Herbert George Wells

PŘÍBĚH PANA POLLYHO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Pan Polly začíná žít

Jednoho letního odpoledne asi pět let poté, co přišel do potwelského hostince, seděl pan Polly ve vrbičkách a lovil na udici bělice. Byl tělnatější a opálenější a plešatější, ale vypadal zdravěji než onen zoufalý bakrotář, jehož popisem náš příběh začal. Stal se z něj skutečný tlouštík, avšak tuk měl rozdělen rovnoměrněji, a malá, vodorovně zastřižená bradka dodávala jeho tváři jakési důstojnosti.

Až dosud neměl na ryby kdy, ačkoli si od samého začátku sliboval, že se bude prutu hojně věnovat. Rybaření, jak tvrdí jedno z vrcholných děl starší anglické literatury od Izaaka Waltona, je činnost vhodná pro meditaci a retrospekci, a proto pan Polly počal v mysli obracet dlouhé stránky vzpomínek na minulost, na niž kvůli pracovním povinnostem, jež jsem vám již vypočítal, už dlouho nepomyslel. O Jimovi nepřemýšlel, protože vlastně nebylo o čem, a jal se účtovat s léty, jež uplynula od jeho příchodu do Potwellu, a s nadhledem filozofa i rekapitulovat celý svůj život. Jaksi vzdáleně a neosobně začal přemítat o Miriam a vzpomněl si také na mnohé jiné věci, jež pod tlakem nejrůznějších naléhavějších úkolů dávno pustil z hlavy. Vybavil si například, že se provinil žhářstvím a opustil manželku. A poprvé po dlouhé době se těmto dávno zapomenutým skutečnostem postavil tváří v tvář.Není to příjemný pocit, když si člověk uvědomí, že je žhář, protože za žhářství se zavírá do vězení. Jinak se ovšem obávám, že pan Polly svého činu nelitoval ani za mák. Ale to, že opustil Miriam, spadalo do jiné kategorie. Opustit manželku bylo podlé.

Tato kniha je však příběhem pana Pollyho, ne jeho apoteózou, a proto říkám věci tak jak jsou. Až na nepříjemné mrazení v zádech vyvolané pomyšlením, co by se stalo, kdyby ho chytili, pan Polly svého žhářství pranic nelitoval. Konec konců, žhářství je zločin jen podle jména. Některé zločiny jsou zločiny samy o sobě a zůstaly by jimi, i kdyby neexistoval zákon. Jsou to například krutost, výsměch a věrolomnost, jež dovedou tak bolestně zranit a zaskočit, ale spálit něco není samo o sobě ani dobré, ani špatné. Spálit by zasloužila spousta věcí, například většina domů, ale také moderního nábytku, obrazů a knih a vůbec. Kdyby lidstvo nebylo slaboduchým kolektivním idiotem, spálilo by kupříkladu valnou část Londýna nebo třeba Chicaga a místo toho zavšiveného a shnilého smetiště soukromého vlastnictví by vystavělo města, kde by bylo zdrávo a krásno žít. Pokud se mi totiž nepodařilo čtenáře přesvědčit, že pan Polly byl v mnohém ohledu bezelstné dítko přírody, méně rafinované a disciplinované i daleko pudověji založené než kterýkoli divoch, pak jsem ho nedokázal vykreslit vůbec. Přestože se tedy trošku bál trestu, pan Polly byl v podstatě rád, že v sobě nalezl odvahu zapálit si střechu nad hlavou, utéct a zakotvit v potwellské hospodě. Ale z toho, že opustil Miriam, mu dobře nebylo. Několikrát ji viděl plakat a vždycky mu jí bylo strašlivě líto. A právě teď si představil, jak pláče. S překvapením si (...)

(......)