Mika Waltari
překlad: Marta Hellmuthová

EGYPŤAN SINUHET
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III

Po dvou týdnech jsem se setkal v Mardukově Věži s královskými lékaři, i obětovali jsme společně ovci a dali jsme její játra kněžím k vyšetření, aby z nich předpovídali, neboť v Babylóně čtou kněží z jater obětí a mohou z nich číst věci, které ostatním nejsou zjevné. Řekli, že se král na nás velice rozhněvá, ale že nikdo nepřijde o život a ani nebude natrvalo zraněn. Nicméně se máme varovat drápů a kopí. Pak jsme si dali od hvězdopravců číst v Knize nebe, zdali je onen den příznivý k počinu. Řekli nám, že onen den je šťastný, ačkoliv jsme mohli zvolit den ještě příhodnější. A také jsme dali kněžím nalít olej na vodu a hledět tak do budoucnosti, avšak kněží prohlásili, že v oleji nevidí nic pozoruhodného a rozhodně nic zlého. Když jsme vycházeli z chrámu, letěl nad námi sup, odnášeje ve svých spárech lidskou hlavu, kterou uchvátil na hradbách, a kněží to vysvětlovali jako příznivé znamení pro náš počin, ačkoliv mé mysli to nebylo nikterak znamením příznivým.

Podle rady ovčích jater poslali jsme pryč královu osobní stráž a nevpustili jsme lva za králem do komnaty a uzavřeli jsme ty dveře zvenčí, neboť král by ho mohl ve svém hněvu na nás poštvat, a on by nás bez meškání roztrhal, jak lékaři vypravovali, že se již kdysi přihodilo.

Avšak král Burnaburiaš vstoupil pln odvahy, ježto se napil vína, aby potěšil svá játra, jak se říkalo v Babylóně, ale spatřiv křeslo zubního lékaře, jež bylo přineseno do komnaty, poznal je a zbledl, a prohlásil, že má vyřídit ještě důležité vladařské záležitosti, že však při víně na ně zapomněl.

Chtěl odejít, ale já jsem ho vzal za ruku, zatímco ostatní lékaři leželi na podlaze a líbali ji svými rty, i dodával jsem mu odvahy a řekl, že vše bude brzičko skončeno, jen bude-li odvážný. Nařídil jsem lékařům, aby se očistili a sám jsem očistil v chrobákově ohni nástroje zubního lékaře a potřel královy dásně umrtvující mastí, dokud mi neporučil, abych přestal, neboť tvrdil, že jeho tvář je jako ze dřeva a že nemůže pohnout jazykem. Tu jsme ho posadili do křesla a přivázali mu hlavu pevně k opěradlu a vložili klínky do úst, aby je nemohl zavřít. Držel jsem ho pevně za ruce a dodával mu odvahy, a zubní lékař vzýval hlasitě všecky bohy babylónské na pomoc a vložil klíštky do králových úst a vytrhl zub tak obratně, že jsem ještě nikdy neviděl obratněji vytrhnout zkažený zub z úst člověka. Ale král, přestože měl klínky v ústech, strašlivě zařval, a lev za dveřmi začal vrčet a vrhl se na dveře, až zapraskaly a škrabal po nich svými drápy.

To byl hrozný okamžik, poněvadž jsme uvolnili královu hlavu a vyňali mu klínky z úst a král začal plivat krev a naříkat a křičet a slzy mu tekly po tvářích. Když doplival, zavolal osobní stráž, aby nás pobila, a zavolal také svého lva a překotil posvátný oheň a bil lékaře holí, až jsem mu hůl vzal a poručil, aby si vypláchl ústa. Učinil tak, a lékaři leželi stále na podlaze u jeho nohou, třesouce se, a zubní lékař myslil, že přišla jeho poslední chvíle. Ale král se uklidnil, i napil se vína, třebaže měl ústa nakřivo, a žádal mne, abych ho pobavil, jak jsem mu slíbil.

Přešli jsme do velké hodovní síně, neboť v komnatě, v níž jsme mu vytrhli zub, se mu znelíbilo, i dal ji provždy uzavřít a nazval ji prokletou komnatou.

V hodovní síni jsem nalil vodu do vázy a dal jsem ji ochutnat králi a také lékařům, takže všichni dosvědčili, že je to opravdu obyčejná voda. Pak jsem pomalu přeléval vodu do jiné vázy a jak do ní tekla, měnila se v krev, takže král a jeho lékaři vykřikovali překvapením a byli tím velice postrašeni.

Také jsem nařídil Kaptahovi, aby mi přinesl skříňku, v níž byl krokodýl. Všecky hračky totiž, které se prodávaly v Babylóně, byly z hlíny a byly opravdu důmyslné, ale vzpomenuv si na dřevěného krokodýla, s nímž jsem si jako dítě hrával, pověřil jsem jednoho obratného řemeslníka, aby mi udělal podle mého návodu podobného. Byl z cedrového dřeva a ze stříbra a byl malován a ozdoben tak, aby vypadal jako živý krokodýl. Vyňal jsem jej ze skříňky a táhl po podlaze za sebou a on hýbal nohama a klapal čelistmi jako krokodýl chňapající po kořisti. I dal jsem jej darem králi, jenž jím byl velice potěšen, neboť v jeho řekách krokodýlové nebyli. A král táhl krokodýla za sebou po podlaze a zcela zapomněl na svou krutou bolest, a jeho lékaři hleděli na sebe a usmívali se radostí.

Potom dal král lékařům krásné dary a zubního lékaře učinil bohatým a všichni se vzdálili.

Avšak mne u sebe zadržel, i naučil jsem ho, jak se mění voda v krev, a dal jsem mu látku, která se vmíchá do vody, dříve než se tento zázrak stane. Toto umění je velmi prosté, jak vědí všichni, kdo je znají. Ale všecko velké umění je prosté — a král tím byl velice okouzlen a vychvaloval mne.

I neměl stání, dokud nepovolal všecky vznešené dvořany do zahrady, a pozval do ní i prostý lid zpoza zdí, a přede všemi změnil v krev vodu jedné nádrže, až všichni, vznešení i prostí, křičeli strachy a vrhali se před ním na tvář, a on tím byl velice potěšen.

A již si ani nevzpomněl na svůj zub, nýbrž řekl mi:

"Sinuhete, Egypťane! Uzdravil jsi mne ze zlé nemoci a potěšil jsi má játra mnohým způsobem. Proto můžeš ode mne žádat, co jen chceš, a jmenovat dary, jaké chceš, a já ti to dám, ať je to cokoli, neboť i já chci potěšit tvá játra."

Tu jsem mu řekl:

"Králi Burnaburiaši, pane čtyř světových stran, jako lékař jsem držel tvou hlavu pod svou paží a tiskl tvé ruce, když jsi strašlivě naříkal, i nesluší se, aby mně, cizinci, zůstala taková vzpomínka na krále Babylónu, až se jednou vrátím do své vlasti, abych tam vypravoval, co jsem zde viděl. Proto bude lépe, když mne jako člověka ohromíš svou mocí a ukážeš mi ji a připneš si vous na bradu a opášeš se svým pasem a poručíš svým vojákům pochodovat před tebou, abych poznal tvou moc a abych se mohl před tebou vrhnout pokorně na tvář a líbat svými rty podlahu u tvých nohou. Nežádám tě o nic jiného."

Má prosba se mu zalíbila, i pravil:

"Vskutku ještě nikdo nemluvil ke mně jako ty, Sinuhete. Proto vyslyším tvou prosbu, ačkoliv je to pro mne velmi nudné, neboť pak musím sedět po celý den na zlatém trůně a mé oči se unaví a začnu zívat. Ale staň se, jak jsi řekl."

I poslal poselství do všech krajů, aby svolali všecko vojsko a určil den, kdy má před ním pochodovat.

Tak se potom stalo poblíže Ištařiny brány a král seděl na zlatém trůně a lev ležel u jeho nohou a všichni velmoži stáli kolem něho ve zbrani a vypadali jako zlatý a stříbrný a purpurový oblak. Ale dole na široké cestě pochodovalo před ním vojsko v běhu, kopiníci a lučištníci v řadách po šedesáti mužích a válečné vozy jely před ním v řadách po šesti, a celý den uplynul, než přešli všichni před králem. Kola válečných vozů rachotila jako hrom a dupot běžících nohou a řinkot zbraní byl jako hučení moře za bouře, takže se až hlava točila a nohy třásly při pohledu na tento pochod vojska babylónského.

Avšak Kaptahovi jsem připomněl:

"Nestačí, abychom řekli: Vojska babylónského je nespočetně jako písku v moři a jako hvězd na nebi. Nýbrž je nám také třeba spočítat je."

Ale Kaptah reptal a řekl:

"Můj pane, to je nemožné, neboť není tolik čísel na celém světě."

Avšak já jsem počítal, jak jsem mohl, a pěších bylo šedesát krát šedesát krát šedesát, a válečných vozů bylo šedesát krát šedesát, neboť šedesát je posvátné číslo v Babylóně, a posvátná čísla jsou také pět a sedm a dvanáct, ale proč tomu tak je, to nevím, třebaže mi to kněží vysvětlili. Neporozuměl jsem totiž ničemu z jejich výkladu.

A také jsem viděl, že štíty tělesné stráže královy zářily zlatem a stříbrem, a jejich zbraně byly pokryty zlatem a stříbrem a jejich obličeje se leskly olejem a byli tak tlustí, až supěli a funěli, běžíce před králem jako stádo volů. Avšak jejich počet byl malý a vojsko přišlé z ostatních krajů bylo sluncem osmahlé a špinavé a páchlo po moči. Mnozí z mužů neměli ani kopí, protože je králův rozkaz překvapil, víčka jejich očí byla ohryzána mouchami, takže jsem si pomyslil, že vojska jsou stejná ve všech zemích. Také jsem zpozoroval, že mnohé válečné vozy byly staré a rozviklané a jiné zase ztratily kola při jízdě, i že kosy přivázané k vozům byly zelené měděnou rzí.

Večer mne povolal král před svůj trůn a usmál se a pravil: "Tak jsi poznal mou moc, Sinuhete?"

Padl jsem před ním na tvář a políbil svými rty podlahu u jeho nohou a řekl jsem:

"Vskutku není mocnějšího krále, než jsi ty, a ne nadarmo jsi nazýván pánem čtyř světových stran. Mé oči jsou znaveny a hlava se točí a mé údy jsou ochromeny strachem, neboť tvých vojáků je jako písku v moři či jako hvězd na nebi."

Usmál se spokojeně a pravil:

"Dostal jsi, cos žádal, Sinuhete, ačkoliv jsi mi mohl uvěřit i bez těchto výdajů, neboť moji rádcové jsou velmi rozzlobeni pro tento rozmar, který pohltí všecky roční daně z celého kraje, protože je třeba živit a napojit vojáky, kteří dnes večer povykují ve městě a dopouštějí se rozličných násilností, jak je zvykem vojáků, a ještě po celý měsíc nebudou kvůli nim cesty klidné, takže si myslím, že něco podobného již nikdy nepodniknu. Také má zadní část zdřevěněla na zlatém trůně a oči se i mně točí v hlavě. Napijme se tedy vína a potěšme svá játra po tomto únavném dnu, neboť se tě musím ještě pozeptat na mnohé věci."

I pil jsem víno před králem a on se mne ptal na mnohé věci, jako se ptají děti a mladíci, kteří ještě neviděli svět. Ale mé odpovědi se mu líbily a nakonec se mne zeptal:

"Má tvůj faraón dceru? Neboť jsem se rozhodl po všem tom, co jsi mi vypravoval o Egyptě, požádat jednu dceru faraónovu za ženu. Zajisté mám již ve svém ženském domě čtyři sta žen a to je pro mne víc než dost, neboť nemohu navštívit více než jednu denně, a i to by mne unavovalo, kdyby nebyly tak rozličné. Avšak má důstojnost by vzrostla, kdyby mezi nimi byla dcera faraónova, a národy, jimž vládnu, by mne ještě více ctily než nyní."

Zvedl jsem paže ohromen a pravil:

"Burnaburiaši, nevíš, co mluvíš, vždyť ještě nikdy, co svět světem stojí, se nespojila dcera faraónova s cizím mužem, neboť dcery faraónské se vdávají pouze za své bratry, nemají-li jich, pak zůstanou po celý život bez muže a některé se stanou kněžkami. Proto tvá slova jsou rouháním proti bohům Egypta, ale odpouštím ti, ježto nevíš, co mluvíš."

Svraštil obočí a řekl podrážděně:

"Kdo jsi, abys mi odpouštěl? Zdalipak má krev není stejně božská jako krev faraónů?"

"Viděl jsem téci tvou krev, když jsi ji plil do džbánu vedle mne," doznal jsem, "a viděl jsem také téci krev velkého faraóna Amenhotepa, i nemohu předstírat, že by byl mezi nimi nějaký rozdíl. Avšak musíš být pamětliv také toho, že faraón se oženil teprve nedávno, i nevím, zda se mu již dcera narodila."

"Jsem ještě mlád a mohu počkat," řekl Burnaburiaš a pohlédl na mne chytrácky — bylť králem národa obchodníků. "Ostatně, nemá-li faraón pro mne dceru či nechce-li mi dceru poslat, ať mi tedy pošle kteroukoliv vznešenou pannu z Egypta, abych mohl zde říci, že je to dcera faraónova. Nikdo nebude pochybovat o mých slovech a faraón tím nic neztratí. Avšak odmítne-li, pošlu své vojsko pro dceru faraónovu, neboť jsem velmi umíněný a to, co se v mé hlavě zrodí, již v ní také zůstane."

Jeho slova mne poděsila, i řekl jsem mu, že by válka byla velmi drahá a zle by ochromila obchod celého světa, což by uškodilo více jemu než Egyptu. A řekl jsem také:

"Bude lépe počkat, až ti tvoji vyslanci oznámí, že se faraónovi narodila dcera. Tu mu budeš moci napsat hliněnou tabulku o té věci, a bude-li souhlasit, pošle ti zajisté svou dceru a neoklame tě, neboť má nového mocného boha, s nímž žije v pravdě. Proto je mu každá lež ohavností."

Ale tomu Burnaburiaš nemohl porozumět, i řekl:

"O takovém bohu nechci nic slyšet, a divím se velice, že si tvůj faraón vybral podobného boha, vždyť každý ví, že pravda je člověku často na škodu a ochuzuje ho. Zajisté uctívám všechny bohy, ba i ty, jež neznám, neboť jistota je jistota a pak je to zvyk, ale s tím bohem nechci nic mít, leda jen velmi zdaleka."

A ještě dodal:

"Víno mne posílilo a potěšilo má játra a tvá slova o dcerách faraónských a o jejich kráse mne vzrušila, takže se uchýlím do svého ženského domu. Avšak pojď se mnou, neboť jako lékař tam můžeš vstoupit a jak jsem ti řekl, mám nadbytek žen a nerozhněvám se, vybereš-li si z nich jednu pro obveselení, jen když ji neoplodníš, protože to by způsobilo mnohé nepříjemnosti. Rád bych také viděl, jak se veselí Egypťan s ženou, neboť každý národ má své způsoby, a nevěřil bys mi, kdybych ti vypravoval o zvláštních způsobech těch mých žen, jež pocházejí z dalekých zemí, a byl bys velice udiven."

Nedopřál sluchu mým námitkám a vtáhl mne násilím do svého ženského domu a ukázal mi obrazy na stěnách, které jeho umělci zhotovili z různobarevných polévaných cihel a na nichž muži a ženy se spolu obveselovali mnohými různými způsoby. Ukázal mi také několik svých žen, které měly na sobě šperky a drahé kameny a vzácná roucha, a byly mezi nimi ženy a mladé dívky ze všech známých zemí a také divošky, které s sebou přivedli obchodníci. Jejich postavy i barvy pleti byly rozličné a tlachaly v mnohých jazycích hlučně jako opice a tančily před králem, odhalujíce svá břicha, a bavily ho mnohými způsoby, neboť soupeřily o jeho přízeň.

Bez ustání mne ponoukal, abych si vybral některou z nich, až jsem mu konečně řekl, že jsem slíbil svému bohu zdržovat se žen, kdykoli budu uzdravovat nemocné. A slíbil jsem také, že budu nazítří řezat jednoho z jeho velmožů, který má přirostlé váčky, a proto nemohu vejít k ženě, a bude tedy pro mne lépe, když odejdu, aby mé umění uzdravovat ničím neutrpělo. Král tomu uvěřil a nechal mne odejít, avšak ženy byly tím více rozmrzeny, což mi ukázaly mnohými pohyby a vyčítavými hlasy. Kromě králových kleštěnců neviděly totiž ještě nikdy v domě muže, natož muže v plné síle, a král byl mladý a křehce stavěný a ještě bez vousu.

Avšak dříve než jsem odešel, řekl mi král, usmívaje se sám k sobě:

"Řeky jsou rozvodněny a přišlo jaro. Proto kněží určili dny jarních svátků a den nepravého krále na třicátý den ode dne dnešního. Pro tento den jsem ti připravil překvapení, jež tě, myslím, velmi pobaví a doufám také, že pobaví i mne, ale co to bude, to ti nechci říci, abych sobě nezkazil radost."

Proto jsem odcházel pln zlých předtuch, neboť jsem se obával, že to, co je s to pobavit krále Burnaburiaše, nemůže nikterak pobavit mne.

A v této věci byl Kaptah také jednou stejného mínění se mnou.