Mika Waltari
překlad: Vladimír Piskoř

BOSÁ KRÁLOVNA
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

/5/

Ani král dnes v noci neusne. Do hodovní síně se vrátit nemíní a knihy, jediné věrné družky, nedokážou rozptýlit jeho mysl, v níž hraje a zvoní líbezná píseň. Zasněně, pohroužen do myšlenek, vystoupá po příkrých schodech do věžní komnaty.

U astrolábu trudnomyslně bdí po celou noc věrný Beurreus. Za úplňkových nocí nikdy nechodí spát, neboť zlí duchové se tehdy mohou zmocnit lidské duše a zaujmout v těle její místo. Bdí v ponurých myšlenkách a přemýšlí o věčném zatracení, k němuž je člověk odsouzen už v den svého narození a jež činí zbytečným veškeré zlo i dobro. Přemýšlí o Kalvínových pochmurných ideách, které jemu, Beurreovi, přinesly pouze vyhnanství a ostouzení a odvály ho na sever do exilu. Jeho hrdý a vzdělaný duch však nemá v úmyslu se pokořit a vzdát se toho, co přijal za svou pravdu.

S Erikovým příchodem se Beurreus zvedne od stolu a zkoumavě pohlédne na svého pána. V Erikově tváři je cosi dětského a upřímného a Beurreus se po tisící prvé podiví nad tou prazvláštní povahou, která v návalu zlosti necouvne ani před vraždou. Obdivuje slávychtivého, marnivého, talentovaného Erika, jehož vznešená velkomyslnost mu navrátila k stáru klid. Je to dítě svého století, říká si Beurreus. Tohle století objevů, hrůz i oslav života, století, v němž vývoj najednou nabral strašlivou, opojnou rychlost a rázem smetl mírové výdobytky celých staletí, by ani nic jiného nemohlo zrodit.

Erik, jemuž z vlahých očí i tváří čiší veškerá vznešenost mysli, zvolna otvírá zamrzlé okno observatoře. Mráz venku povolil, vzduch je méně štiplavý a hvězdy na jasném světelném poli matky Luny se zvětšují.

„Hvězdy dnes v noci září jasně, Beurree!“ říká Erik a dívá se ke hvězdám. Pozoruje hvězdy svého zrození a už se jich nebojí. „Dnes v noci jsou planety vlídné a svět dobrý,“ pokračuje a Beurreus přikyvuje, neboť konjunkce na noční obloze jsou příznivé i podle efemerid.

Erik, žák, položí svému učiteli ruku na rameno důvěřivě jako chlapec a chová se k němu jako kdysi před lety, kdy byl ještě děckem, jež pod vedením dobrého učitele hledalo ve znalostech a knihách náhradu za vše, co mu život odpíral.

„Přeji si, abys sestavil nový horoskop,“ řekne a v jeho hlase se ozývá radost a vzácný záchvěv štěstí.

Sepne ruce a dívá se na velké hvězdy klidné noci. V hlase mu zní nadšení:

„Je to jen dívka, světlovlasá dívenka. A narodila se v třetí hodinu po půlnoci dvanáctého listopadu roku tisíc pět set čtyřicet osm po narození Pána našeho Ježíše Krista. To jsem si nechal zjistit.“

Než se Beurreus pustí do dlouhých výpočtů, jeho husí brk se škrabavě rozběhne po papíře a zapisuje čísla. Když posléze otvírá drahé a vzácné efemeridy, kradmo střelí pohledem na Erika. Ten má stále sepjaté ruce a dlouze upírá oči k velkým hvězdám na ztichlé zimní noční obloze. A usmívá se.

Král se usmívá něžně a krásně jako dítě.

Beurreus vzdychne a různobarevnými inkousty začne do horoskopu zakreslovat postavení hvězd pro noc, kdy se narodila Karin, biřicova dcera.