Mika Waltari

PÁD CAŘIHRADU
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

15. dubna 1453

Je zase neděle. Zvony a gongy klášterů zní radostně v zářivém ránu. Ale popel a prach pokryly jarní zeleň. Na opravě roztržených hradeb pracovali unavení muži s krunýři, chránícími prsa, podobni nepatrným mravencům. V noci se zatloukaly kůly do mezer v porušených hradbách. Mezi ně se sypala hlína a pomíchané křoví, keře a seno. Obyvatelé města donesli své slamníky, jimiž obložili hradby, aby tak zmírnili ničící rány kamenných koulí. Úplně nahoru položili volské kůže, které se polévají vodou. Jinak by turecké ohnivé šípy podpálily slamníky a vlněné pytle.

U chrámu Apoštolů, na návrší ve středu města, táboří záložní oddíl, připravený k útoku, jestliže by někde vzniklo nějaké nebezpečí. Neskládá se z více než několika set jezdců. V těchto dnech byli pověřeni úkoly válečné policie. Naštěstí jsou to Řekové. Kdyby to byli latinci, jejich činnost by vzbudila příliš zlé krve. I tak lidé pláčí a proklínají jejich patroly, když je vidí projíždět městem a vnikat i do odlehlých domů, prolézat sklepy a kůlny a vytahovat poschovávané muže a odvádět je zpět k hradbám. Zabírali na císařův účet bohatým archontům jejich zásoby, nahazovali polštáře na vozy a odváželi je k hradbám. Bědné a smutné představení vidí město!

„Proč bychom měli zemřít pro dobro latinců a papeže?“ ptají se chudí lidé navzájem. „Sultán se zaručí za naše životy a za náš majetek. Císař je odpadlík. Chrám Boží moudrosti je prokletý kostel!“

Ale na hradbách se již často podařilo mladým Řekům, vzrušeným bojem, usmrtit šípem nebo kulí Turky, kteří pronikli k příkopu. Vzájemně si šeptali a fanaticky přísahali, že udělají totéž s latinci, jen co zaženou Turky - a ať vyhrají či prohrají, císař Konstantin nezůstane již dlouho císařem - když uznal papeže a latinské vyznání víry, je poznamenaný.

Vím a znám, znám to podle sebe, jak zoufalá válka změní člověka a rozerve jej vnitřně až do základů.

Tělesná únava, trvalý strach, ospalost dráždí člověka, že se dostane pod moc zmámení, že již není zodpovědný ani za své skutky, ani za své myšlení jako dříve. Věří nesmyslným zvěstem. Mlčící se rozpovídá. Radostí poskakuje, když nějaký Turek s šípem v hrdle padne na obličej. Válka je nebezpečné omámení. Vzestupy i pády po něm jsou příkré, změny naděje a beznaděje nekonečné. V okamžiku se duševní stav jednoho zmocní druhého a celá skupina a celé město potom následuje poslušně okamžitou změnu mysli - jen zkušení vojáci si mohou uchovat chladnou hlavu. Ale silná většina cařihradských obránců je ve válce i v používání zbraní nezkušená. Proto Giustiniani rozšiřuje po městě nadějeplné zvěsti, i když to jsou pouhé lži.

V sultánově armádě je dvakrát více křesťanů nežli všech obránců rněsta dohromady. Jsou to sultánovy pomocné oddíly ze Srbska, Makedonie a Bulharska, jsou mezi nimi i Řekové z Malé Asie. U Charisijské brány přelétl přes hradbu šíp. k němuž byl přivázán dopis. Napsali ho s potížemi srbští jezdci - kdyby záleželo na nás, město by se nikdy nedostalo do sultánovy moci.

I velkovezír podniká tajné kroky, aby se město nedostalo do sultánovy moci. Naproti tomu nezíská mnoho času. Jakmile bude mít sultán neúspěchy, skoncuje s jeho životem.

Noci jsou chladné. Sultánova armáda je tak obrovská, že stany postačují jen pro malou část. Ostatní musí ležet na holé zemi, i když ne všichni jsou tomu přivyklí jako janičáři. A tak v ztichlé noci je z tureckého ležení až ke hradbám slyšet kýchání a pokašlávání.

Ale i obránci, kteří v temnu noci spěšně opravovali zdivo hradeb, chrchlali a kýchali. Věže i hradební průchody jsou studené a vlhké. Všechno dřevo se spotřebovává na nouzové opevnění. Polen a roští se používá jen ke zhotovení jídla a pod kotle s olovem a smolou. A proto i mnoho latinců již nachladlo ve svých studených brněních, i přesto, že se navlékli do teplých šatů.