Jan Werich

ukázky

O snech

Máte sny? Já myslím, že je to hloupá otázka, protože každý člověk má sny. Jedny o životě nebo do života a druhé v noci, když spí. Anebo ve dne, když spí, to je jedno. No prostě když spí. Co je to sen, to se neví anebo se to nechce vědět. Prý se rozpojují a zapojují různá mozková centra anebo se protrhuje clona vědomí a těmi dírami v té cloně se začne drát a prokukovat podvědomí a to podvědomí se dere do vědomí a zase to vědomí cpe to podvědomí zpátky do těch děr. Odtud podvědomí. To je zajímavé, že není žádné nadvědomí, pokud já vím. No a člověk se probouzí z jiného světa do tohoto světa a říká si: "To jsem Vám měl divnej sen. Mně se zdálo, že to bylo v Austrálii. Ale ono to vlastně nebylo v Austrálii, ono to bylo ve Všetatech, ale vlastně to byla Austrálie. A byla to moje sestra. Já žádnou sestru nemám, ale v tom snu, tam byla moje sestra a ta sestra, to byl náš vedoucí. Náš vedoucí to byl. A on jel, to mi sám říkal, on mi to neříkal, já to nějak věděl, že on jel z Austrálie do Berouna. Koupit psa. A ten pes byl úplně nahý."

"Jak to, nahý pes?"

"Já vím, že to je divný, právě, že ten pes byl nahý. Ale byl nahý."

"Jak nahý?"

"No, jako když se někdo svlíkne, no tak je nahý, ne?"

"Aha. A byla to fena, nebo to byl pes?"

"Já to tak nemyslím, jako sexuálně... Počkejte, byla to dáma."

"Fena?"

"Ne, dáma. Tedy žena, mladá."

"Tak ne pes."

"Jo, pes, pes jo, ale v tom snu to byla dáma, ale byl to pes. Já nevím, jak bych vám to vysvětlil."

"No, zkrátka, zdála se vám pitomost."

"Vždyť říkám, v Austrálii byly Všetaty."

"Tak dost hloupostí a teď mluvme rozumně. Prosím vás, máte ten referát připravený?"

"Ano, ano, ano."

"A čím začínáte?"

"No začínám citátem soudruha Pernikáře a rozvádím připomínku..."

A teď teprve ti dva začnou oba mluvit blbostě a pitomostě, neboť se vrátili ze světa snů do skutečného života. Do skutečného života beze snů.