Mika Waltari
překlad: Vladimír Piskoř

BOSÁ KRÁLOVNA
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

/4/

V Turku totiž spěje ke konci krátký sen vévody Jana o kralování a na děsivé výjevy mučidel a popraviště se snáší opona. Jöran Persson se zvědavě sklání a zcela chladnokrevně hledí do tváří Janova služebníka Johana Bertilssona, který zbrocen studeným potem a slzami marně žadoní, ať ho spásné nevědomí už vysvobodí z tohoto předpeklí. Jöran dává znamení katovi a holé, napjaté tělo se opět vypne do oblouku a vzduch prořízne strašlivý nářek. Ale kamenné, vlhkem orosené zdi mučírny dokonale pohltí jakýkoliv křik, jen písař u dřevěného stolku se nervózně ošije a pokaňká papír.

Obličej Johana Bertilssona se zlomí, zaťaté čelisti se oddálí a ubožák se supěním, strašlivým sténáním dává najevo, že je připraven promluvit. Řekne cokoliv, jen ať mu Jöran Persson ve své dobrotě naznačí, co má vypovídat. Kat přátelsky přikývne a otře si krev z dlaní do šosu rudého oděvu. Tohle mučení dalo zabrat, říká si a odchází do kouta, kam si k základovému kameni schoval džbánek piva. Tady vydrží déle studené. Se spokojenou myslí pozvedne džbánek k ústům a chystá se na další práci.

Písař skoro neslyší, co Johan říká, ale od toho tu je Jöran Persson, aby diktoval. Johan Bertilsson je natolik zmožený, že Jöran, chce-li slyšet, musí přiložit ucho co nejblíže k ústům, která si mučený v bolestech rozkousal. U skřipce se chvíli ozývá šepot a mumlání, než se Jöran narovná, zamyšleně si promne dlaně a začne písaři uvážlivě diktovat hlavní body obvinění.

„Zapisuj!“ řekne Jöran Persson nezaujatým hlasem právníka. „Udává, že slyšel vévodu Jana a jeho manželku Kateřinu, jak zlovolnými a hanlivými slovy uráželi osobu Jeho královského Veličenstva.“

Johan Bertilsson se snaží poslouchat, třebaže doznívající bolesti olizují jeho tělo jako ohnivý jazyk. Jöran na něho kriticky pohlédne a pokračuje v diktování:

„Piš! Udává, kterak se vévoda Jan chvástal, že nejpozději ke dni svatého Michala převezme moc v celém švédském království.“

V tu chvíli sluha na mučicí lavici vykřikne bolestnou námitku. „Ne! Ne!“ sténá zděšeně a kroutí připoutanýma rukama, až se mu vyboulí svaly v ramenou. Kat v poklidu odloží džbánek s pivem a zasune ho nohou zpátky na místo za základový kámen, aby se opět dal do díla. Avšak v blízkosti katova obávaného rudého oděvu ztratí Johan Bertilsson odvahu a souhlasí se vším. Jöran Persson pokračuje v diktování. Kat vychrstne Bertilssonovi na hlavu škopek vody, bryskně rozváže důmyslná pouta a pomůže sluhovi k písařově stolku, aby osobně stvrdil výpověď křížkem vedle svého jména na dolním okraji papíru. Jöran Persson vlastnoručně oklepe vysoušecí písek a písař otře rukávem krvavý otisk palce, který na papíru nechtěně zanechal vyslýchaný, když nemotorně drápal svůj křížek.

Jöran Persson, stoupenec absolutní monarchie a porobitel šlechty, beze spěchu stáčí výpověď do ruličky. Čelo má vyhlazené, v koutcích úst pohrává chladný úsměv.

Nashromáždil toho už hodně, co musí ukázat Erikovi, královské radě a v případě potřeby i zemským stavům, a má pocit, jako by budoval kámen po kameni základy neotřesitelné moci.

Ne, jeho práce není ani snadná, ani příjemná. Jako by seděl na rozpálených kamnech a cítil žár pod zadnicí, jak říkává Erik. Ale Jöran Persson má pro strach uděláno, hraje hodně vysokou hru, a pokud jednou spadne, tak aspoň spadne z výšky.