Mika Waltari
překlad: Marta Hellmuthová

EGYPŤAN SINUHET
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV

Lékaři královi nevěděli, jak by mi dokázali svou přízeň, ježto mou zásluhou neupadli v nemilost krále, nýbrž dostali velké dary, a já jsem je před králem obhájil a vychvaloval jejich umění. Učinil jsem tak, neboť byli obratní ve svém oboru a mnohému jsem se od nich naučil a nic mi nezatajovali. To nejzávažnější, čemu jsem se od nich naučil, byl způsob, jak vytlačovat mléko ze zrníček divokého máku a vyluhovat z něho léky, které působí dobrý spánek, ztrátu vědomí, ba i smrt, podle množství dávky. V Babylóně užívali mnozí tohoto léku s vínem či bez něho, a říkali, že přináší člověku velikou rozkoš. Kněží ho také užívali, aby měli sny a mohli z nich předpovídat, neboť moudrost tohoto léku byla podle jejich mínění veliká. Proto se pěstoval v zemi babylónské mák na velikých polích, a tato pole byla podivná i hrozná na pohled pro přemíru svých barev a nazývali je poli božími, ježto byla majetkem Věže a Brány Ištařiny.

Kněží připravovali také tajnými způsoby zrnka konopí a byl z nich lék, a jestliže jej člověk požil, nebál se bolesti ani smrti a jestliže jej požíval muž příliš často a přes míru, netoužil již po pozemských ženách, nýbrž radoval se nebeskou blažeností s vysněnými ženami, jež mu tento lék vrhal do náruče.

Tak se stalo, že jsem si nashromáždil mnoho vědomostí za svého pobytu v Babylóně, avšak obdivoval jsem především obratnost kněží v tom, jak dovedli vyčarovat z křišťálu jasné sklo, které zvětšovalo předměty, když se někdo díval skrze ně. A nebyl bych tomu uvěřil, kdybych sám nebyl držel tato skla ve svých rukou a nedíval se skrze ně, ale proč tyto křišťály měly takovou moc, to nevím, a kněží mi to nedovedli vysvětlit, a nemyslím, že to někdo dovede. Avšak nejvyšší velmožové a bohatci užívali těchto skel, když jejich zrak zeslábl, takže ještě ve stáří mohli číst nápisy z hlíny a vtlačovat pečetítky svá jména, aniž se zmýlili.

Nicméně ještě větší div byl, když slunce proniklo tyto křišťály, neboť tu zapálily jeho paprsky suché lejno či dřevěnou drť, ba i suché listí, takže se oheň mohl zapálit bez křesadla. Pro tyto křišťály, myslím, byla moc babylónských čarodějů větší než moc čarodějů kterékoli jiné země, i vážil jsem si velice jejich kněží. Tato skla jsou také nevýslovně drahá a platí se mnohonásobnou vahou ve zlatě, avšak když viděl králův zubní lékař, jak velice se mi líbí, tak mi jedno daroval. Dal jsem mu na oplátku dveře z cedrového dřeva pro jeho dům a na ty dveře namaloval umělec po egyptském způsobu krále a jeho, jak obratně vytahuje zub z králových úst, a dále ještě krále, jak ho odměňuje velikými dary, neboť v Babylóně byli umělci, kteří dovedli malovat po egyptském způsobu — a ty dveře byly tak vzácné, že se mohou dědit z otce na syna a z pokolení na pokolení a učiní jejich obydlí bohatým a vznešeným jen samy sebou.

Můj veliký zájem vzbudilo ještě předpovídání babylónských kněží, a ježto jsem byl v králově přízni a královští lékaři se za mne přimluvili, bylo mi dovoleno učit se ve Věži tomuto umění. Tak se stalo, že jsem se naučil číst z ovčích jater a rozlišovat na nich hory a řeky, ulice, brány a věže, hlavy, údy, uši, prsty a vše ostatní podle hloubky záhybů, což bylo lékaři k velikému užitku, neboť jestliže to dobře znal, mohl číst z obětovaných ovčích jater jak chorobu nemocného, tak i způsob jeho uzdravení, aniž ho sám vyšetřoval. Tohoto způsobu používali babylónští lékaři nejčastěji, když byli na pochybách o druhu choroby a to také dovedlo posílit nezbytnou sebedůvěru lékaře, jestliže byl v úzkých nad nemocí. Proto jsem se tomu chtěl naučit.

Avšak aby se co nejpřesněji poznalo, co jest a co bude, je třeba číst za nocí zářivé písmo nebe. Ale tomu jsem se ani nepokusil naučit, protože by bylo bývalo zapotřebí mnoha let, ba i desítek let, a hvězdopravci byli starci a jejich vousy byly šedivé a jejich oči unavené pozorováním hvězd, a přece se nepřestávali přít mezi sebou a nebyli nikdy stejného mínění o důležitosti hvězdných postavení, takže jsem považoval toto učení za marné. Avšak z vyprávění kněží jsem zvěděl, že vše, co se děje na zemi, děje se také na nebi, a že není tak nepatrné a bezvýznamné věci, která by se nemohla číst napřed ve hvězdách — nemluvíc ovšem o věcech velkých —, jestliže se umí dobře číst nebeské písmo. Toto učení se mi zdálo hodnověrnější a srozumitelnější než mnohé jiné o lidech a o bozích, a usnadňuje život, poněvadž učí lidi chápat, že vše se děje podle neochvějného zákona a že nikdo nemůže změnit svůj osud, neboť kdo by mohl pozměnit postavení hvězd a zastavit jejich pohyb? Když se o tom hlouběji přemýšlí, je toto učení nejpřirozenější a nejsrozumitelnější ze všech a odpovídá víře lidského srdce, ačkoliv Babyloňané mluví o játrech, když Egypťan mluví o srdci, ale tento rozdíl je podle mne jen ve výrazu řeči a neznamená nic více.

Toto podivuhodné učení mne tak okouzlovalo, že jsem se vážně rozmýšlel, mám-li zůstat v Babylóně, abych se naučil číst z hvězd, a mám-li se vzdát cestování a všeho ostatního jen proto, abych po mnohých letech, ba po desítkách let, porozuměl hvězdnému písmu, neboť jsem měl za to, že člověk nemůže mít v životě vyššího cíle než poznat toto umění.

Řekl jsem o tom i Kaptahovi, ale ten mi odvětil:

"K jakémupak užitku je člověku, slídí-li celá léta svého života po obloze, až mu teče lůj z očí? Neboť jestliže je jednou napsáno ve hvězdách vše, co se stane, tak ani člověk se nemůže vyhnout tomu, co se stane, i kdyby to věděl předem, a o tom jsou mnohé pohádky, jako například pohádka o princi a jeho psu. Avšak zná-li člověk předem všecko zlé, co ho potká, tak jeho žaludek zeslábne a on se stane zádumčivým a marně se pokouší změnit to, co ho přece potká. Avšak jestliže člověk čte, že se mu přihodí pouze dobré, což se obecně člověku nepřihází, zda pak není lépe, aby se zaradoval a vychutnával to dobré bez slídění ve hvězdách a bez ztrácení času, který může věnovat potěšení svého srdce? Nicméně člověka potkává dobré i zlé, jak určili bohové, takže čtení z hvězd by způsobilo jen marný zmatek a člověk by zaměňoval radost i žal, který má přijít. Proto bude pro nás lépe, svěříme-li se v ochranu svému chrobákovi."

"Avšak," řekl jsem, "je-li jednou napsáno ve hvězdách vše, co nás potká, pak ani chrobák nemůže změnit náš osud a nemá žádné moci nad tím, co nás potká."

Kaptah byl tím velice dotčen a řekl:

"To jsou hloupé řeči a páchnou jako svinské lejno. Neboť je-li tomu tak, jak říkáš, pak je také ve hvězdách napsáno zajisté, že nám chrobák nosí štěstí, a jsou tam také přesně spočítány všecky velké i malé příhody, v nichž nám chrobák štěstí přinese, poněvadž bez chrobáka bychom vskutku viseli již drahnou dobu na hradbách hlavou dolů anebo by tvá lebka bělela na bitevním poli."

K tomu jsem neměl co říci, i vzdal jsem se myšlenky zůstat v Babylóně, abych poznal hvězdy. Když jsem zkoumal své srdce, zjistil jsem, že toto rozhodnutí mne rozradovalo, neboť cestování mi již přešlo do krve a mé oči byly nepokojné a toužil jsem vidět neustále něco nového. Utěšilo mne však pomyšlení, že nic neztratím, i když nezůstanu, vždyť toto rozhodnutí, jakož i Kaptahův rozhovor se mnou byly zajisté napsány ve hvězdách již v den mého zrození, a nemohl bych zůstat, i kdybych chtěl, ježto hvězdy tak určily.

Místo toho jsem vyšetřoval ovčí játra a vepsal jsem si do paměti také to, co věděli Mardukovi kněží o letu ptáků, abych se na svých cestách mohl poučit z jimi daných znamení. Také jsem strávil mnoho času pozorováním, jak lijí olej na vodu a vysvětlují obrazy, které se tvoří na jejím povrchu, ale tomuto umění jsem důvěřoval již méně, neboť obrazy byly pokaždé jiné a k jejich vysvětlování nebylo třeba příliš mnoho vědění, nýbrž pouze hbitý jazyk. Přece jsem si však vryl do paměti, co o tomto umění říkali.

Všecko toto učení bylo tak poutavé, že jsem často zapomněl na své lékařské řemeslo, i trávil jsem celé dny v chrámě a odmítal jsem nemocné, kteří ke mně přicházeli, vábeni mým uměním uzdravitele, a posílal jsem je k lékařům královým, kteří tomu byli velice rádi, poněvadž jsem tak pozvedl jejich vážnost v očích obyvatelů babylónských.

Avšak já, jenž jsem spojoval v sobě moudrost Egypta s moudrostí Babylónu, já jsem se chvěl ve svém nitru vlastní moudrostí a myslil jsem, že všecko vědění, které člověk po tisíciletí sesbíral ve všech čtyřech stranách světa, je nyní věděním mým. Cítil jsem, jak má moc roste, a zpyšněl jsem a domníval jsem se, že mně není nic nemožného. Tak jsem byl ještě mlád přes veškeré své vědění a přes veškeré své zkušenosti!

Avšak dříve, než budu vypravovat o babylónském jarním svátku a o dni nepravého krále, musím povědět o pozoruhodné věci, která se týká mého zrození. Neboť když kněží pro mne četli v ovčích játrech a v oleji na vodě, řekli mi:

"K tvému zrození se pojí strašlivé tajemství, jež nemůžeme vysvětlit, a vyplývá z něho, že nejsi pouze Egypťan, jak si myslíš, nýbrž že jsi cizincem na celém světě."

Tu jsem jim vyprávěl, že jsem se nenarodil jako jiní lidé, nýbrž že jsem jedné noci připlul po řece v lodičce z rákosu a že mne má matka našla v pobřežních sítinách.

Kněží se na sebe podívali a hluboce se přede mnou uklonili a řekli:

"To jsme tušili."

A vypravovali mi, že jejich velký král Šarrukén, jenž si podrobil všecky čtyři strany světa a jehož říše se prostírala od severního moře k jižnímu a jenž vládl i nad mořskými ostrovy, také plul jako novorozeně po řece v lodičce z rákosu stmeleného smolou, a že se nevědělo nic o jeho zrození, dokud jeho veliké činy neukázaly, že se zrodil z bohů.

Avšak mé srdce se sevřelo při těch slovech a pokusil jsem se usmát, a řekl jsem jim:

"Přece nemyslíte, že já, lékař, jsem zrozen z bohů?"

Oni se však nesmáli, nýbrž pravili:

"To nevíme, ale jistota je jistota, a proto se před tebou skláníme."

A opět se přede mnou hluboce uklonili, až jsem měl toho dost, i řekl jsem:

"Přestaňte s těmi žerty a vraťme se k věci."

Vrátili jsme se k hliněným játrům a kněží pokračovali v poučování a vysvětlovali mi bludiště ovčích jater, avšak potají si mne uctivě prohlíželi a šeptali si.

Od té doby začal mne můj původ znepokojovat a mé srdce bylo těžké jako olovo, když jsem nyní věděl, že jsem cizincem ve všech čtyřech stranách světa. Byl bych se rád zeptal hvězdopravců na své zrození, avšak ježto jsem neznal přesný jeho okamžik, nemohl jsem se jich zeptat a oni mi nemohli poradit. Nicméně na žádost kněží vyhledali hliněnou tabulku, která se týkala onoho roku a dne, v němž mne přinesla řeka, neboť i kněží byli zvědavi na mé zrození. Avšak hvězdopravci se dozvěděli pouze, že kdybych se byl narodil té a té chvíle, byl bych býval z královské krve a byl bych se zrodil, abych vládl mnohým národům.

Avšak to neulehčilo nikterak mé mysli, neboť jestliže jsem vzpomínal na něco ze své minulosti, měl jsem dosti na zločinu a hanbě, kterou jsem po sobě zanechal ve Vesetu. Avšak — uvažoval jsem — snad mne hvězdy proklely již ve chvíli mého zrození a poslaly mne v lodičce z rákosu, abych předčasně usmrtil Senmuta a Kipu a oloupil jejich stáří o radost z jejich krásného hrobu. Při tomto pomyšlení jsem se rozechvěl, neboť jestliže mne jednou hvězdy proklely, nemohl jsem uniknout svému osudu, nýbrž i v budoucnu budu přinášet zkázu a utrpení lidem, kteří mne budou milovat.

Proto budoucnost tížila mou mysl a obával jsem se jí a pochopil jsem, že vše, co mne potkalo, bylo k tomu, abych odvrátil své srdce od lidí a žil sám, ježto jedině tak nepřinesu jiným prokletí.