Herbert George Wells
překlad: František Gel, Vladimír Svoboda

VÁLKA SVĚTŮ
a jiné příběhy z neskutečna
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

17

THUNDERCHILD

Pokud by si byli Marťané vytkli za cíl toliko vyhubit člověka, byli by měli onoho pondělka příležitost pobít veškeré obyvatelstvo Londýna, rozbíhající se pozvolna po sousedících hrabstvích. Nejen po silnici procházející Barnetem, ale také ulicemi Edgwaru a Waltham Abbey a výpadovkami mířícími k Southendu a Shoeburynessu a jižně od Temže na Deal a Broadstairs se rozléval týž zběsilý proud. Kdyby se byl mohl pozorovatel onoho červnového jitra vznést do sálající blankytné výše nad Londýnem v balónu a setrvat tam, kdejaká cesta a stezička vybíhající z nekonečné spleti ulic by se mu zdála poseta černými tečkami hrnoucích se uprchlíků a každý ten bod na nich znamenal jeden lidský osud, smrtelnou úzkost, fyzické útrapy. Setrval jsem v předchozí kapitole proto tak dlouho u líčení bratrových zážitků v ulicích Chipping Barnetu, aby si čtenář mohl učinit i živou představu o tom, jak se takové hemžení černých teček jevilo tomu, kdo je přímo prožíval. Nikdy předtím v celých dějinách se nedala taková masa lidstva na společný pochod a neprožívala společně takové utrpení. Legendární hordy Gótů a Hunů, největší armády, jaké kdy spatřila Asie, by byly jen kapkou v oné povodni. A nebyl to pochod nijak organizovaný; došlo k panice – k panice nesmírné rozměrem a strašlivé svou podobou – k úprku zcela neorganizovanému, bez jakéhokoli cíle, šest miliónů lidí, nijak nevyzbrojených a nevybavených sebemenšími zásobami, ženoucích se vpřed. Byl to začátek debaklu vší civilizace, počátek masakru lidstva.

Přímo pod sebou by byl pilot balónu viděl široko a daleko se rozbíhající kresbu ulic, domů, kostelů, náměstí, alejí, zahrad – všechny již zcela opuštěné – jako rozprostřenou obrovitou mapu, s jakýmisi zvláštními kaňkami na jihu. Jako by nad Ealingem, Richmondem, Wimbledonem z nějakého obřího pera odstříkly na tuto mapu gigantické kapky tuše. Vytrvale a neúnavné se rozlévaly a rostly, vysílaly choboty hned sem, hned tam, zarážely se o návršíčka, a když nacházely cestu, ihned přetékaly do dalších dolin, přesně jako by se loužička tuše roztěkala po pijáku.

A vzadu za modrými vrchy, které se vypínají jižné od řeky, se promenovaly blyštivé marťanské stroje, chladně a metodicky tam Marťané pokrývali jedovatým mrakem hned tu, hned zas onu oblast, a když oblak splnil svůj úkol, likvidovali ho opět tryskem páry a postupně obsazovali dobyté území. Nezdálo se nicméně, že by jejich cílem bylo člověka prostě vymýtit, spíše se zaměřili na jeho demoralizaci, na potlačení jakéhokoli odporu. Vyhazovali do povětří všechny muniční sklady, na které narazili, přetínali telegrafní spoje, tu a tam ničili také železnice. Sráželi lidstvo na kolena. Nijak nespěchali s rozšířením operačního území a za celý ten den nepokročili dále než do středu Londýna. Je pravděpodobné, že mnoho obyvatel Londýna zůstalo schováno ve svých domech po celé pondělní ráno. Jisté je, že mnoho z nich doma zemřelo, zadušeno černým dýmem.

Až do poledních hodin poskytovalo londýnské (...)

(......)