Herbert George Wells

PŘÍBĚH PANA POLLYHO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Pan Polly mění místo

Od té doby, co Parsons odešel, připadalo panu Pollymu, že v Port Burdocku už to není ono. Občasné dopisy postrádaly skutečnou srdečnost a vyzařovalo z nich jen pramálo „žojdvívru“. Parsons psal, že odešel do Londýna a našel si místo jako skladník u firmy s lacinou pánskou konfekcí poblíž hřbitova u sv. Pavla, kde na něm žádné vysvědčení nepožadovali. Jak čas míjel, bylo čím dál zjevnější, že Parsons má teď jiné zájmy. Psal o socialismu a lidských právech, ale tyhle věci panu Pollymu nic neříkaly. Míval pocit, že jeho Parsonse se zmocnili cizí lidé a teď se z něj snaží udělat někoho jiného, zdaleka ne tak zajímavého… Z Port Burdocku se stala nuda plná vybledlých vzpomínek na Parsonse. Práce byla otravná a když tu nebyl Parsons, z Platta se vyklubal únavný společník, protože byl posedlý romantickými představami o milostných pletkách, neřestném životě a „záletných ženách ze společnosti“.

Páně Pollyho sklíčenost se projevovala celkovou netečností. Značně nesnášenlivé chování pana Garvace mu brzy začalo jít na nervy a v jejich vzájemných vztazích se objevilo napětí. Aby zjistil, jak si u firmy stojí, požádal pan Polly o zvýšení platu, a když jeho žádost odmítli, dal výpověď. Dva měsíce mu trvalo, než si našel jiné místo, a za tu dobu zakusil až příliš, co je to osamění, zklamání, úzkost a ponížení.

Zprvu bydlel u ženatého bratrance, který měl domek v Easewoodu. Ovdovělý otec pana Pollyho před časem prodal svůj krámek s notami, hudebními nástroji a bicykly (vzdal se i místa varhaníka v místním kostele, jež ho ve skutečnosti živilo) a odešel na odpočinek. Žil z malého důchodu u zmíněného bratrance a začínal být už trochu protivný vzhledem k jakési vnitřní chorobě, již místní lékař označoval za výmysl. Neuvěřitelně rychle sešel a stal se z něj nadmíru popudlivý člověk, ale bratrancova manželka byla rozený diplomat a dokázala s ním vycházet. Náš pan Polly byl sice v domě hostem, ale po čtrnácti dnech neslané nemastné pohostinnosti, během níž napsal téměř stovku dopisů, které do jednoho začínaly slovy:

„Vážený pane, odvolávaje se na Váš ct. insert v listě Křesťanský svět, jímž hledáte příručího v pánské konfekci, dovoluji si Vám tímto nabídnouti své služby, neb mám šestiletou praxi…“ – a polil přehoz toaletního stolku a koberec v ložnici inkoustem z převržené lahvičky, vzal ho bratranec na procházku a začal mu vypočítávat nezměrné výhody, jež má takový byt v Londýně, odkud se člověk může pohotově vrhnout po každém momentálně volném místě.

„Vidíš, to mě nenapadlo, kamaráde,“ pravil pan Polly, „díky za radu. Tady bych se načekal,“ a sbalil si kufry.

Najal si pokoj v zařízení, jež bylo napůl dobročinným útulkem pro muže v jeho situaci a napůl okázalou, nicméně ohavnou kavárnou nabízející příjemná a duchovně povznášející nedělní odpoledne. Pan Polly strávil jedno značně kritickým, leč vskutku duchovné povznášejícím způsobem vzadu v koutě, kde si vymýšlel obraty jako například:

„Zanícený majitel kolosálně zbytnělého (...)

(......)