Herbert George Wells
překlad: Jana Mertinová

OSTROV DOKTORA MOREAUA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

I
V malém člunu Lady Vain

Nebudu se šířit o zkáze Lady Vain. Jak každý ví, tato loď ztroskotala deset dní po vyplutí z Calaa, neboť narazila na vrak. Dlouhý člun se čtyřmi námořníky na palubě byl po osmnáctidenní plavbě nalezen dělovým člunem Jejího Veličenstva Myrtle. Jejich utrpení se stalo stejně známým jako mnohem hrůzyplnější osud Medusy. K všeobecně známému příběhu Lady Vain chci připojit další podrobnosti. Jsou daleko příšernější a v mnohém podivuhodnější. Není správná domněnka, že čtyři muži, kteří se na člunu plavili, zahynuli. Nejlepším důkazem toho je, že jedním z nich jsem já.

Především musím podotknout, že ve člunu nezbyli čtyři muži, ale jen tři. Constans, kterého „kapitán viděl skákat do člunu“, jak uvádějí noviny Daily News 1. března 1887, se ke svému neštěstí a k našemu štěstí už k nám nedostal. Na místě, odkud skákal, ležely kotouče lan, umístěné pod roztříštěným stěžněm. Jeden provaz se mu zadrhl kolem nohy. Nešťastník visel okamžik hlavou dolů, pak ale spadl a lebkou narazil na ráhno. Veslovali jsme k němu, avšak nevyplul již na hladinu.

Jak jsem řekl, naštěstí pro nás se k nám nedostal, ale dalo se říct, že i ke svému štěstí, neboť jsme měli jen malou nádobu s vodou a několik zmáčených kusů potravin – tak narychlo vypukl poplach, protože loď vůbec nebyla na něco podobného připravená. Domnívali jsme se, že posádka druhého velkého člunu je snad lépe zásobena (pravděpodobně tomu však tak nebylo), a pokoušeli jsme se je voláním přilákat k nám. Bohužel nás neslyšeli. Druhý den, když se zvedla mlha, nebylo po nich ani památky. Nemohli jsme se ani postavit, abychom se mohli lépe rozhlédnout, protože člun se silně kolébal. Moře námi zmítalo a jen s velkou námahou jsme udržovali směr proti vlnám. Spolu se mnou unikli záhubě Helmar, který byl obyčejný cestující jako já; druhý muž byl námořník. Jeho jméno si nepamatuju, vím jen, že byl malý, zavalitý a že koktal.

Když nám po osmi dnech plavby došla potrava, trýznila nás nesnesitelná žízeň. Již druhý den po ztroskotání se moře utišilo a bylo hladké jako sklo. Žádný čtenář si nedovede představit, co jsem během těchto osmi dnů zažil. Bohudík se vám nikdy nic podobného nestalo. První dny jsme spolu téměř nemluvili. Leželi jsme, vyhlíželi jsme k obzoru a čekali. Postupně se nás zmocňovala únava a malátnost. Slunce nemilosrdně pražilo. Voda nám došla už čtvrtý den. Hlavou nám probíhaly bláznivé myšlenky, jejichž odraz se zračil v našich očích.

Tuším, že až šestého dne nahlas Helmar pronesl to, o čem jsme všichni přemýšleli. Vzpomínám si, (...)

(......)