Herbert George Wells

LIDÉ JAKO BOZI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DRUHÁ
HRAD NA SKALNÍ VÝSPĚ

Místo karantény, kam byli pozemšťané dopraveni, bylo jistě velmi vzdálené od místa konference, neboť let trval téměř šest hodin a po celý ten čas letěli vysoko a velmi rychle. Seděli všichni pohromadě v jediném vzdušném korábu; byl prostranný a pohodlný a bylo by se tam vešlo snad čtyřikrát tolik cestujících. Doprovázelo je asi třicet Utopijců v plynových maskách, byly mezi nimi i dvě ženy. Letci měli na sobě stejnokroje z jakési hebké bílé látky, která probouzela zvědavost i závist jak slečny Greyové, tak lady Stelly. Letecký koráb zamířil dolů přes údolí, přeletěl širokou nížinu, úzký pruh moře a další pevninu se skalnatým pobřežím a hustými lesy a obrovskou pláň pustého moře. Na tomto moři nebylo vidět téměř žádnou lodní dopravu; panu Barnstaplovi se zdálo, že se žádného pozemského oceánu nepoužívá tak málo k plavbě; jenom několikrát spatřil obrovská ujíždějící plavidla, zcela nepodobná korábům na Zemi a která vypadala spíše jako veliké vory nebo plošiny, a několikrát spatřil něco, co byly zřejmě nákladní lodi – jednu opatřenou stěžni a plachtami. A i ve vzduchu bylo sotva více dopravního ruchu. Od chvíle, co panu Barnstaplovi zmizela před očima země, spatřil až do konečného přistání jenom tři letadla.

Minuli dost hustě obydlený a velmi půvabný pobřežní pás a octli se zřejmě nad vyprahlou pustinou, kde byly jenom doly a rozlehlé technické stavby. Ve velké dálce se tyčily obrovské zasněžené hory, ale letadlo se sneslo dříve, než k nim doletěli. Nějaký čas letěli pozemšťané nad obrovskými haldami lávovitého odpadu, tvořícími celé velké hory, které jako by byly vznikly ohromnými studnovitými výkopy, pronikajícími do neznámé hloubky pod zemský povrch. Ze šachty vycházel strašlivý hřmot strojů a mnoho dýmu. Tu a tam bylo vidět davy dělníků, kteří zřejmě žili v táborech mezi haldami. Dělníci sem podle všeho přijíždějí jenom na pracovní směny; nebylo tu ani stopy po nějakých obytných domech. Letadlo s pozemšťany přelétlo kolem této krajiny a pokračovalo v letu pres skalnatou pustinu téměř bez jediného stromečku, hluboce přervanou strmými roklemi podobnými kaňonům. Bylo vidět jen málo lidí, ale mnoho známek ukazovalo na technické práce. Každá bystřina, každý vodopád poháněl nějakou turbínu a po útesech roklí se táhly veliké kabely a pokračovaly napříč pustinami. V širších úsecích roklí rostly borové lesy a značně bohatá vegetace.

Vysoká skalní výspa, ke které mířili, se zvedala jako téměř zcela nepřístupné předhoří ve vidlici mezi dvěma sbíhajícími se kaňony. Tyčila se asi do výše dvou tisíc stop nad zpěněně se střetajícími bystřinami, obrovský masív bledě zelenavých a nachových skal, zubatých, jehlan co vitých a hluboce rozeklaných spojenými plošinkami a bílými, křišťálově jasnými žílami. Rokle na jedné straně skalní výspy byla mnohem příkřejší než na druhé, byla vlastně tak strmá, že tam byla tma jako v tunelu, a tady se asi sto stop od okraje úskalí táhl přes propast štíhlý kovový most. Několik (...)

(......)