Oscar Wilde

OBRAZ DORIANA GRAYE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA II

Když tam vstoupili, spatřili Doriana Graye. Seděl u piana, zády k nim, a listoval ve svazku Schumannovych Lesních scén. „Tohle mi musíte půjčit, Basile,“ zvolal. „To se chci naučit. Je to úžasně půvabné.“ „Záleží na tom, jak mi dnes budete stát modelem, Doriane.“ „Ach, toho stání už mám dost a žádný svůj portrét v životní velikosti nechci,“ odvětil chlapec, otáčeje se umíněně a rozdurděně na kulaté stoličce. Když uviděl lorda Henryho, na okamžik se mu zbarvily líce slabým rumencem a vyskočil. „Promiňte, Basile, nevěděl jsem, že u vás někdo je.“ „To je lord Henry Wotton, Doriane, můj starý přítel z Oxfordu. Zrovna jsem mu říkal, jaký jste výtečný model, a vy jste to teď všechno pokazil.“ „Ale nepokazil jste mou radost z našeho setkání, pane Grayi,“ řekl lord

Henry; vykročil k němu a podal mu ruku. „Má teta mi o vás často povídá.

Jste jeden z jejích oblíbenců a bojím se, že taky jedna z jejích obětí.“ „Teď právě jsem u lady Agáty zapsán v černé knize,“ odvětil Dorian s komicky zkroušeným výrazem. „Slíbil jsem jí minulé úterý, že s ní půjdu do nějakého klubu ve Whitechapelu, a skutečně jsem na to dočista zapomněl. Měli jsme tam spolu zahrát duetko, dokonce snad tři duetka. Nevím, co mi řekne. Moc se bojím, tak k ní ani nejdu.“

„Ale já vás s tetou usmířím. Je vám velice oddána. A že jste tam nebyl, to myslím nikterak nevadí. Posluchači si pravděpodobně stejně mysleli, že se hraje duetko. Když si teta Agáta sedne k pianu, nadělá rámusu za dva.“

„Jste k ní strašně krutý. A mně taky zrovna nelichotíte,“ odvětil Dorian se smíchem.

Lord Henry se na něho díval. Ano, vskutku je úžasně sličný s těmi jemně vykrojenými nachovými rty, s těma přímýma modrýma očima, s těmi zvlněnými zlatými vlasy. Má v obličeji cosi, co k němu okamžitě probouzí důvěru. Má v něm všechnu upřímnost mládí, stejně jako všechnu jeho vášnivou cudnost. člověk cítí, že ten hoch zůstal světem nepošpiněn. Není divu, že ho Basil Hallward zbožňuje.

„Vy jste příliš půvabný, abyste se věnoval filantropii, pane Grayi, přespříliš půvabný.“ A lord Henry se natáhl na divan a otevřel své cigaretové pouzdro.

Malíř zatím pilně míchal barvy a připravoval si štětce. Vypadal ustaraně, a když zaslechl poslední poznámku lorda Henryho, pohlédl na něho, okamžik uvažoval a pak řekl: „Harry, chci ten obraz dneska dokončit. Považoval bys to za hrozně nezdvořilé, kdybych té poprosil, abys odešel?“

Lord Henry se usmál a podíval se na Doriana Graye. „Mám jít, pane Grayi?“ zeptal se.

„Ne, prosím vás, nechoďte, lorde Henry. Vidím, že Basil má zase jednou mrzutou náladu. A když mrzoutí, tak ho nesnáším. A pak, chci, abyste mi řekl, proč bych se neměl věnovat filantropii.

„Nevím, jestli vám to mám říct, pane Grayi. Je to tak nudný námět, že by se o něm mělo mluvit vážně. Ale rozhodně neodejdu, když vy jste mě požádal, abych tu zůstal. Tobě to přece doopravdy nevadí, Basile, viď že ne? Často mi říkáš, že jsi rád, když se tvé modely mají s kým bavit.“

Hallward se kousl do rtu. (...)

(......)