehtán jsa na své zadní části špičkami kopí."

A odešel.

Zajisté si mne vážil, neboť nazítří přišla pro mne královská nosítka do Ištařina domu radovánek. Avšak nosítka to byla zcela obyčejná, v jakých se přenášeli do paláce obchodníci a prostí lidé, aby ukázali šperky a pštrosí pera či opice.

Proto Kaptah vykřikl mocným hlasem na nosiče a běžce, řka:

"Ve jménu Sutecha a všech ďáblů, ať vás Marduk zbičuje svým štířím bičem! Zmizte rychle, neboť můj pán nesvolí nikdy vstoupit do takové rachotiny."

Nosiči se zarazili a běžec hrozil Kaptahovi svou palicí a spousta lidí se shromáždila před domem cizinců. Smáli se a volali:

"Vskutku chceme vidět tvého pána, jemuž nosítka krále jsou příliš sprostá."

Avšak Kaptah najal velká nosítka domu cizinců, která vyžadovala čtyřicet silných nosičů a jichž používali vyslanci cizích zemí při důležitých posláních a v nichž se také nosili cizí bohové, když byli přivezeni do města. A lidé se již nesmáli, když jsem sestoupil ze své komnaty v rouchu, na němž byla vyšita zlatem a stříbrem kouzelná znamení lékařského řemesla, a můj límec zářil ve slunečním jasu zlatem a drahými kameny a na mém hrdle zvonily zlaté řetězy a otroci domu cizinců nesli za mnou skříňky z černého a cedrového dřeva, vykládané slonovinou, v nichž byly mé léky a lékařské nástroje. Ne, lidé se již vskutku nesmáli, nýbrž ukláněli se hluboce přede mnou a říkali si:

"Tento muž se podobá zajisté svou moudrostí menším bohům. Pojďme za ním do paláce."

Tak se stalo, že veliký zástup lidu šel až k bránám paláce za nosítky a před nimi jel Kaptah na bílém oslu, na jehož postroji cinkaly stříbrné rolničky. Nikoli kvůli sobě, nýbrž kvůli Haremhebovi jsem tak jednal, ježto mi dal mnoho zlata a ježto mé oči byly jeho očima a mé uši jeho ušima.

Před palácem zahnaly stráže kopími zástup lidu a zvedly své štíty, aby chránily brány, takže ony štíty tvořily zlatou a stříbrnou hradbu, a okřídlení lvi střežili cestu, jíž mne nesli v nosítkách do vnitřních nádvoří paláce. Tam mi vyšel vstříc stařec, jehož brada byla oholena po způsobu učenců. Zlaté kruhy v jeho uších zvonily a jeho tvář byla mrzutě protažena a hleděl na mne nenávistnýma očima a pravil:

"Má játra jsou pobouřena vším tím křikem a marným povykem, jejž vzbuzuje tvůj příchod, neboť pán všech čtyř světových stran se již ptá, kdo je ten muž, jenž přichází, kdy je jemu vhod a nikoli, kdy je vhod králi, a jenž nadělá tolik hluku a rámusu svým příchodem."

Odpověděl jsem mu:

"Starce, tvá slova jsou jako bzučení mouchy v mých uších, ale přesto se tě ptám, kdo jsi, že se odvažuješ takto ke mně mluvit."

Řekl:

"Jsem osobním lékařem pána čtyř světových stran a nejvyšší z jeho lékařů, ale ty, kterýpak šidil jsi ty, jenž přicházíš vymámit lstivě zlato a stříbro z našeho krále? Věz nicméně, že dá-li ti náš král ve své milosti značené stříbro či zlato, musíš mi z něho polovinu dát."

Řekl jsem mu:

"Tvá játra mnou nepohnou, a bylo by zřejmě lépe, kdybys promluvil s mým sluhou, neboť jeho úkolem je odhánět vyděrače a příživníky z mého okolí. Nicméně chci být tvým přítelem, ježto jsi stár a tvůj rozum je omezen. Proto ti dávám tyto zlaté kroužky se svého zápěstí, abych ti ukázal, že zlato a stříbro je jen prachem u mých nohou a že jsem sem nepřišel pro zlato, nýbrž pro vědění."

Dal jsem mu zlaté kroužky ze svého zápěstí a byl tím tak velice zaražen, že nevěděl, co říci. Proto dovolil také Kaptahovi, aby šel za mnou, a vedl nás před krále.

Král Burnaburiaš seděl na měkkých poduškách v prostorné síni, jejíž stěny zářily všemi barvami polévaných cihel. Byl to zhýčkaný chlapec a podpíral si tvář rukou a vedle něho ležel lev, jenž temně zamručel, když nás spatřil. Stařec se vrhl před králem na břicho a líbal ústy podlahu, a Kaptah učinil totéž, ale zaslechnuv lví zamručení, odskočil od podlahy na nohy a na ruce jako žába a zařval strachy, takže král vyprskl v smích a zvrátil se na svých poduškách a válel se smíchy. Kaptah se však rozzlobil a volal:

"Odveďte to ďábelské zvíře, dříve než mne kousne, neboť co živ jsem nespatřil strašlivější stvůry a jeho řev je jako rachot válečných vozů na vesetských tržištích, když vyjíždí osobní stráž na cvičení, ještě opilá po velkém hodování." Usedl na podlahu a zvedl na obranu paže a lev si také sedl a dlouze zívl a pak zavřel tlamu a zuby mu zacvakaly o sebe jako chrámová skříňka, když polyká vdovinu obětinku.

Král se smál, až mu slzy tekly z očí, avšak najednou si vzpomněl na svou bolest a začal sténat, a položil si opět ruku na tvář, která byla zle opuchlá, takže jedno jeho oko bylo napůl přivřeno. Svraštil obočí, a stařec na něho pohlédl a spěšně pravil:

"Hle, toť ten svéhlavý Egypťan, který nepřišel, když jsi poručil. Řekni jen slovo a nařídím vojákům, aby mu probodli játra svými kopími." Ale král ho kopl a řekl:

"Na hloupé řeči není nyní času, nýbrž je třeba, aby mne rychle uzdravil, neboť má bolest je strašlivá a bojím se, že zemřu, když jsem nespal již po několik nocí a když nemohu nic sníst než teplou polévku."

Tu stařec zabědoval a bil čelem o podlahu a řekl: "Pane čtyř světových stran, učinili jsme vše, abychom tě uzdravili, a obětovali jsme čelisti a zuby v chrámu, abychom vyhnali onoho ďábla, jenž se usídlil hluboko v tvé čelisti, a bili jsme na bubny a troubili na trouby a tančili v rudých řízách, abychom ho vyhnali, a nemohli jsme učinit více, ježto jsi nám nedovolil dotknout se tvé posvátné čelisti, abychom tě uzdravili. A nevěřím, že tento prašivý cizinec může učinit více, než jsme učinili my."

"Jsem Sinuhet, Egypťan, Ten-jenž-jest-osamělý, Syn divokého osla, a nemusím tě ani vyšetřovat a vidím, že jeden z tvých zadních zubů nadul tvou tvář, poněvadž jsi ho nedal včas vyčistit nebo vytrhnout, jak ti zajisté tvoji lékaři radili. Je to nemoc dětí a zbabělců a nesluší pánu čtyř světových stran, před nímž se třesou národy a před nímž i lev sklání svou hlavu, jak vidím na své vlastní oči. Ale vím, že tvé utrpení je veliké, a proto ti chci pomoci."

Král držel stále ruku na tváři a řekl:

"Tvá slova jsou smělá, a kdybych byl zdráv, dal bych ti zajisté vyrvat z úst tvůj drzý jazyk a probodnout játra, ale nyní k tomu není vhodný čas, tak si pospěš, abys mne uzdravil, a tvá odměna bude veliká. Avšak způsobíš-li mi bolest, dám tě bez odkladu zabít."

Řekl jsem mu:

"Staň se, jak pravíš. Mým ochráncem je malý, ale neobyčejně mocný bůh, jehož zásluhou jsem nepřišel včera, neboť má návštěva by byla bývala marná. Avšak nyní pozoruji i bez vyšetření, že tvá bolest dozrála na probodnutí a učiním to, chceš-li, avšak bohové nemohou ušetřit utrpení ani krále. Ujišťuji tě nicméně, že tvá úleva bude veliká a potom si ani nevzpomeneš na bolest, a ujišťuji tě také, že to učiním tak jemně, jak jen je v moci člověka."

Král chvíli váhal, ruku stále na tváři, a díval se na mne a vraštil obočí. Byl to i přes svou opuchlou tvář krásný mladík, ačkoliv velmi sebevědomý, i začal se mi zamlouvat. Cítil můj klidný pohled a nakonec podrážděně řekl:

"Učiň tedy rychle, co chceš učinit."

Stařec začal opět bědovat a bil čelem o podlahu, avšak já jsem si ho nevšímal a nařídil jsem, aby ohřáli víno, a vmíchal jsem do něho omamující lék a dal jsem ho vypít králi, takže se po chvíli rozveselil a řekl:

"Má bolest slábne, nepřibližuj se tedy již ke mně se svými kleštěmi a noži."

Avšak má vůle byla silnější než jeho, i otevřel jsem mu ústa a přidržel pevně jeho hlavu pod svou paží a rozřízl jsem vřed nožem, očištěným v ohni, jejž s sebou nesl Kaptah. Nebyl to vpravdě posvátný oheň Amonův, neboť Kaptah ho nechal svou nedbalostí vyhasnout cestou po řece, nýbrž nový oheň, který můj sluha zapálil v mé komnatě v domě cizinců před chrobákem, ježto věřil ve svém bláznovství, že chrobák je mocnější než Amon.

Král zle vykřikl, když se ho nůž dotkl a lev se zvedl a zařval a začal se ohánět ohonem, jiskře očima. Ale král měl co dělat, aby plival hnis, jenž vytékal z jeho vředu, a jeho úleva byla veliká a já mu pomáhal, tiskna zlehka jeho tvář. Král plil a plakal radostí a znovu plil a pak pravil:

"Sinuhete, Egypťane, tys muž požehnaný, i když jsi mi způsobil bolest."

A plil a plil.

Avšak stařec řekl:

"Byl bych mohl učinit totéž a stejné dobře jako on, ba lépe než on, kdybys mi byl jen dovolil dotknout se tvé posvátné čelisti. A tvůj zubní lékař by to byl učinil ze všech nejlépe."

A velice byl pak udiven, když jsem potvrdil:

"Tento stařec mluví pravdu, protože by to byl učinil právě tak dobře jako já, a nejlépe z nás by to byl učinil zajisté tvůj zubní lékař. Ale jejich vůle nebyla tak silná jako má. Proto tě nemohli zbavit tvé bolesti. Neboť lékař se musí odvážit způsobit bolest i králi, je-li to nezbytno, a nebát se. Oni měli strach, avšak já jsem ho neměl, ježto mně je vše lhostejné, a přeješ-li si, můžeš nařídit svým strážím, aby probodly má játra, když jsem tě již uzdravil."

Král plil a držel si tvář a opět plil a jeho tvář ho již nebolela, i pravil:

"Ještě jsem neslyšel nikoho mluvit tak, jak mluvíš ty, Sinuhete. Je-li pravda, co říkáš, nestojí mi ani za to, abych ti dal probodnout játra, jestliže bys toho nelitoval, neboť k čemu by mi to pak bylo? Vskutku jsi mi velice ulevil, a proto ti odpouštím tvou opovážlivost a odpouštím i tvému sluhovi, že viděl mou hlavu pod tvou paží a slyšel můj nářek. Jemu odpouštím, protože mne rozesmál svým směšným poskočením."

A Kaptaha vyzval:

"Udělej to znovu."

Avšak Kaptah odvětil uraženě:

"To je pod mou důstojnost."

Burnaburiaš se usmál a řekl:

"Uvidíme."

Zavolal lva a lev se zvedl a protáhl své dlouhé tělo, až mu klouby zapraskaly, a pohlédl moudře na svého pána. Král mu ukázal na Kaptaha a lev se pomalu začal k němu plížit a mrskal ohonem a Kaptah ustupoval před ním, zíraje na něho jako očarován. Až lev náhle rozevřel svůj chřtán a temně zavrčel. Tu se Kaptah obrátil a chytil se závěsu u dveří a vyšplhal se po něm na pažení a naříkal ve své úzkosti, kdykoli se ho lev snažil zachytit svou prackou. Král se smál čím dále tím více a řekl:

"Neviděl jsem ještě nic směšnějšího."

Lev si sedl na podlahu a olizoval si pysky, zatímco Kaptah si sedl na pažení v převeliké úzkosti. Avšak král požádal o jídlo a pití, a řekl:

"Mám hlad."

Tu se stařec rozplakal radostí, neboť král byl uzdraven, i přinesli mu mnohá jídla na stříbrných mísách, na nichž byly vyryty obrazy, a přinesli mu víno ve zlatých číších, a on pravil:

"Hoduj se mnou, Sinuhete, i když je to pod mou důstojnost, avšak dnes na ni zapomenu, poněvadž jsi držel mou hlavu pod svou paží a hrabal se svými prsty v mých ústech."

Tak se stalo, že jsem jedl s králem, i řekl jsem mu:

"Tvá bolest polevila, ale může se opět kdykoli ozvat, nedáš-li si vytrhnout zub, který ji působí. Proto musíš nařídit svému zubnímu lékaři, aby ho vytrhl ihned, jakmile sejde otok z tvé tváře a nemůže to být na škodu tvému zdraví."

Zasmušil se a řekl podrážděně:

"Tvá slova jsou zlá a kazí mi radost, pošetilý cizince."

Avšak po chvíli přemýšlení řekl:

"Máš snad pravdu, neboť má nemoc se skutečně opakuje každého podzimu a každého jara, jakmile mám zvlhlé nohy, a způsobuje mi takové utrpení, že bych raději zemřel. Avšak je-li to nutno, pak mi jej musíš vytrhnout ty. Svého zubního lékaře nechci již ani vidět, natrápil se mne dost a dost."

Řekl jsem mu:

"Z tvých slov je zřejmé, že jsi v dětství pil více vína než mléka a že sladkosti ti nejsou zdravé, neboť v tomto městě se připravují z datlové šťávy, která kazí zuby, kdežto v Egyptě se připravují z medu, jejž pro člověka sbírají droboučcí ptáčkové do velkých koláčů. Proto ode dneška jez pouze sladkosti z přístavu a pij mléko každého rána, sotva se probudíš."

Odpověděl:

"Jsi zajisté veliký šprýmař. Sinuhete, ježto nevěřím, že by droboučcí ptáčkové sbírali sladkosti pro lidi. Něco podobného jsem ještě neslyšel."

Avšak já jsem mu odpověděl:

"Můj osud je tvrdý, vždyť v mé vlastní zemi mne budou považovat za lháře, až jim budu vyprávět, že jsem zde viděl nelétající ptáky, kteří bydlí s lidmi a kteří jim denně darem snášejí vejce a obohacují tak své majitele. Vidím, že by bylo pro mne lépe, kdybych nic nepovídal, poněvadž jinak ztratím svou pověst a budu vskutku považován za lháře."

Avšak on mi rozhodně odporoval a řekl:

"Mluv přece, neboť ještě nikdo ke mně nemluvil tak jako ty"

Tu jsem mu vážně navrhl:

"Nezamýšlím vytrhnout tvůj zub sám, nýbrž ať tak učiní tvůj zubní lékař, neboť je v těchto věcech nejobratnějším mužem v Babylónii a zajisté obratnějším než já, a nechci na sebe přivolat jeho hněv. Avšak chceš-li, mohu stát vedle tebe a držet tě za ruku a dodávat ti odvahy, až on bude pracovat. Také ulevím tvé bolesti vším svým uměním, jemuž jsem se naučil v mnohých zemích a u mnohých národů. Ať se to odbude, až uplynou dva týdny od dnešního dne, protože bude lépe, určíme-li ten den předem, aby sis to nerozmyslil a pak nelitoval. Tehdy bude tvá čelist dostatečně uzdravena a do té doby budeš si každého rána i každého večera vyplachovat ústa lékem, který ti dám, i když je snad pálivý a nedobrý."

Zakabonil se poněkud a zeptal se:

"A což, neučíním-li to?"

Odpověděl jsem:

"Musíš mi dát své královské slovo, že učiníš, jak jsem řekl, a pán čtyř světových stran nemůže své královské slovo zrušit. Přijmeš-li můj návrh, budu tě bavit svým uměním a proměním před tvýma očima vodu na krev a naučím i tebe, jak se to dělá, abys mohl udivovat své poddané. Avšak musíš mi slíbit, že tomuto tajemství nenaučíš nikoho jiného, neboť to je posvátné tajemství kněží Amonových, a ani já bych je neznal, kdybych nebyl býval vysvěcen na kněze prvního stupně, a neodvážil bych se naučit tě tomu, kdybys nebyl králem."

Při těchto slovech ozval se Kaptah na pažení dveří lítostivým hlasem a řekl:

"Odveďte pryč to ďábelské zvíře, jinak slezu dolů a usmrtím je, vždyť mé ruce již zdřevěněly a má zadní část zbolavěla na tomto nepohodlném sedadle, jež nepřísluší mé důstojnosti. Vskutku slezu dolů a usmrtím to zvíře, nezmizí-li okamžitě."

Burnaburiaš se rozesmál ještě více než předtím, slyše tyto hrozby, avšak potom předstíral vážnost a řekl:

"Byla by to opravdu škoda, kdybys usmrtil mého lva, neboť rostl před mýma očima a stal se mým přítelem. Proto ho zavolám, aby ses nedopustil ohavnosti v mém paláci."

I zavolal lva k sobě, a Kaptah slezl po závěsu a třel si své ztuhlé hnáty a pohlížel nenávistně na lva, až se král smál a plácal rukou přes koleno a řekl:

"Vskutku směšnějšího člověka jsem co živ neviděl. Prodej mi ho a učiním tě bohatým."

Avšak já jsem přece nikterak nechtěl prodat Kaptaha a on pak nenaléhal, i rozloučili jsme se jako přátelé, protože spánek se dožadoval svého. Nespal totiž pro své bolesti již po několik nocí.

Stařec, jeho osobní lékař, mne provázel a řekl mi:

"Podle tvých slov a podle tvého chování vidím, že nejsi žádný šidil, nýbrž obratný muž a znáš své řemeslo. Obdivuji nicméně tvou odvahu, s jakou jsi mluvil před pánem čtyř světových stran, neboť kdyby si tak dovolil hovořit některý z jeho vlastních lékařů, odpočíval by již ve hliněném džbánu v kruhu svých předků."

Odpověděl jsem mu:

"Bude nejlépe, poradíme-li se spolu o všem, co se má stát po dvou týdnech, protože to bude zlý den, a bude také záhodno obětovat předběžně všem příznivým bohům."

Má slova se mu velice zalíbila, poněvadž to byl zbožný muž, i shodli jsme se, že se sejdeme v chrámu, abychom obětovali a měli lékařské porady o králových zubech.

Avšak než jsme vyšli z paláce, pohostil jsem také nosiče, kteří mne přinesli, a oni jedli a pili a chválili mne velice. Když mne pak nesli zpět do domu cizinců, zpívali hlasitě a zástup lidu šel za námi, a od toho dne bylo mé jméno proslaveno po celém Babylóně.

Ale Kaptah jel na svém bílém oslu převelice rozlícen a nepromluvil na mne, neboť jeho důstojnost byla dotčena.