Herbert George Wells
překlad: František Gel, Vladimír Svoboda

VÁLKA SVĚTŮ
a jiné příběhy z neskutečna
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

LUPIČI V HAMMERPONDU

Je sporné, zač má být lupičství vlastně považováno, zda za sport, za řemeslo nebo za umění. Na řemeslo nemá dosti vybroušenou techniku; nároku na to, aby si smělo přisvojit název umění, zas překáží zisk, jenž doprovází jeho úspěchy. Vcelku se zdá být nejspravedlivější považovat je za sport, pro nějž dosud nebyla napsána přesná pravidla a v němž se ceny udílejí zcela neformálním způsobem. A byla to právě tato neformálnost, jež vedla k politováníhodnému fiasku dvou slibných začátečníků v Hammerpondu.

Cena, o niž se v tomto závodě bojovalo, sestávala převážně z diamantů a jiných cingrlátek patřících novomanželce lady Avelingové. Lady Avelingová, jak se čtenář jistě upamatuje, byla jediná dcera paní Montague Pangsové, proslulé vynikajícími hostinami. Jejímu sňatku s lordem Avelingem nadělaly noviny mnoho reklamy, zejména pokud jde o počet a cenu svatebních darů, stejně tak vyzvedly i okolnost, že líbánky stráví novomanželé v Hammerpondu. Oznámení o těchto cenných trofejích vyvolalo úplnou senzaci v jistém malém kroužku, jehož nesporným vůdcem byl pan Teddy Watkins, takže bylo rozhodnuto, že v doprovodu plně kvalifikovaného asistenta osadu Hammerpond služebně navštíví.

Člověk tak skromný a nevtíravý, jako byl pan Watkins, se pochopitelně rozhodl vykonat návštěvu inkognito, a po všestranné úvaze o okolnostech tohoto podniku vzal na sebe podobu malíře-krajináře a přijal nikoho nepřipomínající jméno Smith. Jel napřed, jeho asistent se k němu podle dohody měl připojit až teprve navečer v poslední den jeho pobytu v Hammerpondu. Pokud jde o Hammerpond, patří snad k nejhezčím koutům Sussexu; dožívá tu ještě spousta deskových střech, kamenný kostelík s hrotitou věží, přikrčený pod kopcem, je jeden z nejpěknějších a nejméně dotčených přestavbami v celém hrabství a bukový háj a hotová džungle kapradí, jíž se vine cesta k rozměrnému sídlu, jsou neobyčejně bohaté na to, čemu mazalové a fotografové říkají „partie“. Takže pana Watkinse, když přijel s dvěma panensky čistými plátny, zbrusu novými malířskými štaflemi, krabicí s barvami, aktovkou, geniálně vymyšleným skládacím žebříkem (podle vzoru nedávno oplakávaného borce Charlese Peace), páčidlem a kotouči drátu, vítalo s nadšením a také se zvědavostí už půl tuctu jiných bratránků od palety. To sice činilo masku, již si zvolil, velice věrohodnou, současně se však na něj sesypala hora uměnovědných žvástů, proti nimž byl jen zcela nedostatečně vyzbrojen.

„Hodně už jste vystavoval?“ zeptal se ho například mladý Porson v hospodě U kočáru a koně, kde pan Watkins večer po příjezdu obratně lovil místní zprávy.

„Malinko,“ pravil pan Watkins, „ždibec tady, ždibec tamhle.“

„V Akademii?“

„Jo, jistě. A v Křišťálovým paláci, samozřejmě.“

„A kde byste nejraději visel?“

„Neblbněte,“ pan Watkins na to, „takový vtipy nemám rád.“

„No, já myslel místo, kde byste mohl tu a tam něco udat.“

„Jak to myslíte,“ optal se pan Watkins podezřívavě. „Copak já jsem nějakej práskač?“

(...)

(......)