Oscar Wilde

OBRAZ DORIANA GRAYE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XVII

O týden později seděl Dorian Gray v zimní zahradě v Sclby Royal a hovořil s hezkou vévodkyni z Monmouthu, jež byla se svým manželem, sešle vypadajícím šedesátníkem, mezi jeho hosty. Byl čas k čaji a měkké světlo veliké, krajkami zakryté lampy, jež stála na stole, ozařovalo jemný porcelán a tepané stříbro, prostřené k svačině, které vévodkyně předsedala. Její bílé ruce se něžně pohybovaly mezi šálky a její plné rudé rty se usmívaly čemusi, co jí pošeptal Dorian Gray.

V proutěném křesle potaženém hedvábím spočíval lord Henry a na oba se díval. Na broskvově zbarvené pohovce seděla lady Narboroughová a předstírala, že poslouchá, jak vévoda popisuje posledního brazilského brouka, kterého připojil ke své sbírce. Tři mladí muži v dokonalých večerních úborech podávali některým ženám zákusky. Společnost tvořilo dvanáct lidí a nazítří měli přijet ještě další.

„O čempak mluvíte?“ ptal se lord Henry; přiloudal se ke stolu a odložil šálek. „Doufám, Gladys, že vám Dorian řekl, jak se chystám všechno překřtít. Je to rozkošný nápad.“

„Já ale nechci být přckřtěna, Harry,“ odvětila vévodkyně a vzhlédla k němu svýma podivuhodnýma očima. „Jsem docela spokojena se svým jménem a pan Gray by jistě měl být s tím svým také spokojen.“

„Má drahá Gladys, ani vaše, ani jeho jméno bych nezměnil za nic na světě. Obě jsou dokonalá. Měl jsem na mysli hlavně květiny. Včera jsem si ustřihl jednu orchidej na klopu. Byl to nádherný kropenatý květ, úchvatný jako sedmero hlavních hříchů. V okamžiku nerozvážnosti jsem se zeptal zahradníka, jak se ta orchidej jmenuje. Řekl mi, že je to vzácný druh robinsoniany nebo něčeho stejně strašného. Je to smutná pravda, ale ztratili jsme schopnost dávat věcem půvabná jména. A jména znamenají všechno. Nikdy nic nenamítám proti skutkům. Mám námitky pouze proti slovům. Proto právě nenávidím vulgární realismus v literatuře. Člověk, který rýči dokáže  říkat rýč, měl by být přinucen se jím ohánět. K ničemu jinému se nchodí.“

„Jak bychom tedy měli říkat vám, Harry?“ ptala se vévodkyně.

„Tcn se jmenuje Princ Paradox,“ řekl Dorian.

„To bych okamžitě poznala, o koho jdc,“ zvolala vévodkyně.

„O tom nechci ani slyšct,“ smál se lord Henry, usedaje do křesla.“ Viněty se člověk nczbaví. Odmítám ten titul.“

„Veličenstva nesmějí abdikovat,“ vyklouzlo jako výstraha z hezkých rtů.

„Přejete si tedy, abych obhájil svůj trůn?“

„Ano.“

„Říkám pravdy zítřka.“

„Já dávám přednost chybám dneška,“ odvětila.

„Odzbrojujete mě, Gladys,“ zvolal, protože uhodl, že vévodkyně je v neústupné náladě.

„Beru vám jen štít, Harry, nikoli kopí.“

„Nikdy neútočím na krásu,“ pravil s odmítavým gestem.

„V tom děláte chybu, Harry, věřte mi. Připisujete kráse příliš vysokou cenu.“

„Jak to můžete říct? Myslím si, to připouštím, že je lépe být krásný než dobrý. Ale naopak zase nikdo nepřizná tak ochotně jako já, že je lépe být dobrý než ošklivý.“

„Tak ošklivost patří k sedmeru hlavních hříchů!“ zvolala vévodkyně. „A co potom s vaším podobenstvím o (...)

(......)