Herbert George Wells

LIDÉ JAKO BOZI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DRUHÁ
SILNICE DIVŮ

Chvíli byla pozornost pana Barnstapla velmi nerovnoměrně rozdělena mezi limuzínu, z níž právě vystupovali cestující,na krajinu kolem něho. Krajina byla opravdu tak podivně krásná, že skupinka před ním pro něho zanedlouho měla význam jenom jako lidé, kteří musejí sdílet jeho obdiv a úžas,kteří mu snad proto pomohou vysvětlit a uklidnit jeho stále rostoucí a zcela ohromující zmatek.

Sama silnice, místo aby byla uplácána ze štěrku a hlíny pomazaných dehtem a byla pokryta hrubým pískem, prachem a zvířecími výkaly jako běžná anglická silnice, byla zřejmě postavena ze skla, místy jasného jako stojatá voda, místy mléčně bílého nebo duhově třpytivého, a byla prokládaná pruhy měkkých barev nebo bohatě se lesknoucími obláčky zasazených zlatých vloček. Byla asi dvanáct nebo patnáct yardů široká. Po každé straně se táhl pás trávy, ušlechtilejší, než jakou pan Barnstaple kdy spatřil – a on měl v stříhání trávníku zkušenost a cit – a za ním široký záhon květin. Tam, kde seděl v autě užaslý pan Barnstaple, a asi třicet yardů dopředu i dozadu se záhon skládal ze spousty nějakých neznámých, pomněnkově modrých květů. Pak začalo jejich barvu přerušovat stále více vysokých, sněhově bílých klasů, které nakonec úplně vytlačily ze záhonu modrou barvu. Na druhé straně silnice se tytéž klasy mísily se spoustou rostlin, na kterých visely lusky a které pan Barnstaple rovněž neznal, a ty přecházely řadami modrých, slézových a fialových odstínů do sytého karmínu. Za těmito nádherně zbarvenými, nadýchanými květinami se táhly rovné louky, na kterých se pásl bělostný hovězí dobytek. Docela nablízku přežvykovaly tři krávy, snad trochu znepokojené náhlým objevením pana Barnstapla, a pozorovaly ho dobrosrdečně přemýšlivýma očima. Měly dlouhé rohy a laloky jako hovězí dobytek v jižní Evropě a v Indii. Z těchto mírných tvorů přešel pan Barnstaple pohledem k dlouhé řadě stromů ve tvaru plamínku, k bílé a zlaté kolonádě a k zasněženým horám v pozadí. Oslnivě modrou oblohou plulo několik vysokých bílých oblaků. Vzduch působil na pana Barnstapla dojmem překvapující čistoty a svěžesti.

Až na krávy a skupinku lidí stojících u limuzíny neviděl pan Barnstaple žádného živého tvora. Motoristé stáli nehybně a udiveně se rozhlíželi. Dolehl k němu zvuk hašteřivých hlasů.

Ostrý praskot upoutal pozornost pana Barnstapla dozadu. U silnice, po které podle všeho přijel, byly trosky zřejmě krátce předtím zničeného kamenného domu. Dvě jabloně u domu se nedávno zkroutily a rozštěpily jakoby nějakým výbuchem a ze středu domu vycházel sloup kouře a zvuky, jako když něco začíná hořet. A při pohledu na zkroucené tvary roztříštěných jabloní si pan Barnstaple uvědomil, že některé květiny u silnice poblíž domu jsou také ohnuty na stranu, jako by se tudy nedávno přehnal prudký nápor větru. A přece neslyšel žádný výbuch ani necítil žádný vítr.

Chvíli zíral na trosky a pak se obrátil k limuzíně, jako by tam hledal vysvětlení. Po silnici k němu přicházeli tři z (...)

(......)