Mika Waltari

PÁD CAŘIHRADU
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

18. dubna 1453

Nikdo netušil, že by Turci podnikli této noci skutečný útok. Zřejmě zamýšleli náhle ovládnout vnější hradby na místě brány svatého Romana.

Útok začal zcela nehlučně, dvě hodiny po západu slunce - Turci se připlížili v bezpečí tmy až do příkopu a přehodili přes něj útočné žebříky jako můstky. Kdyby obránci právě neprováděli obnovovací práce na škodách způsobených celodenní střelbou, byl by se jejich útok podařil. Ale stráže vyvolaly poplach, troubilo se na rohy, zapálily se smolné louče a v celém městě se rozezněly zvony.

Když se přepad nepodařil, rozezněly se i na turecké straně velké a malé bubny, hrozivý křik naplnil vzduch, nesl se městem a útočníci začali hákovnicemi strhávat kyrysníky a ničit pevnůstky. Pokusili se zároveň podpálit zavěšené pytle se senem a vlnou, chránící hradby, ale obránci měli zásoby věder plné vody. Bitva trvala bez přerušení čtyři hodiny. I na jiných místech se Turci přiblížili k hradbám, ale vlastní útok založili pouze na obranném úseku Giustinianově.

V noční tmě působil hluk a zmatek tak mocně, že ve městě lidé vybíhali napolo vysvlečení z domů a pobíhali po ulicích. Když jsem spěchal z Blachern ke Giustinianimu, viděl jsem na vlastní oči plakat císaře Konstantina - byl bez studu vylekán a domníval sej že se právě dostává město do turecké moci.

Ve skutečnosti se jen několik Turků vyšplhalo na okamžik na vrchol opravovaných vnějších hradeb. Tam byli okamžitě usmrceni v boji na tělo s Giustinianiho těžkooděnci. Ti vytvořili na vrcholku hradeb živoucí, pohyblivou obrannou železnou hráz. Jakmile se Turci pokusili opřít o hradby útočné žebříky, zvrátili je okamžitě těžkými háky. Vřelá smůla a roztavené olovo stékaly hustým proudem na úpatí hradeb útočníkům na hlavy - proti roztavenému kovu není ochranou ani nejlepší brnění. Turci utrpěli těžkou porážku a časně zrána ležela před hradbami na hromadách jejich těla. Mezi nimi bylo však jen nepatrně janičárů, neboť sultán zřejmě poslal na tento přepad pomocné oddíly.

Když se Turci poté, co uznali útok za marný, stáhli, byli mnozí Giustinianiho lidé tak unaveni, že natáhli své nohy a pohroužili se ihned do hlubokého spánku. Císař Konstantin vykonal kontrolní projížďku podél hradeb a vlastní rukou musel třesením probrat ze sna četné stráže. Giustiniani přinutil řecké řemeslníky, aby slezli před vnější hradby a vyčistili příkop, který Turci zaházeli větvemi. Mnoho mužů padlo, když Turci odplatou za nepodařený útok stříleli ve tmě z děl. Giustiniani srazil mečem k zemi několik Řeků, kteří se pokoušeli za střelby děl v panice vyšplhat zpět pod ochranu hradeb.

Ráno přiveslovalo třicet tureckých válečných galér od přístavu U dvojích sloupů k řetězové zábraně. Žádná bitka na vodě se však nerozpoutala, neboť řetěz byl střežen velkými benátskými galérami, které byly vedle nízkých tureckých plavidel vysoké jak hory. Lodě si vyměnily jen několik dělových výstřelů. Potom se zase turecké lodě odplavily zpět do svého přístavu u břehu Bosporu,

Ve dne nechal sultán zabudovat u návrší Pery, poblíž Galatských hradeb, několik obrovských bombard, které vrhaly své náboje v oblouku přes Peru. Hned první koule spadla na janovskou obchodní loď, upoutanou k přístavnímu můstku, a roztříštila její boky i dno tak, že se ve chvíli potopila i s nákladem - v lodi bylo zboží v hodnotě patnácti tisíc dukátů. Proto Janované z Pery vyslali ihned k sultánovi poselstvo, aby si stěžovali na porušení neutrality. Bombardy jsou dokonce na území Pery a jejich špatně mířené kamenné koule provrtávaly v Pere střechy. Byla usmrcena i jedna žena. Sultán spěšně slíbil, že po obléhání nahradí perským Janovanům všechny utrpěné škody, a ujistil je svým přátelstvím.

Dosáhl však svého cíle. Benátské galéry se musely stáhnout od řetězového zátarasu částečně k břehům města, částečně k věžím a hradbám Pery, aby je nezasáhly kamenné koule. Množství lidu se sešlo u hradeb přístavu, aby se podívali na účinky bombardování. Kamenné koule, které napadaly do vody, rozstřikovaly do vzduchu veliké kapky vody.

Nehledě na to, byla mysl lidí plna naděje a nadšení, neboť šťastné odražení nočního útoku se stalo silným povzbuzením. Giustiniani nechal navíc rozšířit pověsti, že Turci utrpěli hroznou porážku. Ale mně řekl přímo:

„Nebuďme nadšeni vítězstvím, jež vlastně ani není vítězstvím. Útok byl víceméně průzkumným cvičením, pro obeznámení se s hradbami. Nezúčastnilo se ho ani více než dva tisíce mužů. To jsem se dozvěděl při výslechu zajatců. Ale dobrý zvyk žádá, abych jako protostrátor objasnil městu situaci. Jestliže rozšířím zprávu, že jsme odrazili turecký soustředěný útok a Turci ztratili na životech na deset tisíc mrtvých a stejné množství zraněných a že naše síly se zmenšily o jednoho padlého a o jednoho s vyvrtnutou nohou, bude každý válkou zkušený muž vědět, oč se jedná. Ale mysl občanů taková zpráva mocně povzbudí.“

Podíval se na mě s hloupým úsměvem a dodal: „Bojoval jsi neohroženě, Jeane Angi.“

„Bojoval jsem?“ zeptal jsem se. „Byl tak neobyčejný hluk a zmatek, že jsem si sotva uvědomil, co dělám.“

To byla pravda. Můj meč byl zrána pokryt krví, ale noční události mi zůstaly v mysli smíchané jedna přes druhou.

Za dne nechal přivést sultán k obrovskému dělu padesát párů volů. Vytrhli dělo z jeho postavení a přemístili je za pomoci stovek dělníků před bránu svatého Romana. Blachernské hradby jsou příliš silné a sultán se připravoval na pokračování v obléhání.

Obyvatelé města se radovali, když přestali slyšet výstřely velkého děla, tak odlišné od všech ostatních. Mezi zvěstmi o vítězství se rozšířila i zpráva, že se velké dělo roztrhlo a usmrtilo při výbuchu dokonce i zrádného Urbana. Pro to není ale ten nejmenší důvod - Urban neustále vede odlévání děl za tureckou linií ve své nově založené obrovské slévárně. Podle zpráv, které jsme dostali od perských Janovanů, byly zde ulity i obrovské bombardy, střílející obloukem přes Peru. Šel jsem se podívat na zraněné, kteří byli odnášeni ke stohu slámy v blízkosti hradeb, do uprázdněných kůlen a stodol. Zkušení latinští žoldnéři si nastřádali peníze na zaplacení doktora a dostalo se jim podle toho ošetření, ale Řeky ošetřovaly jen milosrdné sestry jeptišky. Mezi nimi jsem ke svému úžasu zahlédl i Kharikleu. Vysvlékla plášť a stočila si závoj, aby mohla hbité omývat a obvazovat i ty nejhroznější rány. S nadšením mě pozdravila a já jsem se neudržel, abych jí nepověděl, že bydlím opět v Blachernách. Byl jsem tak slabý a myslel jsem si, že mi porozuměla, co mám na mysli. A ona, aniž jsem se jí co ptal, mi vykládala, že neviděla sestru Annu již několik dní.

Zranění dokazovali jedněmi ústy, že Turci i proti dobrým zvykům používají jedovatých šípů, protože i jen nepatrně poranění v několika dnech těžce onemocněli a dostali smrtelné křeče. V koutu pokoje jsem viděl na vlastní oči muže, jehož tělo bylo bedně napnuto do oblouku a jehož obličej ztrhával křečovitý smích, až bylo hrůzné na něj pohlédnout. Jeho svaly byly jako ze dřeva. Proto mnozí zranění prosili anebo se modlili, aby z této stodoly smrti byli odneseni buď do nebe, anebo domů. Hovořil jsem s Giustinianim ohledně zraněných, ale nedovolil, aby od hradeb byli uvolněni nějací muži, kteří by raněné obsluhovali. Když jsem ho obviňoval z nemilosrdenství řekl:

„Má zkušenost vojáka dokazuje, že uzdravení zraněného je plně v rukou Božích. Někdo zemře i přes lékařské ošetření. Někdo si zraní jen malíček a zemře na otravu krve. Jiný ztratí zase celou paži při zásahu kulí a dostane se z toho. Silné jídlo a pohodlná postel škodí a umdlévají zraněného. To je moje zkušenost. Nemíchej se tedy do věcí, jimž nerozumíš!“